DRUTTY - Lašské bahno

70%

O severomoravské kapele DRUTTY jsem ještě nedávno neslyšel a vůbec nevěděl, kam ji mám zařadit, ale poté, co do mailové schránky našeho webu dorazil od jejich frontmana Lukáše Sedláčka návrh, zdali bychom se nechtěli recenzně pověnovat jejich aktuálnímu albu, a já si tedy tu hudbu následně poslechl, ani na chvíli jsem neváhal a má odpověď zněla kladně - „Chtěli, má to styl!“ Novinka není debutovou nahrávkou tohoto bandu, ale je určitě v jejich krátkém katalogu materiálem řemeslně nejpropracovanějším. V mém rozhodnutí napsat recenzi na desku od DRUTTY ani tak nehrálo roli žánrové zaměření souboru, vycházejícího z pro mne vzdálené oblasti post-metalu či daleko spíše sludge, ani jejich geografický původ, byť je pro mne severovýchod naší republiky krajem exotickým a svým způsobem lákavým, ale především fakt, že se ucelenost uměleckého sdělení kapely DRUTTY z tuzemského průměru jednoznačně vyjímala a měla v sobě znatelný výpravný přesah.

V jejich tvorbě totiž cítím potřebnou zkušenost a následně také touhu pracovat na věcech po svém. Materiál působí sice velmi civilně a svým způsobem vlastně syrově, ale na druhou stranu i velmi procítěně a do detailu promyšleně. Celek dělá dojem, jako když někdo z prvoplánově nevábných a šedých ingrediencí staví skvostné věci, prostřednictvím kterých dokáže ostatním odhalit nové obzory. DRUTTY posluchače zvou do svého snového světa, jež je pevně spjatý s krajem jejich původu.

Celou šestiskladbovou nahrávkou nazvanou „Lašské bahno“ se táhne jakýsi snový opar zavádějící nás do oblastí rozprostírajících se na západním podhůří Beskyd. Kapela DRUTTY je ostatně dost silně svázaná s tímto krajem, a ten je tak poutavým způsobem, dalo by se říci, v nenásilné atmosféře a takřka elegicky oslavován v každé jedné zdejší písni z oněch šesti. Songy se nesou v pozvolnějších tempech, vlní se na povrchu kopců a podmáčených lučních plání, či plují na hladinách říček, zurčí, živelně kypí a svévolně gradují, každý však dokáže zaujmout a dramaturgií tnout do živého. Zkrátka, i když se jedná o pozvolna gradující skladby, ty ani trochu nenudí, naopak tu upoutají akustikou, jinde zajímavě vystavenými riffy, majícími v sobě zvláštní snový opar, jdoucí skrze šlechtěnou matnost.

Ve spojení s instrumentací zde znamenitě funguje i Lukášův poly-vokál, který ve své skoro až folkové civilnosti znamenitě kontrastuje se sludge-metalovým podložím, a i díky textům dělá terén únosnějším. Ne nečekejte něco na způsob SPIRITUAL KVINTET, nicméně zpěvák si se svými linkami dokáže dobře vyhrát a v některých pasážích své party dokáže zdvojovat a vrstvit tak, že dociluje jisté formy hravosti a prosvětlení písní.

„Lašské bahno“ vnímám jako nahrávku plnou naděje, oslavu krajiny a života lidí v ní po generace zakořeněných, nikoliv jako depresivní a temnou metalovou duchnu plnou podmračenosti a negace. Jde o propracovanou kytarovou věc, mající stejně blízko k zhuleneckému rocku a alternativě, stejně jako k hutnému metalu, u které je navíc největší zbraní docílení poutavé atmosféry. Právě pomocí funkčních detailů je její dopad ještě umocněn a týká se každé jednotlivé položky - třeba éterické písně „Lubině“, jež uhrane třpytivostí jitřní hladiny, osudových metalových balvanů „Hůrky“ či „Chudobky“, nebo zřejmě nejživějšího a nejvíce strhujícího songu „Pod pivovarem“. Album „Lašské bahno“ určitě platí za zajímavou tuzemskou metalovou desku, jejíž srdce bije svým pevným tepem a pulzuje vlastním životem bez potřeby se čemukoliv připodobňovat.

09.03.2026	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz