CHRPY, SPLIT THE NEEDLE - Praha, Café v lese, 13.března 2026

Když jsem loni začal registrovat kapelu CHRPY, hned jsem si říkal, že to je hodně divný název. Až na koncertu jsem zjistil, že chrpa je rostlina, dlouhověká, nenáročná trvalka. Pak jsem konečně uviděl i paralely s kapelou samotnou, ale pořád s tím názvem trochu bojuji. Nechme název názvem a raději se podívejme, jak to pánům hraje. První letošní návštěva Café v lese znamenala zároveň první koncertní setkání se zmíněnou skupinou. Debut vyšel jen pár týdnů (skutečně dva týdny) před akcí, takže nemůžu říct, že bych ho měl už naposlouchaný perfektně, ale dejme tomu že jsem byl připraven jak na maturitu. Nějaké songy snad rozpoznám, a u zbytku se budu tvářit, že je znám taky a nějak to okecám. Zbytečný stres, kapela tento problém vyřešila za mě. K tomu se dostaneme.

Začněme předkapelou SPLIT THE NEEDLE. Tady jsem předem měl šanci si poslechnout jen první singl „Strings“, kde jsem okamžitě věděl, že tohle můžu. Moderní indie rock s příměsí emo, shoegaze a slušným dívčím vokálem. Pětice z Ostravy, věkově hodně mladá, to do nás začala sypat bez slitování. Dvě kytary rozehrály zvukový masakr, který mě zejména v úvodu přiváděl ke skládání slibů o zakoupení špuntů. Místo očekávaného indie se nám dostávalo spíš noise-gazu, který byl postupně doplňován i o hardcorové elementy. Znělo to, jako když se potkají mladí SONIC YOUTH s MY BLOODY VALENTINE a britskými RIDE. Spousta vazbení a kvílení, přelévané rozsáhlými zvukovými vlnami. A do toho hodně intenzivní vokál, který v některých momentech připomněl styl Kristin May z FLYLEAF, když se často pohyboval v exaltovaných vyšších registrech. Technicky na to sympatická krátkovlasá zpěvačka měla bez problémů, na druhou stranu to ale brzo začalo nabývat stereotypní dojem, podpořený i méně výraznou melodikou jednotlivých songů. Poslední zmiňovanou záležitost ale přičítám skutečně mladému věku a věřím, že časem se skladatelské schopnosti vytříbí a melodie prokouknou. Co se hlasu týče, když v některých písních ubrala a vrátila se k více klasicky zpívaným pasážím, najednou jim dodala krásné textury a šťavnatost. Kapela působila ale velice profesionálně, výborně sehraná, pevně semknutá a postupně na svoje vystoupení přilákali dost do té doby ještě nahoře popíjejících fanoušků. U zvuku, kromě zmiňovaných kytar, byla výborná i basa, naopak bicí zněli trochu tupě a syrově. Vokál se pak mírně ztrácel v mixu, zejména v intenzivních pasážích. Zajímavá skupina, slušný set.

CHRPY pak výrazněji zvedli věkový průměr vystupujících. Mladá kapela služebně, ale věkově už zralejší, si plní svoje hudební sny. Sami se označují za „dadrock“ (tatíčkovský rock), ale nejsou to žádní důchodci. Členové formací WILD TIDES a JUST FOR BEING si udělali radost, a stvořili kapelu přesně dle svého gusta. Vyrůstali na pop punku, emo, post-hardcoru a přesně k těmto stylům se obrací. Není to ale unylé nostalgické vzpomínání. Je to oslava řekněme prvního desetiletí nového milénia, která je přitom maximálně aktuální, protože tyhle styly nevymřely, pořád tu jsou a stále mají co říct. Ostatně to bylo vidět i na návštěvnících, kteří postupně slušně zaplnili klub. Na moje překvapení zde bylo skutečně hodně mlaďochů, řekněme dvacátníků, pak samozřejmě spousta kamarádů kapely, takže třicátníci, no a pak pár postarších příslušníků generace X, kteří se tváří, že pro ně to je taky generační záležitost. Prostě mám emo rád, a stejně všichni kamarádi v hospodě říkali, že na svůj věk vypadám dobře.

CHRPY se ke koncertu postavili zajímavým způsobem. Rozhodli se desku přehrát celou a přesně v pořadí. Nic víc, nic míň. Nevím, jestli nemají víc songů, každopádně desítka věcí z desky plně postačovala. Zároveň tím ulehčili moje dilema, jestli poznám všechny skladby. V polovině setu desku rychle pokřtili a jelo se dál. To měli vymyšlený taky zajímavě. Evidentně museli improvizovat, protože se nestihla výroba vinylů, takže měli jen jeden kousek, který přímo z pódia vydražili a výtěžek šel na Klokánky. Měli teda k prodeji jen CD, což ale opět nebylo standardní. Byl to jen obal, vevnitř kód ke stažení mp3 a semínka chrpy. Na argument, že už stejně nikdo nemá CD přehrávač všichni souhlasně přikyvovali, a já se bál přiznat… Takže si musím počkat na vinyl. Na album samotný chystám recenzi, takže popíšu vystoupení obecně. Slušný zvuk, i když lehce rozkolísaný. V některých písních výborný, v některých mírně zahulený. Kapela jela naplno a pánové si to evidentně užívali. Takhle to vypadá, když si plníte sny. Tím, jak se o vokály dělí kytarista s basákem, a jak se ani jeden z nich nebojí do toho pořádně opřít jako správní emo rockeři, tak je drive kapely hodně intenzivní. Obecně se mi líbili občasné zemitější pasáže, které směřují více do post hardcorových teritorií, kdy bicí mohutně zaduní a kytary zahustí atmosféru. I díky českým textům (mimochodem velice slušným) je vnímání kapely bezprostřední a intenzivní. Civilní dojem byl ještě stimulován vtipnými hláškami basáka mezi songy, které navozovali dojem velkého kamarádského setkání. U posledního songu nastala i milá nehoda, když si basák rozkopl lahev s vodou na svůj gear a vyhodil pojistky. Po krátké opravě poctivě znova zahráli celý song, takže jsem svoji oblíbenou skladbu dostal hned jeden a půl krát. Od zkušených profesionálů jakými členové CHRPY jsou, jsem čekal slušný výkon. A dostal jsem i něco navíc, čirou radost z hraní a upřímnou lehkost bytí. Zároveň se tímto svým projektem trefili i do relativně neobsazeného segmentu hudebního trhu, takže je můžeme považovat za příjemné zpestření indie scény.

17.03.2026	Diskuse (0)	Tomáš