Boomer Space

DEEP PURPLE - Splat!

Koho by napadlo, že se DEEP PURPLE ještě někdy vytasí s takto vitální deskou? Mne tedy rozhodně ne. Stalo se, novinka „Splat!“ je prvotřídní hardrocková jízda, která má v sobě všechno – energii, nápady, spousty skvělých skladeb, dokonce i onoho typického kapelního soundu poznamenaného častými vstupy hammondů a jejich soubojů se sólovou kytarou se zde dost často dočkáme. Vypadá to, že britská legenda dnes zapomněla na důchod a naopak natrefila na novou žílu plnou entusiasmu a nadšení, což se dá rovněž přičíst nástupu nového, o generaci mladšího kytaristy Simona McBridea, jehož herní styl je podstatně blíže ke hře Ritchieho Blackmorea, než tomu, co v řadách DEEP PURPLE skoro tři dekády předváděl Steve Morse. Ony i klávesy Dona Aireyho dnes zní jaksi nespoutaněji a tento zkušený borec se tak čím dál více jeví plnokrevnou náhradou za fenomenálního Jona Lorda. Jestli je „Splat!“ nejlepší deskou kapely za hodně dlouhou dobu, nechám na každém. Třeba měl Morseův abstraktní, americky šťavnatý, grooveový styl hry u řady posluchačů také úspěch. Osobně si však lebedím právě zde a to po hodně dlouhé době, neb nové skladby jsou kombinací aktuálního pohledu na žánr s živelnějším pojetím sedmdesátých let. Vlastně to slyším tak, že „Splat!“ je nejsilnější deskou Párplů za celou dobu mého aktivního poslouchání jejich hudby, tedy minimálně od počátku devadesátých let.




Současné skladby fungují komplexní hymny upomínající na slavné časy někdejší sestavy II z počátku sedmdesátých let, kterým bylo vlastní charisma a ono tolik potřebné vábivé pnutí. To ještě nedávno hudbě DEEP PURPLE po dlouhá léta chybělo. Dočkáme se zde tak jednotlivostí týkajících se nesporně nápaditých nosných linek, jejich gradace a propojení s „nenucenými hovory“ mezi výraznou klávesovou složkou a neméně pozoruhodnou kytarovou prací. Právě dnešní stavitelé melodiky McBride a Airey spolu uvnitř skladeb komunikují snad nejlépe, co u této kapely pamatuji. Rovněž zpěvák Ian Gillan, ačkoliv již dávno nemůže využívat svého výstavního ječáku z mládí, působí dnes hodně ve formě a vnáší do skladeb zaujetí a tenzi. Zkrátka už od úvodního svižného hymnu „Arrogant Boy“ máte pocit doslova probuzení legendy, jakoby rázem všechno stanulo na místech, ze kterých to nemělo nikdy vybřednout. Dvojka „Diablo“ je dost možná jednou z vůbec nejsilnějších hymen novinky, jakkoliv jí možná schází dravost předchozí „nové hvězdy dálnice“, ale i tak dokáže vyrážet dech souhrou melodií a grooveové složky, či komunikací mezi kytarou a klávesami.


Co se týče chytlavosti, mou další favorizovanou položkou je zde song „The Only Horse In Town“, což je další vynikající skladba upomínající na slávu sedmdesátých let, na tolik potřebnou okázalost a heroismus nejen někdejší tvorby DEEP PURPLE, ale celé ostrovní hardrockové školy daného období. V pochodové „Sacred Lord“, skladbě s nápadnou inklinací k skotskému folklóru, se znovu blýskne Simon McBride a vystřihne zde skutečně strhující part, který dokáže píseň náležitě posouvat. Přes svůj snový a díky klavíru klasický začátek, je nakonec asi nejdrsnějším a nejvíce psychedelickým songem této kolekce píseň „Guilt Trippin´“, ale je to právě tahle věc, kde mne hlas Iana Gillana svým zabarvením sedí se vším všudy. Docela progresivní záležitost, u které bych se nikdy nenadál, že si ještě něco podobného DEEP PURPLE risknou složit a vyjde jim z toho bomba. Parádní, proměnlivá a nadžánrově odvážná jízda, u které bych netipoval, že za ní stojí chlápci, z nichž některým je již osmdesát. 


Třináctiskladbový a do detailu vyladěný celek se sice drží starých tradic a podstaty hard rocku, ale je schopen i něčeho navíc. Dokáže zacházet s nápady a melodiemi opatřenými neobyčejnou lehkostí a mladistvějším přístupem k věci. Deska samozřejmě obsahuje i spousty dalších povedených položek než výše zmíněné, včetně bezproblémově chytlavé písně „The Rider“, o něco dramatičtější jízdy plné kouzlení dvou služebně nejmladších členů - „The Lunatic“, s euforičností zacházející „Jessica´s Bra“, či krásně zaobleného titulního kusu na závěr, který v sobě koncentruje hodně z předností z letité tvorby DEEP PURPLE. Takže, co vám mám závěrem o této novince Párplů říct? Snad jen, že jsem tuhle kapelu, navrátivší se v takto úžasné formě, již nečekal. Je poznat, že si sestava starých harcovníků s novým kytaristou sedla a ten mnohem více navazuje na Blackmoreovský odkaz zlaté etapy legendy. Skvělá deska se vším všudy!


15.07.2026Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Majk
22.07.2026 06:25

Mám to jako Gazďa. Novinka rozhodně dobrá, každopádně Rapture pro mě zůstává v pohodě nejlepší z tvorby posledních 30ti let. Ty krávo, to snad ani není možné, že to tak letí.

 

Gazďa
20.07.2026 23:15

Jsem rád, že se líbí. Mně to přijde zatím jako solidní, ale nevymykajicí se standardu posledních let/desetiletí. Není tam zatím skladba, která by mě fakt uchvátila. Whoosh mi přijde jako nejlepší deska od Rapture of the Deep a Bananas.

 

 

 

 

TOPlist

 



Jakékoliv využití obsahu a kopírování článků je bez souhlasu autorů zakázáno. Copyright © CrazyDiamond.cz 2026 designed by Stray. RSS, RSS - Diskuse, RSS - Právě poslouchám