EAVES WILDER - Little Miss Sunshine
Kategorii „rocková písničkářka“ mám sice primárně spojenou s americkou hudební scénou, ale byla by velká chyba se nedívat i jinam. Evropa, a schválně nepíšu že jen Anglie, totiž poslední dobou nabízí taky velice zajímavé interpretky. Jednou z nich je třeba debutující EAVES WILDER ze severního Londýna. „Little Miss Sunshine“ je velice svěží deskou na pomezí alternativního a indie rocku, s nádechem devadesátkové shoegaze atmosféry a zejména skvělými písničkami, zvukem i náladou.
Kdybych nevěděl, že Eaves je z Londýna, asi bych váhal, kam desku po hudební stránce zařadit. Nese v sobě totiž určitou rozvláčnost americké produkce, atmosféru rozlehlých amerických plání, na kterých se zhmotňuje nekonečnost prostoru. I zvuk samotný často zabrousí do vzdušnějších a drsnějších odstínů, tak typických pro zdejší alternativní rock. Zároveň ale probleskují i atributy typické pro britskou hudební školu. Emocionální stísněnost, propracovanost a větší sevřenost partů jednotlivých nástrojů, nebo i britpopová hravost a uvolněnost.
Ve spolupráci s producentem Andy Savoursem připravili zvukově velice povedenou desku. Svěží a moderní, s jasnými odkazy na minulost, krásným zvukem a propracovanou dramaturgií. Andy taky není žádné béčko. Spolupracoval už se jmény jako ARCTIC MONKEY, YEAH YEAH YEAHS nebo THE KILLERS. A taky MY BLOODY VALENTINE, což by mohlo stát za výraznou porcí shoegazové estetiky, která se do desky promítla. Rozhodně to stylově není pravověrný shoegaze, na to je muzika až moc jasná a přítomná. Vybrali si ale určité elementy, které po propojení s alternativním a indie rockem dali vzniknout zajímavé stylové kombinaci, která jednoduše skvěle funguje a působí absolutně přirozeně.
Co mě už při prvním poslechu „Little Miss Sunshine“ zaujalo byly velice silné melodie. Žádné přeslazené popové odrhovačky, ale přitom velice jasné a zapamatovatelné songy, které jsou zpěvné a výrazné, ale zachovávají si určitou auru nezávislého songwritingu. Eaves zručně balancuje na hranici mezi popovostí a alternativností. Vždy, když už máme pocit, že se song vyvíjí směrem k mainstreamové přeslazenosti, ve správný čas zatáhne ruční brzdu, nastoupí bicí, kytary zaberou, nebo jen udělá dramaturgický zlom a jsme opět v bezpečné zóně.
Držení pozice v rámci alternativních hranic hodně napomáhá celkový zvuk a produkce. Ačkoliv se nahrávka nesnaží být syrová nebo drsná, kytary vždy pracují s určitým množstvím „špíny“. Třeba hned odvírák „Hurricane Girl“, to je příjemně zasněný soft grunge s hutnou basou a zemitými kytarami. Skladba má zajímavou dynamiku, kdy se agresivnější sloky vždy následně rozmělní v pohodovějším refrénu. Moderní indie rock se stopovým množstvím new wave nabídne rychlejší kousek „Just Say No!“. Že si Eaves se skladbami skutečně vyhrála lze slyšet například ve vokálních harmoniích. Jsou na první pohled nenápadná, ale v tu pravou chvíli dodávají skladbám potřebnou hloubku a komplexitu.
Zajímavě pracuje Eaves i se svým hlasem. Je z něj evidentní její mladý věk a ani se to nesnaží skrývat. Právě naopak, v některých momentech se stylizuje až do polohy „nezbedné holčičky“. Když pak ale přechází do více éterických poloh, nemá daleka k projevu Ellie Rowsell z WOLF ALICE. Právě ta zasněnost kombinovaná s rockovou dravostí jí sluší asi nejvíc. Třeba v „Mountain Sized“, která by se krásně vyjímala i na některé desce americké kolegyně BLONDSHELL.
A protože se mladí ničeho nebojí, tak ani Eaves se nenechá svázat nějakými stylovými hranicemi. „The Great Planes“ je sice přesládlý country rock, ale tak fantasticky uvařený, že se ho nedá nabažit. Když v refrénu spustí „…But I Wanna Be A Cowboy Mama…“ (mámo, chci se stát kovbojem) tak mám chuť si jít koupit poníka (nemám rád velké koně), klobouk a vysoké boty a vyrazit s ní na pláně Montany. Že je to naivní? Samozřejmě že ano. Ale kdo by nechtěl žít v tak krásné iluzi. Na druhou stranu umí být i vážnější. „English Tea“ má lehce psychedelický nádech s trip-hopovou atmosférou. A protože je Eaves z Británie, má ve své DNA i britpopové chromozomy. „Ropeburn“ bych si klidně uměl představit v repertoáru SUPERGRASS. Výborným indie rockem se slušným drivem je i „Daisy Chain Reaction“.
Z debutu Eaves Wilder srší sebevědomí v tom nejlepším smyslu slova. Našla svůj zvuk, svůj styl a složila výborné písně. Všechno zde funguje. Nic nechybí, nic nepřebývá. Tohle není opatrné našlapování a testování možností, tohle je jasná deklarace. Takhle to bude a basta. Co k tomu dodat? Eaves má vždycky pravdu.
| 03.08.2026 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
