DREAM NAILS - You Wish

80%

Indie-punkové dívčí kvarteto DREAM NAILS jsem objevil pár let dozadu s jejich druhou deskou „Doom Loop“ (2023). Partička z Londýna vycházela při definování svých pozic z historických odkazů politického punku, hnutí riot grrrl a silně akcentovala i v dnešní době moderní témata queer identity. Řekněme si to na rovinu, na pivo by se mnou rozhodně děvčata nezašla, protože jsem starý bílý hetero konzervativní dědek, ničící planetu neustálým vyvážením svého tlustého zadku v autech pro zábavu, ale hudebně jsme si celkem sedli. Podobné punkové úderky s moderním indie zvukem a nádechem tanečních beatů jsou v posledních letech na ostrovech velice populární. A mě to zase baví poslouchat při kruizování v těch zlých zlých autech.

Ale srandičky bokem, ať už s jejich politickými postoji souhlasíme nebo ne, zaslouží si uznání minimálně za snahu a pracovitost. Jsou typickým produktem DIY scény, kde nic nedostanete zadarmo. Všechno si musíte vydobýt vlastní pílí, cílevědomostí a nasazením. Když se teda objevila letošní novinka, neváhal jsem a pustil se s vervou do ní. A okamžitě jsem znejistěl. Tady je něco jinak. Dost jinak. Ironické a pichlavé skladby, vystavěné kolem těkavých melodických struktur, plné deklarativních zpěvných linek, často připomínajících spíše burcující projev na politickém meetingu než klasické písničky, zde najednou nejsou. Deska je naopak velice melodická, zpěv „normální“, zvuk temnější a výrazně kvalitnější. Nedošlo k omylu? Ověřuji, jestli mám v sluchátkách správnou desku. Všechno sedí. Co se stalo?

Tak za prvé, z kvarteta je trio. Základní powertrio v klasickém obsazení kytara-basa-bicí osiřelo po odchodu už druhé zpěvačky v pořadí, a tak to zkusily jen ve třech. Zpěv si vzala na starost basačka Mimi Jason a nemůžu si vynachválit toto rozhodnutí. Mimi je výborná zpěvačka, která skutečně zpívá. Má velice příjemný hlas, nesnaží se být za každou cenu drsná, teatrální nebo punkově sarkastická. Právě naopak, nejsilnější je v momentech, kdy zpívá klidně a uvolněně. V několika písních nese její projev stopy shoegazové estetiky a funguje to na jedničku.

Kapela se ve svém projevu odpoutává od punkové škatulky a roztahuje křídla. Někdy zní alternativně rockově po vzoru PIXIES, jindy hypnoticky post-punkově, umí ale být i hravá ve stylu new-wave, nebo až dream popově něžná. Zvuk je hutnější a zemitější, pořád ale jasně alternativní. Plně si vystačí v kombinaci kytara-basa-bicí, aniž bychom měli pocit nedostatečné prostorovosti nebo plochosti. Důležitým základem je skvělá spolupráce rytmické sekce. Syrovější bicí a mohutná, dopředu vytažená basa, tvoří pevný základ, kolem kterého pak kytara nabaluje další vrstvy. Škála kytarových zvuků dávno opustila indie-punkové teritorium. Najdeme zde vše od čistých tónů až po špinavé, téměř grungeové bahnění. Jestli bych měl vybrat pár podobně znějících kapel, tak z ostrovů bych sáhnul nejspíše po LAMBRINI GIRLS a zpoza velké louže třeba MANNEQUIN PUSSY.

Songwritting jako takový musím opět jen a jen chválit. Už na předešlých deskách bylo pár náznaků, že kapela má velký potenciál. Stavidla kreativity zde otevřely naplno, nebály se vpustit do písniček více popové lehkosti a výraznější melodičnosti a výsledek je více než pozitivní. Nejvíc se to projevilo v závěrečné „A Sign“, která mi až vyrazila dech. Jednak bych podobný indie rockový dream pop od DREAM NAILS nikdy nečekal, jednak je ten song prostě dokonalý. Pohoda se zde potkává s krásou, tohle je skutečně vyšší dívčí.

Ačkoliv tematicky kapela neopustila úplně svoje politické zaměření, více prostoru dostávají otázky týkající se aktuálního světa obecně. Technologie, komplikovanost života, ztracenost člověka v moderní společnosti, odolnost jednotlivce a jeho každodenní boj o přežití. S tím souvisí obecně vážnější atmosféra jednotlivých skladeb. Vynikne to hned u několika songů, jako jsou „Organoid“ nebo „The Information“. Osobně se mi nejvíc líbí hloubavější kousky, kde si kapela více vyhraje s atmosférou. „Zeros“ je třeba krásně oživená lehkými klávesovými vsuvkami, trumpetami (!) anebo akustickou kytarou. Temně agresivní „The Spirit Does Not Burn“ je už prakticky alternativním rockem, „Pack My Wax“ pak zasněným post-punkem. Reminiscence na taneční hopsavost najdeme třeba v „Move Like An Animal“. Je to taková alternativnější feministická verze ranných FRANZ FERDINAND. Rytmickou hravostí a roztěkaností oplývá i „This Is Water“, která jí ale kombinuje ze zemitějším garage rockovým zvukem.

Personální změny jsou pro kapely vždy rizikovým podnikem. Pro DREAM NAILS to ale dopadlo nejlepším možným způsobem. Nová energie a dynamika, kterou tato transformace sebou přináší má absolutně pozitivní dopad na projev skupiny jako takové. Parádní hudební posun vpřed, jen tak dál a houšť.

17.07.2026	Diskuse (0)	Tomáš