CRADLE OF FILTH, SUFFOCATION - Plzeň, Šeříkovka, 22.listopadu 2025

V sobotu se v plzeňské Šeříkovce konal koncert asi největší stálice symfonického black metalu posledních třech dekád CRADLE OF FILTH, což posilovalo předpoklad velké spousty příchozích. Tato predikce se nakonec až tak nenaplnila a kapacita sálu nebyla z nějakých 20% dovršena. Původně britská, dnes však spíš mezinárodní kapela si nedávno prošla personálními obměnami, kdy v průběhu jihoamerického turné prožila horké chvilky a musela se rozloučit s dvojicí svých členů. Nahrazení kytaristy Marka Šmerdy alias Ashoka a klávesistky Zöe Marie Federoff museli CRADLE OF FILTH za běhu vyřešit naskočením nových koncertních spoluhráčů – kytaristou se po dobu turné stal další Čech Jiří Háb a za klávesy se postavila občasně zpívající Kelsey Peters. Celou tu kontroverzní situaci s odchodem dvou muzikantů si poté převzal hudební tisk, a protože ani jedna ze stran nešetřila prohlášeními, brzy šlo o celosvětově sledovanou bulvární pošťuchovanou. Zajímalo mne, jak si z části nově poskládaný metalový moloch povede. V Plzni se s kapelou Daniho Filtha ukázali v roli speciálních hostů ještě američtí deathmetaloví klasikové SUFFOCATION a také dvě menší kapely, francouzská black/death harpie NARAKA a australská deathcore mašina MÉLANCOLIA, sety těchto dvou menších kapel jsem však musel z časových důvodů oželet.

Do rozlehlého sálu Šeříkovky, která se nachází přesně na opačném konci města než bydlím, vcházím se startem vystoupení newyorských brutalistů SUFFOCATION, vědíc že jde o deathmetalový extrém, který je trochu dál od hudby, kterou běžně sleduji. Nicméně pětice borců to v solidní a zvukově čisté podobě do davu nasekala takovým způsobem, že jsem se po dobu zhruba šesti až sedmi skladeb nebyl schopen odtrhnout od svého puntíku. Jasně, podobně tvrdé formace nespadají do mého posluchačského záběru, ale zde jsem si opravdu našel několik nemalých pozitiv, protože vystoupení jelo na vlně technické vyspělosti a brutality. Hodně se mi líbila práce kytaristů, kteří počali opracovávat hmotu vskutku po řeznicku a když z toho občasně vytrysklo nějaké to krásně čisťoučké extrémní sólíčko, vůbec jsem se nezlobil, naopak se z něho těšil. Musím uznat, že SUFFOCATION podali ve své typicky přísné fazóně skvělý výkon a i já u nich přes půku jejich setu v pohodě vydržel. Druhou věcí je hlasový projev Rickyho Myerse, který je reprezentantem toho nejzvířečtějšího growlu, jakou si jako lajk můžu asi tak představit. Samozřejmě, tohle u mne vždycky bude představovat jistotu určitého splynutí setu, opravdu si growly moc neužívám, ale dopředu jsem s tím počítal. Zkrátka dostal jsem, co jsem předpokládal, protože kapela okolo posledního zakládající člena, kytaristy Terrence Hobbse, představovala tu nejvysekanější deathovou masu.

Začátek koncertu CRADLE OF FILTH se zhruba o čtvrthodinu posunul, kvůli problému s osvětlením scény. Přeci jen se dalo předpokládat, že půjde o trochu větší show, ale nakonec vše vypuklo jen s nepatrným skluzem a zvuk krvežíznivců ze Suffolku měl rovněž solidně čisté parametry. Kdysi dávno bylo pravidlem, že právě CRADLE OF FILTH měli na svých koncertech opravdu špatný zvuk, kdy vše splývalo do nepřehledné hlukové koule, ale tohle už pár let není pravdou a u tří jejich posledních koncertních výstupů mohu říct, že vše bylo naprosto v pořádku. Dani Filth už se dost často vykazuje pouze štěkavou kanonádou slov, která zní během každé skladby naprosto stejně a taky jekotem zakončujícím v nich jednotlivé sloky. Bych se divil, kdyby jeho vskřeky měly jako představovat slova z textů, pousmál jsem se v jednu chvíli nad tím, zvlášť pak při vědomí, jak dlouhé shakespearovské elaboráty tvoří ve skutečnosti lyriku CRADLE OF FILTH. Nicméně instrumentální jednotka za Danim šlapala naprosto mimořádně a vše mělo potřebný tlak. 

Druhý služebně nejstarší člen a náš krajan Marthus (Martin Škaroupka) byl skvělou jistinou zdravě nabušeného vyznění setu na horrory ujetých Angličanů. Jiří Háb se dobře doplňoval s druhým kytaristou Donnym Burbagem, kterému sólové party spíše přenechával. Spíše na pravé straně pódia se nacházel další dlouholetý člen, baskytarista Daniel Firth. Jestli tomuhle čahounovi je kromě pohybu po pódiu něco vlastní, pak máchání tou nejdelší hřívou v kapele. Za ním pak stála nová klávesistka Kelsey Peters, která se zhruba uprostřed setu skvěle vokálně uvedla mou oblíbenou položkou a dost možná jednou z nejmelodičtějších skladeb historie CRADLE OF FILTH, skvostnou blackmetalovou baladou „Nymphetamine Fix“, které je součástí právě především hlavní ženský vokální part. Tohle zvolnění bylo opravdu velmi romantické a dobře to kontrastovalo s uštěkanou a vesměs rychlou produkcí CRADLE OF FILTH. 

Dál bylo znovu poznat, že kapela v posledních letech jaksi zmelodičtěla a zpřehlednila svou tvorbu, což výsledku pouze prospělo a skladby se vlastně daly dobře poslouchat, neb působily jako vrstevnatý heavy metal s blackmetalovými ostny. Já osobně od koncertu dostal to, co jsem zhruba čekal a v pohodě si vychutnal songy z nejnovějšího alba „Screaming of the Valkyries“ jako hned úvodní „To Live Deliciously“, nebo následné „Demagoguery“ a „Malignant Perfection“. Nejstarší položkou setlistu byla zřejmě titulní věc z debutového alba „Principle Of Evil Made Flesh“. No a v závěru koncertu pak zazněl triumvirát klasik „Funeral In Carpathia“, „Blackest Magick In Practice“ a samozřejmá „Her Ghost Of the Fog“.