ELBE - Vždycky je lepší, když si zpěvák napíše všechno sám (rozhovor)

V recenzi na „Peculiar“ jsem myslím dost jasně nastínil, že se ELBE i napotřetí podařilo vydat silnou pocitovou nahrávku plnou nejen kytar. Původně právě kytarový projekt, později transformovaný v obtížně zařaditelnou kapelu, rozhodně nestojí na místě. Plynutí a smutek jsou stále přítomny, mění se ovšem barvy a přicházejí také nové skladby, jež sice nesou jasnou pečeť svých tvůrců, ale zároveň nabízí posun, a především pak prostor pro vnímavý poslech. Na otázky ohledně aktuální kolekce a řady dalších věcí odpovídali ti nejpovolanější.

Začnu stručně, potřetí a znovu jinak? Cíl, nebo přirozený důsledek? Taky jste mohli natočit ještě doomovější materiál než na minulé desce, nebo se naopak vrátit k post rockovým hrátkám z debutu...

Spacosh: Byl to spíš přirozený důsledek, prostě to tak vyšlo. Žádný směr nebo koncept jsme tentokrát předem neměli. Určitý rukopis, který to celé spojuje, asi za tu dobu trochu máme, ale nechávali jsme tomu volný spád. Občas jsme se něčím nechali lehce ovlivnit. Znovu jsme počítali se zpěvem. Zároveň nás to příliš netáhlo do doomových vod. Zůstal těžší zvuk, ale víc okořeněný post rockem a post metalem.

Přemýšleli jste po odchodu Insomnica o ryze instrumentálním formátu, nebo o účasti více zpěváků (hostů), kterým by se šilo na míru? Ostatně, řešením mohla být i zpěvačka, pár dobrých znám asi nejen já…

Spacosh: Chvilku jsme nad instrumentálním formátem polemizovali, ale ve zkušebně bylo jasné, že skladby, ve kterých byl zpěv, čistě instrumentální pojetí neutáhnou. To bylo v mezidobí mezi oběma zpěváky. Tedy po odchodu Insomnica a před příchodem Pavla Hrnčíře. O zpěvačce jsme ale neuvažovali:)

Standa: Zpěvačku bych nechtěl, tu už máme v DYING PASSION.:-)

Čím vás vlastně přesvědčil Pavel Hrnčíř? Je asi jasné, že jste potřebovali osobnost, znali jste však jeho potenciál, který jste hodlali využít na maximum, nebo vás dokázal překvapit?

Standa: Celé to vlastně začalo úplně nevinně, u piva. Basák Standa ze SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY mě do toho trochu namočil, když jsme rozebírali situaci kolem ELBE, a najednou z něj vypadlo: „Hele, řekněte to Hrncovi, ten by vám sednul.“ Najít zpěváka, co zvládá čistý zpěv i growl, baví ho naše muzika a ještě si s kapelou lidsky sedne, fakt není sranda. Hrnec ale očividně zaškrtl všechny kolonky.

V SSOGE s tím angažmá asi nemají problém…?:-)

Spacosh: Všichni věříme, že s tím nemají žádný problém:)

Standa: Zatím to šlape bez jediného zádrhelu. V ELBE máme všichni ještě další kapely, takže jsme na podobný režim zvyklí a vše funguje úplně v pohodě. Navíc to není tak, že bychom každý víkend trhali pódia a museli kvůli ELBE někoho jinde šidit. A SSOGE jsou naši hodně dobří kámoši, takže tam ani žádný prostor pro problém neexistuje. Spíš naopak, je to win-win situace pro všechny.:-)

Když teď, po napsání recenze, „Peculiar “poslouchám, líbí se mi zas o něco víc. Jak jste na tom s decentním odstupem vy, a pokud odstup ještě necítíte, zkuste se podobně vyjádřit „alespoň“ k minulým deskám. :-)

Spacosh: Nic bych na „Peculiar“ neměnil. Jediné, co mě napadá, že je tam možná trochu více čistého zpěvu. Možná jsme v té době chtěli až moc využít Pavlův čistý zpěv a trochu pozapomněli na to, že growl dává taky velmi slušně. Na další desce bych ho klidně použil daleko víc. Ohledně zvukové stránky jsem taky stále spokojen.

Standa: Abych byl upřímný, ELBE poslouchám hlavně z pracovních důvodů, když se potřebuju připravit na koncert nebo si něco zkontrolovat. Při samotné tvorbě, ve studiu, u nekonečných kontrolních poslechů a pak ještě na koncertech toho člověk nasaje tolik, že si jen tak sednout a pustit si vlastní kapelu… na to už moc prostoru nezbývá. Když se náhodou objeví volná chvilka, raději sáhnu po jiných interpretech. Ale klidně se mě zeptej za dvacet let, třeba s takovým odstupem na ELBE dostanu chuť.:-)

Nikde jsem nezaznamenal uvedení konkrétního autorství. Samozřejmě, šlo by asi odhadovat ve stylu „Sen“ – Spacosh, „Place to Die“ – Standa (Jelínek), „You & Me And The End“ – Spacosh, možná trochu oba, „Before I Go“ – Standa atd. Takže nakonec fifty fifty?:-)

Spacosh: My to takhle konkrétně vlastně nikdy neuveřejňujeme, ale ve finále je to o tom, že já a Standa vytvoříme dema a ostatní si do nich dodělají své party (příp. občas navrhnou nějakou úpravu, např. kvůli vokálu, rytmice atd.). Zpěvák si samozřejmě udělá zpěv a texty. Někdy si do těch demáčů zasahujeme navzájem. Jinak celé songy vs. autorství – Standa: „Sen“, „Place to Die“. Já: „Slow Down!“ Zbylé songy: Standou upravená mnou nahozená témata příp. celé skladby. Někdy zásadněji, někdy méně – zde by tedy asi mohlo platit Tebou zmíněné "fifty fifty":-)

Obě kytary jsou každopádně v neustále v permanenci. Zároveň si nelze nevšimnout, že jsou zde kytarově zdobné a pak také doomovější pasáže. Máte to v tomhle směru v ELBE i ve studiu nějak rozdělené? Myslím, že každý z kytaristů dokáže obojí…

Spacosh: Obecně je to asi o tom, že Standa se svým Gibsonem má takovej metalovější zvuk a příklon víc do doom metalu. Já mám zvuk a cítění víc post rockové. Ale je to jen rámcová definice. Třeba ten hlavní heavy riff v „Before I Go“ pochází ode mě a zároveň některé nejjemnější pasáže na albu zase od Standy. Na deskách i na koncertech si party rozdělujeme podle toho, co se k čemu víc hodí. Zvládneme každý obojí.

„Peculiar“ je velmi pestrou nahrávkou. Skladby se dají poslouchat jednotlivě i jako smysluplný příběh, v jehož středu číhají decentní hity. Prvním singlem byl shoegaze nářez „Sen“. Kolik jste vlastně měli materiálu v okamžiku, kdy vyšel? Skoro to vypadá, jako byste po jeho nahrání trochu uhnuli k doomu, či doom rocku a on se rázem stal jakýmsi intrem, byť perfektním…

Spacosh: „Sen“ vyšel v době, kdy už byla celá deska asi dva měsíce finálně hotová. Vybrali jsme prostě jednu skladbu, která se nám zrovna zdála pro tento účel vhodná. Možná to bylo tím, že jde o jednu z nejstarších skladeb, a tak jsme ji v uších měli už dlouhou dobu. Jak jsem ale naznačil v první odpovědi, celková snůška skladeb je vždy takovým výsledkem všech období prací na desce, nálad, možností. Nakonec z toho vznikne celá kolekce. Byť v tomto případě a na první poslech možná ne až tak kompaktní.

Pár věcí by se teoreticky neztratilo ani na dalším albu DYING PASSION, třeba zmiňovaná „Place to Die“, nebudou jim chybět?:-)

Standa: Chybět určitě nebude. Při skládání se vždycky přepnu na konkrétní kapelu. Nějaký osobní rukopis tam samozřejmě zůstane, ale každá kapela má vlastní charakter a s tím se k tomu taky stavím.

Co těch pár skvělých momentů ve stylu TYPE O NEGATIVE? Třeba kytarové sólo (mezihra) v „Before I Go“ zmíněný kult asociuje jasně. Jde o nějaký odraz toho, co právě posloucháte? Mimochodem příslušná gothic/doom poloha vám dost sluší.

Spacosh: TYPE O NEGATIVE je naše společná srdcová kapela. Mají jedinečný kultovní zvuk a mě napadlo už na předchozí desce „Eschatology“ se tomuto zvuku u několika pasáží přiblížit (skladby „Jizvy“, „Follow the North Star“). Myslím, že to rozhodně ničemu neuškodilo a v době příprav nového alba si o to samé řekla skladba „Before I Go“.

A když už jsme u toho, existuje nějaký hudební fenomén, který vám v poslední době učaroval?

Spacosh: Já teď moc neposlouchám, ale baví mě třeba NIGHT VERSES nebo VULKAN.

Standa: Já se nemůžu nabažit poslední desky „Iconoclasts“ od Anny von Hausswolff. Tolik vášně, jedinečnosti, experimentů, netradičních postupů, nadčasová a silně originální deska. A v únoru se těším na koncert. Taky mě hodně baví poslední deska THE CURE – „Songs Of A Lost World“, nádherné a silné album, které oplývá temnou krásou a místy se pohybuje způsobem, jakým THE CURE dřív nezněli. Je dojemně melancholické, ale zároveň má úderný, hutný zvuk, který přesně odpovídá emocionálnímu dopadu textů. Robert Smith je tu podle mě na skladatelském vrcholu, jeho temná, velmi osobní výpověď je do hudby zasazená naprosto přirozeně a dohromady z toho vznikl silný a hluboký hudební zážitek.

Celek je ovšem dost osobitý. Případné vlivy tedy nějak řešíte? Končí kvůli nim i něco v koši?

Spacosh: Vlivy občas řešíme, ale jen rámcově. Povídáme si o hudbě a kapelách a určitě nás něco nepřímo ovlivňuje.

Z nahrávání Vám měla každopádně zbýt jedna skladba. Čím se vymyká, že není na albu? Kdy, případně v jaké formě se s ní setkáme?

Spacosh: Je to přesně tak, jedna skladba nám zbyla. Zatím však nevíme, kdy a jakou formou ji uveřejníme. Zatím jsme o tom ještě moc nediskutovali. Je taková (na naše poměry) až moc hitová – s českým textem. Nějak nám nakonec nezapadala do konceptu celého alba, tak jsme ji vyřadili.

Co se týče textů, dalo by odkázat na váš rozhovor na Fobii. Asi se však shodneme, že Pavel jim dokázal vdechnout život, a to nejen ve studiu, což není málo…

Standa: Když jsme Pavlovi předávali hotovou hudbu, nechali jsme texty i celé téma čistě na něm. Chtěli jsme, ať to udělá tak, jak to cítí a jak na něj hudba působí, aby vše pojal úplně po svém. Vždycky je lepší, když si zpěvák napíše všechno sám – pak svým linkám může věřit, zkrátka ví, o čem zpívá, ať už ve studiu, nebo na koncertě. Jeho vize a zážitky z něj prostě musí jít ven. Díky čemuž se při zpěvu cítí mnohem komfortněji než třeba u starších skladeb, které otextoval někdo jiný. Navíc přišel i s názvem desky, což je super důkaz toho, jak hluboko se do toho dokázal ponořit.

Přes veškerou pestrost mi váš výraz přijde dost sevřený, k čemuž dle mého dost přispěla i rytmika, která nastolila rovnováhu právě mezi pestrostí a zemitostí. Baskytara na těch správných místech pěkně duní a bicí ze Svárova znějí mohutně. Zdá se, že toho dokázal váš bubeník Honza Kylar ukázkově využít… Je pro vás taková studiová investice východiskem, o kterém se nediskutuje?

Spacosh: Bubny je potřeba nahrát v pořádném studiu s dobrou akustikou a technickým vybavením. Tím vším Studio Svárov plně disponuje. Bonusem v tomto studiu je taky Lukáš Martínek, který se perfektně vyzná v ladění bicích a celkově má parádní postřehy, dokáže nastavit skvělej zvuk. Navíc nejde jen sound engineera/producenta ale i o muzikanta, což je vždycky plus.

Nejen z onoho sevřenějšího a odžitého výrazu a je patrné, že jste se postupem doby transformovali v kapelu. Byla taková ambice už na počátku, nebo jste nakonec skončili v poloze, kde se cítíte nejlépe?

Standa: Ambice stát se hned plnohodnotnou kapelou na začátku určitě nebyla. Všechno vzniklo jako duo projekt s myšlenkou zhudebnit jesenické Sudety. Až časem, hlavně díky koncertům a spolupráci s Insomnicem, se to celé přirozeně posunulo dál. Tehdy jsme si řekli, že by stálo za to jít o krok dál a společně natočit celou desku se zpěvem.

Novinka vyšla poprvé na vinylu, což je super. Postarala se o něj Epidemie, se kterou spolupracujete už od začátku. Cédéčko má však už vydavatele nového. Jde o partnerské labely Octopus Rising/Argonauta Records. Přiznám se, že jsem o nich dosud neslyšel. Můžete je trochu představit a zároveň se podělit o peripetie, které vás k nim vedly? Jakou přidanou hodnotu si od nich vlastně slibujete?

Spacosh: Před vydáním jsme si říkali, že by nebylo od věci zkusit i nějakého zahraničního vydavatele. Obeslal jsem tedy několik emailů a ozvali se Argonauta Records, že by nahrávku rádi vydali. Něco takového v dnešní době vždycky potěší. Vydávají hodně stoner, doom, post metal atd. Zatím si na nic nemůžeme stěžovat.

První šňůra na podporu „Peculiar“ už byla završena. Jak jste s ní spokojeni? Plánujete další koncertní podporu i na příští rok nebo alespoň něco příležitostného? Teď mě napadá, kdy vlastně budete slavit desetileté výročí?:-)

Standa: Tour jsme si užili fakt hodně, i když si dokážu představit, že by na některých zastávkách mohlo být víc lidí. První část jsme jeli s kapelou DROM – skvělí parťáci a jejich hudba mě doslova učarovala. Druhou polovinu s námi odjeli polští NOVEMBER MIGHT BE FINE, kteří nás na jaře zvou k sobě do Polska. Termíny už máme, teď se ještě ladí kluby, takže jakmile to bude hotové, dáme vědět. A desetileté výročí? Uff… na to je přece ještě spousta času. Nebo ne?😅

Co pak, vrátíte se ke svým dalším kapelám/projektům a ELBE zas na delší čas odplynou, nebo vás tato otevřená a velmi funkční spolupráce pěti lidí posune k další nahrávce o něco dříve?

Spacosh: Máme už pro ELBE nějaká dema nových skladeb, až přijde čas pustíme se do další práce, snad to bude co nejdříve.

Podělíte se závěrem o nějaké žhavé novinky z tábora DYING PASSION a BETWEEN THE PLANETS? Plánují se ještě nějaké další aktivity?

Spacosh: Zrovna před pár dny jsme s BETWEEN THE PLANETS natočili ve Svárově bubny na naše další album, takže v brzké době se budu bavit i tímhle.

Standa: Novou desku DYING PASSION už nějakou dobu nosím v hlavě, ale zatím jsem nic nenahrál, momentálně se to rodí jen ve mně. Oslovil jsem jednu fakt šikovnou osobnost, se kterou bych chtěl na desce spolupracovat – skladatelsky, producentsky, a měla by i celou desku nahrávat. Zatím ale nebudu prozrazovat víc, nech se překvapit, až přijde ten správný čas.