DIMMU BORGIR - Grand Serpent Rising
Jak jsem párkrát psal nebo naznačoval, hlavně nemít žádná očekávání, tedy ne ta pozitivní. DIMMU BORGIR mě přestali bavit ve chvíli, kdy jsem si je začal plést s THERION.:-) Nic proti Chrisovu ansámblu, ale příklon kreativního dua Silenoz/Shagrath k symfonickým aranžmá na desce „Abrahadabra“ byl i na jejich poměry nestřídmý, což nedokázal kompenzovat ani jinak slušný materiál. Současně mi chyběl vklad, který do kapely vnášeli někteří bývalí spoluhráči. Ano, Hellhammer byl sice na „In Sorte Diaboli“ dostatečně „jinaký“, ale v podstatě tehdy představoval jen nouzové řešení. Novinka naštěstí vychází v době, kdy moje averze vůči podobnému přístupu i personální politice definitivně ustoupila. Svou roli v tom sehrála též poslední alba CRADLE OF FILTH, a tedy i zvědavost, jakým způsobem se k „problému“ klasického blackového symfa postaví tradiční skandinávská konkurence. Nemíním dlouho chodit kolem horké kaše, DIMMU BORGIR natočili masterpiece. Pokusím ve stručnosti nastínit proč.
Tak především, podařilo se jim složit velmi dobrý materiál, kterému navíc pomohla neuvěřitelně dobrá produkce. Tentokrát jsem nečetl žádné rozhovory ani tiskové zprávy. Už během prvního poslechu však bylo jasné, že kapela při tvorbě „Grand Serpent Rising“ vsadila na „svůj“ (black) metal v jeho přirozenosti. Kláves, případně smyčců je sice stále dost, ale mezi nimi a vlastním kompozičním jádrem panuje rovnováha, až symbióza, přičemž žádný ze zvolených synth rejstříků nepůsobí rušivě. Stěžejní úlohu mají variace doprovodných kytar, vokál a v podstatě dokonalé bicí. Studiová práce Fredrika Nordströma a dalších šla uvedenému záměru evidentně naproti. Po zvukové stránce se vsadilo na transparentní a také vzdušnější výraz s vcelku přirozeně znějícími, nesrovnanými bicími. Kolem středových frekvencí kytar zůstává dostatek prostoru jak pro zmíněné klávesy, tak zlovolný Shagrathův vokál.
Výsledkem je velké metalové album, které v mých uších alespoň částečně kompenzuje absťák z nedostatku takových děl, jaká v daném ranku vycházela zhruba v letech 1985 až 1992. Krok zpět ke zkušenému producentovi, který stojí mimo jiné za zlomovým albem „Puritanical Euphoric Misanthropia“, se jeví dost konzervativně, nicméně logicky; tedy rozhodně vedle možnosti nechat se doprasit třeba od oceňovaného Arthura Rizka (viz poslední WORM). Výsledek každopádně předčil očekávání. DIMMU se takřka na miligram dostalo všeho, co potřebovali. Že by si hostující basák Victor Brandt (FIRESPAWN, WITCHERY) zasloužil o chloupek přidat? Možná, či spíš ne, a tím také má potenciální kritika produkce-zvuku definitivně končí.
Jednoduše řečeno, Norům se s „Grand Serpent Rising“ na poli symfonického black metalu(!) povedlo zhruba to samé, co CORONER dokázali na „Dissonance Theory“. Pro novinku je vedle zkušenosti a muzikálnosti příznačné ukázkové plynutí, a navzdory vší dramatičnosti i citelný vnitřní klid. DIMMU BORGIR neservírují záplavu nápadů (záplavu nuancí ano) ani okatou progresi, jen sebe samotné, ovšem ve vynikající fazóně a bez nutkavé snahy o dramatičnost. O tom, zda někde něco očividně přebývá, by se dalo diskutovat, osobně bych vypustil jen pár repetic. Nechce se mi vypisovat něco o prémiovém produktu, komerci, jež překonala sama sebe, o profesuře z kolektivního aranžmá nebo o špičkové, griegovsky pojaté animé music, na to cítím z aktuálního materiálu příliš mnoho emocí a také temnoty. Uvedené emoce však nesouvisejí s leitmotivem, spíše se samotnými tvůrci. Jakoby si pánové v druhé půlce devadesátých let ulívali některé kvalitní nápady na horší časy a vytáhli je až teď, když už si s nimi ví rady a práce na podobném materiálu jim přináší opravdovou rozkoš. Důležitá není původnost, když se posluchači dostává úchvatná práce se žánrovými standardy v rámci jedinečné staré formy. Tohle dnes v příslušném žánru nenabízí nikdo!
Cesta k uvedenému závěru pár poslechů trvala. Něco ve stylu: „hm, to ujde; hm, docela dobrý; ty jo – vlastně dost dobrý; vynikající; bomba!“ Není divu, „Grand Serpent Rising“ má téměř sedmdesát minut a přes totální melodické struktury se nepodbízí. Počáteční dojem byl každopádně pozitivní. Plynutí, klid, zkušenost. První polovina, završená černou hitovkou „Slik minnes en alkymist“, vládla. Postupně jsem si začal uvědomovat, že přehrávání nedokážu vypnout ani poté, resp. že poslouchám spokojeně dál, co tóny zmíněné hitovky dozní, a že mě onen temný symfonický celek baví nejvíc ve své úplnosti a prokomponovanosti, od monumentálního intra „Tridentium“, až po přírodní a snad ještě lepší outro „Gjǫll“. Jen pro dokreslení, již do samotného intra byla vtělena třívětá mini-suita. Smyčce se zde po chorobném brnkání postupně přetavují do kaskádových kytarových ploch, pod nimiž se ozývá klavír, za nějž by se nestyděl ani maestro Necrocock.
Následuje „Ascent“ a s ní klasické polohy z nejlepších časů kapely, završené sólem Kjella Karlsena aka „Damage“, hosta od personálně spřízněných CHROME DIVISION. I jeho další sóla patří do top kategorie (např. v „The Exonerated“). Shagrath zpívá na jistotu a po emoční stránce dost přesvědčivě, což nesráží ani občasný hospodský refrén, jako například v následující „As Seen In The Unseen“. Náležitou produkční péči zřejmě dostal každý jeho vstup. Samostatnou kapitolu představují bicí Daraye. Dotyčného jsem vnímal jako nádeníka do počtu. V reálu materiál posouvá ještě o jeden level vzhůru. Zaplaťpánbůh za tu dynamiku a činely! V druhé polovině se nepolevuje. Ani zde nechybí hitové momenty. Transformace osobnosti skrze romantické vyhlídky do temných propastí a zasněné pohledy na mystickou symboliku se zde každopádně dokonává. Podle outra tipuji, že se povedla. Spekulující člověk konečně mizí v temnotě, zatímco řád světa a příroda, ze které se nedokázal radovat, zůstávají.
Nač se vlastně zabývat temnou stranou, když si člověk může užívat takových desek. Vida, použil jsem množné číslo. DIMMU BORGIR natočili mocné album, pro mě dalšího vážného kandidáta na desku roku, ale CRADLE OF FILTH nespláchli. Za mě nejen remíza, ale hlavně blacková odlišnost, které se prostě nedá odolat. Jen pro úplnost dodávám, že živě Norové vážně umí, bylo by tudíž chybou je propásnout!
Přesné bodování 87 %.
| 01.07.2026 | Diskuse (0) | Pekárek hackl@volny.cz |
 |
