DARKTHRONE - Pre-Historic Metal

80%

Že by na novém albu ještě více posílily písničkové tendence? Nasvědčují tomu již úvodní okamžiky první skladby „They Found One of My Graves“, obnášející totální vykrádačku klasických momentů z desky „Dont Break the Oath“ od MERCYFUL FATE. Velezkušené norské blackened duo každopádně nezahálí. Po dvou letech přichází se svým dalším opusem, v pořadí už dvacátým prvním. Stěží uvěřitelné číslo, ve kterém se projevuje invence, tvůrčí svoboda, absence koncertování a určitě i popularita čerpající z kultovního statusu. Právě díky němu zajímá tvorba DARKTHRONE o řád až dva více lidí, než by – bez ohledu na zřejmou originalitu výsledné hudební fúze – podobné produkci odpovídalo.

Zásluhy jsou jedna věc, kvalita druhá. Zásluhy možná přifukují prodejní čísla, kvalita však stojí za dobrými deskami. A takové dotyční stále nahrávají, protože Fenriz je právě tak slabý vokalista-melodik, jako vynikající bubeník, solidní skladatel i multiinstrumentalista, a také parťák dalšího schopného skladatele-riffmakera, kytaristy Nocturna Culta. Společně už čtyřicet let tvoří a nahrávají metalovou hudbu, které lze stěží upřít atraktivitu, přestože někoho může odrazovat. Čím? Třeba svým prostinkým eklekticismem, zdánlivou jednoduchostí v provedení a nějaký ten pátek už i lehce/dost hipsterskou vintage patinou či „cool“ odstupem. Na druhé misce vah však leží autenticita, poučenost, příjemná syrovost, hráčská vyspělost, zkrátka kvalita, která jim ostudu rozhodně nedělá. Novinka „Pre-Historic Metal“ není výjimkou.

Nebudu zde znovu přežvykovat letitou historii ani se pokoušet o další náročnou periodizaci jejich tvorby (osobně to vidím nejméně na pět etap:-)). Zkusím od uvedeného odhlédnout a zacílit především na aktuální kolekci písní. Ano, písní, protože rozvláčnější riffové bakchanálie, kulminující na albu „Eternal Hails……“, už zde nehrají tak zásadní roli. Nová nahrávka, stejně jako tři předchozí, vznikla v Chaka Khan Studiu v Oslu za přispění nemetalové dvojice studiových inženýrů Ole Øvstedala a Silje Høgevoldové. Nemyslím si, že dotyční tvorbu DARKTHRONE nějak zásadně posouvají, ale zřejmě dobře rozumí jejich záměrům. Zvuk recenzované kolekce opět působí archaicky. Z hlediska soundu první poloviny osmdesátých let, odkdy se zmar a temnota vzešlá z klasik BLACK SABBATH začala více diverzifikovat, však dobový není, přestože se na uvedenou éru po hudební stránce odkazuje. Chybí mu zejména mohutnější bicí a větší prostorovost. Zmíněné nahrazuje celková zahuhlanost a větší (až koncertní) tvrdost (řezavost) kytar, které zní chvílemi opravdu lahůdkově.

Fenriz s Nocturnem prostě dovalí nějaké skladby. Souběžně s nimi však přichází i určité pojetí, jež se už příliš nemění a pro které se poté zvolí adekvátní studiová realizace. Větší producentský zásah není patrný. A není ani potřebný, protože k proměně zvuku dochází ve spojitosti se zmíněnou vizí nejspíš již v rámci přípravy nového materiálu, a to v hlavách samotných tvůrců. Jakkoli se tedy mohou jevit následující slova poněkud paradoxně, pravdou je, že si naše dvojka stále hlídá, aby se na své výrazově zemité cestě nezasekla nebo neopakovala; alespoň ne příliš, což poté respektuje i produkce. Znovu přitom zdůrazňuji, že ono „starodávné“ (dobře, „pre-historické“) zní sice archaicky, ale v rámci vlastní tvorby jde (nejen zvukově) o pokračující progresi, která prakticky nemá konkurenci a povětšinou také baví. Ostatně, proto je možné, že nynější, o něco více písničkový formát u fanoušků toužících po zatěžkaných osmiminutových válech, narazí.

Jestliže norští veteráni pracují v přípravné fázi už drahnou dobu odděleně a co do tvůrčího podílu víceméně fifty fifty, tentokrát se mělo, přinejmenším ve studiu, spolupracovat daleko více. Zdali se nejedná jen o obvyklé promo kecy a nakolik se něco takového projevilo ve výsledku, ví nejlépe samotná kapela. Objektivně mi tu teď zní hitovější materiál, jehož charakter se po celou hrací dobu až do zadoomaného závěru proměňuje. Úvodními postupy v duchu MERCYFUL FATE se přitom první skladba zdaleka nevyčerpává. Slyším další, opravdu dobré a také ostřejší či jinými vlivy infikované riffy, tradičně vynikající rytmiku a osudově znějící kytarově-klávesové finále, v němž se nálada prudce změní. V rámci zpomalení se pak otevírají éterické sféry. Fenriz se svými bicími pocitově nijak nezaostává. Cílovou pásku si dokonce krade pro sebe. Titulní „Pre-Historic Metal“ začíná v klasickém speed/punk stylu, později zamíří do sfér hodně syrového speed/thrashe a vygraduje v thrash/blacku. Po smršti následuje vypuštění, nakonec se vrací – snad v ještě špinavější podobě – úvodní speed motiv.

Třetí skladba „Siberian Thaw“ naproti tomu koketuje s těmi nejtvrdšími věcmi od BLACK SABBATH. Její psychedelická střední partie představuje další atmo lahůdku. Postupný návrat k základnímu motivu se zdá být povinností. Přes všechny odbočky a zlomy mě právě podobné návraty přesvědčují o tom, že aktuální album nestaví na nějakém rozvolněném pásmu všehomožného starého, ale především na solidních skladbách. Následujíc „Deeply Rooted“ sice takto komponovaná není, ale s Fenrizovým „diamondovským“ vokálem pro změnu pěkně vygraduje. Podobným stylem si s dotyčným můžete zazpívat i ve výborné „The Dry Wells of Hell“. Nebojte se, vedle něj se určitě neztrapníte.:-) Zapomenout se nesmí ani na Nocturnovu permanentní přiškrcenou deklamaci plnou zla. Noví DARKTHRONE mě právě začínají opravdu bavit. Kratší instrumentálka „So I Marched to the Sunken Empire“ bez problému drží laťku. V poslední čtvrtině desky se popsané písničkové kouzlo bohužel trošku vytrácí, o krizi však nelze hovořit ani náhodou. Jde jen o důsledek určité zmlsanosti z poslechu předchozí půlhodinky a zvýšené doomové tíhy.

Resumé je tedy jasné, DARKTHRONE nezklamali. „Pre-Historic Metal“ nemíří k novým horizontů ani nepřináší zásadní archeologický objev. Jde nicméně o další logický krok. Zmíněná logika ovšem nevede k snadné předvídatelnosti budoucího posunu. Zkušenější posluchači samozřejmě tuší, že k něčemu takovému dojde a na jakém půdorysu by se vše mohlo odehrát. Konkrétní parametry budou přesto vždy tak trochu skryty a možná i decentně překvapí. Sám jsem nejvíc překvapen asi tím, jak dobře se mi aktuální deska poslouchala. Že by nakonec nejvíce zabrali ti MERCYFUL FATE? Nevím. Před prvním stisknutím tlačítka play jsem se snažil odhodit veškerou zátěž, protože nekritický přístup k DARKTHRONE zavání dle mého snobstvím, přezíravý zas… arogancí(?). Doporučuji tedy nastolit stav rovnováhy, který by měl vyústit v respekt a zájem. Poslech alba „Pre-Historic Metal“ právě takový přístup poměrně štědře odmění.

Pozn. Asi by se slušelo dát o desítku míň, ale ta jedinečnost tam prostě stále je.

29.05.2026	Diskuse (0)	Pekárek hackl@volny.cz