CHEVELLE - Niratias

80%

Pete Loeffler, skladatel, kytarista a frontman amerických rockerů CHEVELLE si v rozhovorech často posteskne, že jeho kapela není pevnou součástí žádné subkultury a během svého fungování se vždycky pohybovala v jakémsi osamělém a bezprizorním rozměru. Samozřejmě to nebude tak horké, jak Pete tvrdí, ale pravdou je, že CHEVELLE jsou zkrátka pro mainstreamová rádia pořád moc nabroušení a pro kované rockery nebo metalisty zas postrádají tradiční kompoziční postupy společně s určitou mírou tvrdosti a neučesanosti. Přesto si skupina užívá zasloužené popularity už od dob debutu „Point #1“ z roku 1999. Největší boom úspěchu CHEVELLE zaznamenali v období let 2002–2007, kdy jejich alba získávala platinová a zlatá ocenění a rozjetá kapela bez problémů plnila stadiony a hokejové haly. Publicita a celý humbuk sice v následující periodě trochu utichly, ale i tak jsou jejich nové desky hlavně v USA docela velkou událostí. A nejinak je tomu s novinkou „Niratias“.

Kompletní CHEVELLE tvoří v současnosti pouze sourozenecká dvojice bratří Loefflerů; zmíněný Pete a za bicími dovádějící Sam. V souvislosti se studiovou prací je ale důležité zmínit i třetího mušketýra nebo spíš šedou eminenci v pozadí. A tou není nikdo jiný než producent „Evil“ Joe Barresi. Protřelý hudební podnikatel a mistr zvuku pracoval téměř se všemi velkými jmény americké „alternativní“ a tvrdě rockové scény. Jeho záběr sahá od KYUSS, NINE INCH NAILS nebo SLIPKNOT, až po ALICE IN CHAINS nebo TOOL. A právě Barresi měl nemalý podíl na hudební složce „Niratias“. Ne snad, že by se vrhnul i na psaní muziky, ale jako neúprosný manažer oba bráchy střídavě péroval a motivoval, až vzniklo dílo, pod které se mohl podepsat.

Koncepčně se „Niratias“ věnuje futuristickým vizím mezihvězdného cestování a sci – fi tématice obecně, přičemž záměrně brakovou ilustraci na obal vytvořil renomovaný malíř svalovců a prsatic Boris Vallejo. Je s podivem, že i přes své zaměření se jeho práce pro metalová alba počítá v řádu jednotek. Za zmínku přitom rozhodně stojí třeba Borisovo pojetí rituální sepukky na „No Place For Disgrace“ od FLOTSAM AND JETSAM nebo andělskodémonická erotika zdobící „Deeper And Deeper“ našinců HYPNOTIC SCENERY. Přes vědecko technické zaměření vzhlížející do budoucnosti není ale muzikální stránka „Niratias“ nijak revoluční. Pete Loeffler opět servíruje své hutné riffy a cíleně repetitivní vyhrávky, které jsou podporovány strohou rytmikou zvýrazňující emocionální náboj vokálu a kytar. Hlasově se Pete fantasticky vyzpíval, jeho výšky působí mocným dojmem a neoriginální Maynardovské plochy se objevují stále méně. Na druhou stránku je zpěv někdy zbytečně moc ufňukaný a ukňouraný, mužnější projev by nebyl od věci. Sound desky je klasicky mohutný a přitom svobodný, prim hrají znovu kytary a zpěv. Američané tuhle bombastičnost prostě umí, ať si každý říká, co chce, ale nahypované kytarové stěny k téhle hudbě perfektně sedí.

Rozpačitý začátek úvodní instrumentálky „Verruct“ se otevírá právě do takového silného a suverénního kytarového motivu, přes který rezonuje zahalované sólo. Druhá píseň „So Long, Mother Earth“ už disponuje typickým Loefflerovým zpěvem, který se nese v poctivě vystavěném klenutém refrénu. Inspirace ve zvukových hradbách DEFTONES je zde zřejmá a stejně zřetelně se ozývá i v jedné z posledních skladeb „Remember When“. Oproti kalifornským svérázům jsou ovšem CHEVELLE výrazně přístupnější, a to i za cenu menší hloubky. Aby se potencionální publikum trochu zahřálo a rozhýbalo, k tomu slouží nakopávající nu-metalová jednohubka „Mars Simula“ přecházející do jednoho z krátkých tajemných zvukových předělů před otevřením další kapitoly.

Po této vhodně umístěné pauze přichází vyvrcholení desky v rockových hymnách „Self Destructor“ a „Piistol Star (Gravity Heals)“. První z nich zrychluje tep vynikajícím kytarovým námětem a rozjezdem ve stylu PLACEBO. Zatímco zmínění Britové jsou aristokraticky decentní, CHEVELLE se nebojí být živelnější a bezohlednější. Sebeničitel kulminuje v explozivním závěru, kde se Pete Loeffler konečně pořádně rozeřve a dokáže, že disponuje i ostřejšími hlasovými prostředky. „Piistol Star (Gravity Heals)“ si vystačí se skromnější a temnější post – punkovou osnovou a nosnou vyhrávkou, na níž se vrství refrény, sóla a opět skvěle posazený emotivní vokál.

Poslední díl „Niratias“ uvozuje cyklický riff v songu „Peach“, u kterého mi okamžitě naskočila asociace s geniálním kouskem „Warflower“ od alternativních rockerů THE MAYAN FACTOR. Riffový kolotoč pak přechází v rytmickou až hypnotickou část vzhlížející k šamanským mantrám TOOL. Ta přenáší mystické nálady také do kratičké snové hříčky s ozvěnami a echy pod názvem „Test Test…Enough“, po níž se harmonicky rozezní křehká a přívětivá atmosféra „Endlessly“, která si v mnohém nezadá s odlehčenými hity éterické ANATHEMY. Celou nahrávku uzavírá intimní recitace mluveného slova za doprovodu klavíru v písni „Lost In Digital Woods“, před níž ještě zazní méně výrazná hard rocková skladba „Ghost And Razor“.

Když se vrátím na začátek, tak CHEVELLE opravdu stojí symbolicky rozkročeni mezi dvěma hudebními světy komerčních hitparád a uzavřenějších žánrových fans. Muzikální a kompoziční kvalita spolu s prostou hitovostí „Niratias“ ale určitě přispívá k většímu prolnutí obou uměleckých sfér i životních postojů. CHEVELLE se tak ještě více usazují v této široce otevřené a neortodoxní oblasti, která možná nepůsobí tak oddaně a aktivně, ale umožňuje oslovit rozsáhlé spektrum posluchačů. A právě v této univerzálnosti je jejich největší síla.

12.05.2021	Diskuse (3)	Hivris riha.kamil@gmail.com