CIVILNÍ OBRANA, JAMARON, NÁHODNÝ VÝBĚR - Praha, Velký sál Lucerny, 15. listopadu 2026
Ani nepamatuji, kdy jsem byl ve Velkém sále Lucerny naposled. Naštěstí. Netrpím žádným vzpomínkovým optimismem, natož nějakým sentimentem ohledně tohoto prostoru. Právě naopak. Všechny moje vzpomínky jsou spíše méně pozitivní. Uznávám, že z architektonického hlediska je to velice hezký prostor. A tím jsem vyčerpal za sebe všechny pozitiva. Nezažil jsem tam nikdy koncert s dobrým zvukem. To nejlepší bylo snesitelný průměr. Každopádně CIVILKA tam dle svých slov vždy hrát toužila, takže si tam naplánovali oslavu svých dvacátých narozenin. A vzali to skutečně ve velkém stylu – spousta hostů, zajímavé projekce, playlist čerpající ze všech alb a poctivé dvě hodinky hrací doby.
Když už jsem začal u toho zvuku, tak nebudu chodit dlouho kolem horké kaše. Opět to bylo jen v mantinelech mezi snesitelné až fakt špatné. Evidentně byla aparatura naladěna pro hlavní hvězdu, takže CIVILKA to měla snesitelné, i když se spoustou výhrad. Proti jejich loňské zastávce v druhém klubu ve stejné pasáži, Lucerna Music Baru, to bylo výrazně horší. Ostatní vystupující pak měli zvuk ještě o několik úrovní horší. Klidnější sekce ještě jakž takž šly, ale když kapely zabraly naplno, většinou se to slilo do jedné zvukové koule, kde nešlo identifikovat prakticky nic. Stál jsem klasicky u zvukařů, pak chvíli i na balkóně. Tam to bylo taky špatné, jen jiným způsobem. Nebylo by prostě lepší dělat v tom Velkém sálu skutečně jen ty studentské plesy nebo estrády?

Tak se radši podívejme, kdo nám ten sobotní večer zahrál. Začínala formace NÁHODNÝ VÝBĚR. Znáte mě, jsem měkkota, ale tohle bylo přeslazené i na mě. Něco na pomezí pop punku a pop rocku. Pánové se snažili, lidem se to líbilo, zvuk jsem už zmiňoval. Prostě tuhle bandu si do svého přehrávače nepustím, nic víc, nic míň. Druhým předskokanem byli JAMARON. To byla jiná liga po všech stránkách. Ti vlítli na scénu jako by jim měl patřit ten večer a bez bázně a hany svoji půlhodinku využili naplno. Sebejistota, profesionální přístup, správně natlakovaná show. JAMARON neochvějně míří do první rockové ligy (oni tam vlastně možná už i jsou). Svůj set odstartovali novým songem, který se mi zdál trochu měkčí a hravější než relativně tvrdá a temnější poslední kolekce. Líbilo se mi to. Pak už šla nálož hitů jako „Outsider“, „Přísahám“, „30 vteřin ticha“ nebo „Kamikaze“. Tohle si pustím kdykoliv a rád. Výborný set, který byl bohužel srážen nestíhajícím zvukem.
CIVILNÍ OBRANA podala svůj obvyklý poctivý výkon, který je kombinací humoru, nasazení a punkrockové dravosti. Zhruba ze dvou třetin naplněný sál, ve kterém jsem se trochu překvapivě řadil spíše k těm starším, taky výrazně aktivněji reagoval na novější tvorbu než na pár písniček, které kapela oprášila z archivu. Těm každopádně slušel aktuální, rockovější zvuk, místo měkčího pop punku typického pro první desetiletí nového milénia. V rámci pauz mezi bloky písniček se promítlo pár krátkých dokumentů, kde kapela popisovala svoje počátky. Zajímavý nápad. Stejně jako akustický mini set, vůči kterým jinak nechovám moc sympatií u žádné kapely. Teď se to ale povedlo na výbornou. Jednak to byl spíše našlapaný bluegrass, jednak vybrali dvě rychlejší skladby, takže to fungovalo parádně. Nebo si pozvali v rámci daných skladeb na pódium i hlavní představitelky jejich videoklipů. Eva Decastelo v kostýmu pokojské a Lucie Polišenská v kroji byly skvělé. A Lucie i krásně kapele zavinšovala. Parafrázuji – aby hráli dalších dvacet let a zůstali pořád stejní kokoti. Ke gratulaci se připojuji jménem celé redakce Crazy Diamond. (pozn.Stray: Hele Tomáši, jakýpak jménem celý redakce? Kapelu CIVILNÍ OBRANA jsem v životě neslyšel. Ten název furt sice poletuje kolem mojí hlavy, ale zatím jsem neměl pocit, že bych si to měl pustit).

Jak už jsem zmínil, kapela oprášila pár starších kousků z archivů, ale většina koncertu se točila kolem posledních dvou desek. A ty songy plně souzní s aktuální stylizací CIVILKY – punk rock, který baví, má drive a je zároveň vtipný a řízný. Dočkali jsme se tak všech velkých hitů jako „Tereza“, „I like mrkvička“, „Holku pevnou mít“ nebo „S tvojí mámou“, ty jsou už ověřené klasiky. Potěšila mě „Kytarová muzika“, jedna z jejich nejdravějších písniček, která i ten večer doslova bourala stěny. Z aktuální desky se už koncertními stálicemi staly „Vlasta“, „Vyzenovanej“, „Dycky Rizz“, Drinky mi podávejte řetězem“ nebo „Já si tě vypiplám“.
Bylo evidentní, že kapela si svůj jubilejní večer užila taky naplno. Po vzoru velkých popových hvězd a jejich aktuálních trendů se několikrát převlíkli, lítali po pódiu nahoru dolů, komunikovali s fanoušky. Nejvíc mě mrzel zvuk u bubeníka Pavla Neumanna. Dominantní kopák a jasný rytmičák s hajtkou byly prakticky jediné rozeznatelné zvukové linky. Aktivní hra na přechodech a spousta breaků, které byly díky jeho vyvýšené pozici skvěle vidět, totiž absolutně zanikaly. Alespoň že podpůrné vokály všech kytaristů fungovaly a dodávaly muzice správný rockový náboj. Bohužel jsem problémy se zvukem podvědomě očekával, ale stejně mě to mrzí. Kluci si dali s tím koncertem fakt hodně práce, měli to promyšlené do detailů a vše fungovalo jako na drátkách. Lidi se ale evidentně dobře bavili, tak snad byl problém skutečně jen v mých uších.
| 22.11.2026 | Diskuse (0) | Tomáš |
![]() |

