EPILOG - Digital Afterlife

70%

Prog-metal podobně klasického hard n´heavy typu není zrovna častým úkazem tuzemských hudebních hájemství, alespoň ne v takto kvalitním podání. Přesto si, kromě kladných bodů přiznaných této nahrávce, zde neodpustím také několik kritických poznatků. Alespoň že si šéf kapely EPILOG, skladatel a kytarista Michal Zeman, dává na výsledku záležet a to až do takové míry, že jeho zdejší perfekci ustupuje z cesty prakticky všechno, vlastně i tep skutečného starosvětského života. Jeho kapela je tvořena ze tří pětin muzikanty ze zahraničí, z toho plyne, že výsledek pravděpodobně vznikl na dálku. Na jednu stranu je v rámci alba tedy možné mluvit o natlakovanosti a muzikantské perfekci, na stranu druhou má výsledek za následek určitou nezžitost hudebníků a tudíž se odráží i na celkově sterilnější digitalizované krustě díla. Jasně, chápu - chtěli to všechno udělat moderní.

Když bych novinku „Digital Afterlife“ rozebral na jednotlivé položky, určitě bych o ní ze tří čtvrtin mluvil pouze v kladném slova smyslu. Hudebníci jsou zde jen na vysoké úrovni, švédský zpěvák je velmi dobrý a skladby s mnoha souboji kytar a synťáků se snaží necílit prvoplánově na zteč, ale dodat výsledek nadmíru korpulentní, zdobný a hlavně přeplněný dramaticky vygradovanými momenty na trase melody-power-prog. Ta jedna záporná čtvrtina z hodnocení se zde vyloupla však coby produkt právě oné snahy o perfektní nosič. Hned to celé dovysvětlím...

Na mne je tahle forma provedení totiž poslechově až příliš vyčerpávají. Tento mírně řečeno - přebujelý a hrrr - moderní metal vnímám spíše coby reprezentanta nepřirozenosti. Jasně, někdo bude argumentovat slovy o blízkosti právě progresivního metalu k futuristickému fantasy prostědí a celkově nalazení se na příběhy, které se v našem světě buď nedějí a nebo dějí v méně heroických formách, jiný posluchač, kupříkladu příznivec hudby Devina Townsenda, bude třeba naproti tomu mluvit o pohodovém pamlsku. Coby otevřený posluchač jsem se však přistihl, že mám skoro až srdce v krku z té přemíry zde natěsnaných emocí a cítil jsem se neustále kapelou někam vláčen a nucen se s jejich dramatem dostávat na lousknutí prstu do cajku. Což mě, tedy v tomhle víru power-melody-progové nahuštěnosti a všech těch neustále se měnících uřvaných equilibrií, dávalo fakt docela zabrat. Pocitově jsem za kapelou prakticky celou dobu vlál a byl jí neustále tažen do sféry, kde se opravdu necítím komfortně. Holt i ve svém věku vlastním stále nízký tlak a fakt bych neřekl, že jsem v osobním životě nějak extrovertně nastartovanej.

Když takřka v každé skladbě frontman Rob Lundgren ždíme své hlasivky na maximum, jsem si jistý, že jde o výtečného a všestranného vokalistu, jakých v tuzemsku v rámci melodického metalu příliš není (pakliže je na jeho úrovni tedy vůbec nějaký?), ale na druhou stranu ani on nedokáže výsledku vdechnout podobu přirozeně semknutého hudebního pokrmu. Skladby jsou velmi slušné, byť i na můj vkus trochu přepjaté a o něco komplikovanější než bych si přál, přesto musím dodat, že se na poměry progresivního-metalu současnosti vykazují docela čitelnými a ne moc zašmodrchanými strukturami. Navíc je zde prostor se chytit u nejednoho výrazného refrénu, nosné vyhrávky či klenuté pasáže, která je schopná dostat song do gradace. Co vadí, je naopak málo prostoru pro vydechnutí, dílo má na můj vkus až moc silový, svalovinový ráz a působí jako moderna, která rozhodně nehladí. Devin Townsend, pokud by chtěl nahrát power-melody-progové album, by s podobným materiálem byl asi v pohodě, kdežto mne tady ona moderní vybuzenest a agresivita prostě ruší.

Nepochybuji o tom, že chtěl jít Michal Zeman s dobou a udělat desku poplatnou aktuálnímu dění na melodické metalové scéně. Jen je asi složena do podoby, ve které mne až tolik nevábí. Dle mého jde i tak o povedenou nahrávku, kde se nachází deset hodně solidních skladeb naplněných po okraj testosteronem a ambicemi. Smůlu pro sebe vnímám v tom, a to jsem si desku poctivě sedmkrát poslechl od začátku do konce, že jsem byl z poslechu alba na konci vždy až tak vyčerpaný, že jsem se na opáčko nebyl schopen nějakou dobu těšit. Musel následovat relax u něčeho jiného, a až po x dnech přišel tedy na řadu další pokus.

22.05.2026	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz