CONVERGE - Love Is Not Enough

70%

Pokud nebudeme počítat skvělou, čtyři roky starou kooperaci CONVERGE se zpěvačkou CHELSEA WOLFE, konkrétně post-covid desku nazvanou „Bloodmoon I“, je albová novinka těchto legend z Massachusetts jejich prvním řadovým počinem po dlouhých devíti letech. Osobně vůbec nejsem jejich zarytým fanouškem, i když kapelu samozřejmě znám. Párkrát jsem je totiž reflektoval na festivalu Brutal Assault, kde se staly jejich koncerty již tradicí. S poslechem jejich alb jsem to však následkem těchto zážitků nepřeháněl. Tohle je třeba říct hned na začátku, protože právě proto nejsem schopen novinku adekvátně umístit do kontextu jejich dlouhého, více než třicetiletého portfolia. Pokud se jedná o přístupnější materiál (jakože asi ano), pak hudba o něco více rozhořčených CONVERGE určitě není pro mne. Co k novince „Love Is Not Enough“ tedy říct? Předně to, že jsem si představoval hudbu CONVERGE na fyzickém nosiči zkrátka o něco zběsilejší, jakkoliv je jasné, že se po experimentování s náladami tahle metalcore/post-hardcore legenda navrací ke své dravější formě a intenzitě. V osobě Kurta Balloua má kapela skvělého zvukového mistra, což je vlastně poznat od samotného počátku a bez ohledu na to, co kapela dnes přináší.

První polovina alba je divočejší. Zhudebňuje spíše surové vyjádření a neurvalost. Činí tak však souběžně s vygradovanými emocemi pomocí vcelku úhledného a kvalitního zvuku. V rámci svižné titulní skladby na úvod „Love Is Not Enough“ dokonce dojde na kytarové minisólíčko, druhá „Bad Faith“ naopak působí jako riffoidní slayerštinou napchaný singlík s jasnou strukturou. Tahle fáze novinky je rozhodně dravější, nasranější a plná zběsilostí, byť nedosahuje parametrů, jaké bych vzhledem ke své zkušenosti s jejich koncerty očekával. Druhá polovina nosiče je pro mne rozhodně zajímavější a s větším přesahem do alternativy. Obsahuje atmosféričtější a pestřejší materiál, kde songy jsou delší, postupně gradující, poháněné charismatickými spodními proudy neurvalých rytmů, znělou Ballouovou kytarou a hrou s náladami v podání hlasu Jacoba Bannona. Songy se zde nezastavitelně sunou, kypí a nabízejí vynikající grooveové fáze, tak jako třeba „Gilded Cage“, kde Jacobova naléhavost přechází až do plačtivé melodiky. Suprový vrstevnatý zvuk a živelnost jsou zde samozřejmostí. Nejenom že znovu na chvíli pronikáme do pomalejší fáze jejich tvorby, ale CONVERGE zde z mého pohledu předvedou, proč jsou tak ceněni. V písních poblíž závěru alba je cosi niterného a nekašírovaně opravdového. 

Vyhlášený studiový machr a šéf souboru, kytarista Kurt Ballou, obdařil songy vynikajícím zvukem, kterým popřel jakékoliv teorie chaosu ohledně jejich jména, naopak songy mají krom rozervanosti vyznění svůj pevný řád a přímočaré struktury. I v ostrých fázích je perfektně slyšitelný každý detail, což je poznat z každého úderu činelu nebo v průběhu šrotující basové linky. V těch pomalejších si posluchač navíc může užít obstojnou paletu kytarových zvuků, neb riffy této post-hardcore kapely jsou prostoupeny odérem „americany“ a „rockabilly“, jakkoliv se tyto letité ingredience v jejich zvuku musely přizpůsobit šílenostem made in CONVERGE. Kapela rovněž staví na velmi kvalitní a skvěle sehranné rytmice, kterou dlouhé roky tvoří Nate Newton a Ben Koller. Ta svou pestrou hrou přidává materiálu na síle a dynamice. Hlas nepokojného frontmana Jacoba Bannona nabídne kromě intenzity a hněvu také širší škálu emocí. Působí různoroději, než bych ve výsledku vlastně čekal.

Jestliže první polovinu alba opanují hněvivé výpady jako je zběsilá „Distract And Divide“ nebo rtuťovitá minutovka „To Feel Something“, pak ta druhá je naplněna organičtějším a na atmosféru více hrajícím matrem, což si uvědomíme již od plíživé „Amon Amok“, či její předehry v podobě hypnotizujícího intra „Beyond Repair“. Vrchol přichází s posledními třemi songy - nápady překypující „Gilded Cage“ nebo svižného rock´n´rollového psycha „Make Me Forget You“. Finální odyseou, omývanou progresivnějším feelem a kultivovanou surovostí, je zde „We Were Never The Same“. Nemám sice zkušenosti se starší tvorbou CONVERGE, ale novinka se jeví jako zvukově kvalitní deska, která by v rovině nápadů a melodiky mohla oslovit i posluchače, kteří se zrovna neřadí k hardcore srdcařům. Album je zajímavé zvukově i svými nápady. Na CONVERGE působí otevřeněji, o něco méně intenzivně než byh čekal. Osobně přepuštění prostoru větší harmoničnosti vítám. Svým hudebním záběrem jsem však trochu jinde, proto dávám jen 70%.

20.02.2026	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz