EUROPE - Come This Madness

80%

Pokud se zaměřím výhradně na hard rock a dění v tomto žánru od poloviny osmdesátých let do současnosti, přičemž vyřadím ze zorného pole všechny ty legendy a velké (vesměs britské) grupy sedmdesátých let jako LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE, URIAH HEEP, BAD COMPANY, WHITESNAKE a další, pak si opravdu myslím, že (snad s vyjímkou německých SCORPIONS) největší evropskou kapelou z tohoto ranku zůstávají po čtyři dekády stále švédští EUROPE. Tahle kapela hned po svém návratu v roce 2004 dokázala, že zcela jistě nebude svou novou existenci stavět na syntezátory zdobených hitech svého původního období, ale jala se naopak tvořit hudbu zemitější a více spjatou s jejich dávnými hudebními vzory i vlastními kořeny. Samotní EUROPE o svém nejslavnějším období do dnes hovoří jako o etapě, kdy byli coby mladíci až moc svázáni hudebním byznysem a potřebou manažerů za každou cenu uspět. Druhou věcí však je, že tehdy v éře „The Final Countdown“ stáli u vzniku čehosi nadčasového, co by bez enormního tlaku a špičkových podmínek nevzniklo. I v tomto směru tak novější éra působí uvolněněji a vlastně je i přirozenější jejich skutečnému naturelu. Post-comebacková série šesti alb započatá „Start From the Dark“ z roku 2004 a ukončená až albem „Walk The Earth“ (2017) tak vlastní velmi dobře zhotovený hard rock s celou řadou pozoruhodných skladeb. Tehdy Švédové v nezměněné sestavě každé dva až tři roky zásobili fanoušky poctivým hard rockem, který si nekladl prvoplánové cíle zabodovat celosvětově. Po tomto plodném období však přišlo devět let ticha. Až nyní tedy vychází dvanácté studiové album „Come This Madness“, se kterým EUROPE navazují právě na onu tvrdší a zemitější post-mileniální etapu.

Jak je u téhle kapely dobrým zvykem, aktuální materiál je výtečně ozvučený, opatřený bytelnou produkcí Toma Dalgetyho. Jestliže EUROPE v minulosti často dokládali vysokou skladatelskou úroveň a jistý nadhled, kdy s Kevinem Shirleyem, Davem Cobbem, či ještě před nimi s Kevinem Elsonem v zádech dokázali letitému stylu vždy vdechnout aktuální podobu, pak v jistém smyslu tahle věc pokračuje i letos, jakkoliv se kapela samozřejmě drží na distanc neuvážených experimentů a dává přednost klasickému hard rockovému vyznění, rockové tradici a přímočarosti. A i když jsou skladby někdy bombastičtěji aranžované, tu a tam opatřené nějakým tím symfoničtějším intrem, více méně si zachovávají velmi přirozený rockový ráz. Jak šel v ponávratové éře čas a alba přibývala, i EUROPE se jakoby více osmělovali k přihlášení se ke svým kořenům formovaným sedmdesátými lety, protože zatímco album „Start From the Dark“ bylo deskou, na níž šlo vystopovat ještě jistý odér post-grunge a celkové podlazenosti, a „Secret Society“ značila frišnou moderní rockovou jízdu poplatnou nultým letům, pak od „Last Look At Eden“ můžeme směle hovořit o převedení sedmdesátkových inspirací do novodobé etapy. 

Z mého pohledu „Come This Madness“ přirozeně navazuje především na tři předcházející alba, tedy relativně bluesové „Bag Of Bones“, ryze hardrockové s inspiracemi u RAINBOW „War Of Kings“ a především pak poslední „Walk the Earth“. Už od masivního zvuku Norumovy kytary v průběhu úvodního válu „One On One“ působí vše naprosto v souladu s vývojem cesty EUROPE. Ve výsledku je okamžitě znát, že posloucháme hudebníky, kteří ve Stockholmu sedmdesátých let vyrůstali především na hudbě RAINBOW, DEEP PURPLE, UFO, Garym Mooreovi nebo THIN LIZZY. Ty grooveové riffy, to překrásné klenuté a do proudu dění delikátně zasazené sólo, uaau. I díky hlasově skvěle se udržujícímu Joey Tempestovi musím potvrdit, že jde o znamenitý úvod. Charismatický frontman se vzhledem ke svému věku sice již nemůže pouštět do přílišně vypjatých vokálních ekvilibristik, ale i jeho civilnější projev dokáže písním vdechnout zajímavý potenciál.

Přestože letošní skladby kolikrát přicházejí s tématy, jež refklektují dění v současném světě, a narážejí na řadu společenských fenoménů nové doby, nelze říct, že by výsledek působil bůhvíjak složitě, filosoficky či umělecky přepáleně. Podstatná pro EUROPE je za všech okolností dobrá poslouchatelnost. Tohle stvrzuje i největší hitovka desky „The Cult Of Ignorance“, song s výrazným refrénem, ke kterému byl předběžně zhotoven videoklip s účastí řady hudebních, sportovních či společenských hvězd z země Tre Kronor. Stefan Edberg, Mats Wilander, Anders Fridén, Mikael Akerfeldt, Howlin´ Pelle Almqvist a další. Tenhle song, myslím, dokázal dobře navnadit na vydání nového materiálu. 

Správnou řevnivost, avšak i noblesu má v sobě titulní flák „Come This Madness“, postavený na krátkém mnohohlasém refrénu a frišných riffech, stejně jako na kontrastu mezi potemnělejšími slokami a krátkým výbušným refrénem. Text této písně se dotýká chaosu moderní doby a jeho středem je téma mediální manipulace, společenských i politických konfliktů, což napomáhá dojmu, že svět se dostal do stavu navyšujícího se šílenství. Silnou a vrstevnatou skladbou je „In a Different World“ už kvůli parádní kytarové hře Johna Noruma, ale nejenom kvůli ní. Dalším z vrcholů alba je bezesporu skladba „Scandinavian Eyes“ dokumentující výraznou skladatelskou schopnost EUROPE v současném hardrockovém prostředí přicházet stále se zajímavými songy, ale i schopnost procházet strukturálně proměnlivějším terénem plným exotických ornamentů. Zde kapela nepopře velkou náklonost k DEEP PURPLE. Zajímavě se jeví zabudování nejen Michaeliho hammondů do celkového soundu, ale také orchestrálních motivů. V neposlední řadě lze v materiálech okolo nahrávky dohledat i účast hlasových příspěvků od Tobiase Forgeho a Mikaela Akerfeldta v celkovém chóru této písně.

Na albu se objeví i zdařilá balada „This Time Of Year“, v níž hrají důležitou roli piáno a klávesy. Melancholičtější tón zkušeného Joey Tempesta dává songu odlišný ráz, než tomu bylo u mladistvě znějících balad osmdesátých let, ale i tak posluchač dostává velkou dávku autenticity. Podobně se jeví i kratší komorní věc z druhé půle nosiče „In the Absence Of Grace“, která navzdory osudovému vyznění vyklidňuje terén mezi dvěma rvavějšími hardrockovými kusy „Takin´It Back“ a pozoruhodnou „The Angels Must Have Flown“. Mým velmi oblíbeným songem je zde „The Devil´s Back“ - tvrdý, avšak hodně melodický hard n´heavy flák perfektně vystihující podstatu této kapely napříč časem. Závěrečná „Nothing Can Follow This“ působí o něco méně přímočaře a její výpravnost je umocňována vstupy mluveného slova a orchestrace. Nejde úplně o nápadnou věc na první dobrou, ale jako finále song dobře funguje. EUROPE nahráli další velice zdařilou desku, která však na druhou stranu nevybředává z řady ostatních a určitě se nezařadí mezi to úplně nejlepší od těchto Švédů.

05.10.2026	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz