BYT ČÍSLO 4, ATOMY NEVADÍ - Praha, Palác Akropolis, 12.listopadu 2025

Mladí už poslouchají jen hip-hop, change my mind. No problem, zajděte si na koncert BYT ČÍSLO 4 a uvidíte, že ta mladá generace snad není úplně ztracená. Jestli si pamatujete klip „Even Flow“ od PEARL JAM, kde jsou sestříhané záběry z živého vystoupení v nějakém americkém klubu (nebo spíš „theatre“ jak to tam nazývají, protože jde skutečně původně o divadla), tak kromě Eddie skákajícího do davu z balkónu totiž dostanete přesně to samé. Parta mladých vlasatých kluků propocených až do, no prostě komplet, s dlouhými vlasy nalepenými ve tvářích, ale jedoucích pořád na 120%. Publikum jede taky na 120%, zpívající, skákající, burácející v moshpitech, crowdsurfing, prožívající dokonalé spojení s hudbou. A bez mobilů! Ano, občas si někdo vzadu udělá fotečku na památku (nebo do článku), ale žádný les mobilů natáčejících zbytečně dlouhé pasáže, na které se už nikdo nikdy nepodívá. Konečně si lidi znova vychutnávali muziku, v ten okamžik, v realitě.

Je to téměř rok (říjen 2024), kdy BYT ČÍSLO 4 pokřtili svůj debut v malém Café V lese. Jak jsem reportoval, tak nadupaný jsem ten klub ještě nezažil, a koncertní masakr hrozil probouráním ze sklepních prostor klubu snad až do nedaleké linky metra. Letos se proto kluci přesunuli do Paláce Akropolis a opět si na podporu vzali ATOMY NEVADÍ, které jsem objevil díky nim právě v Café V lese. Nic víc jsem nepotřeboval vědět a vyrazil jsem. Díky zklidněné pražské dopravě jsem (ne)klidně cestou sledoval aktualizaci dojezdu v navigaci a snažil se taky zachovat klid, zejména když mi ponechanou časovou rezervu vyžral už jen příjezd k městu… Ale budu doufat, že jsem propásl maximálně jednu písničku „Atomů“, kteří při mém příchodu do sálu už naplno hráli. ATOMY NEVADÍ považuji za jednu z nejnadějnějších mladých kapel a opět potvrdili, že jejich styl mi prostě stoprocentně sedí. Trio hrající moderní indie s nádechem psychedelie mě baví jak po hudební, tak zejména textové stránce. Na jejich songy se dá křepčit po vzoru FRANZ FERDINAND, vlnit jako u ranných TAME IMPALA, ale i headbangovat jako u FOALS v době jejich tvrdšího období. Specifické frázování, zajímavá dramaturgie songů a unikátní zvuk jsou silnými stavebními kameny jejich tvorby. Kytarista se nebojí sólovat, naopak. A atmosférické pojetí těchto sól mi nejednou připomnělo styl Radima Hladíka. Nevím, jestli kluci poslouchají starý český bigbít sedmdesátých a osmdesátých let, nebo je to už zakódované v jejich DNA a dědí se to v tomto kulturním prostoru z generace na generaci, ale v jejich muzice, jakkoliv moderně pojaté, toto dědictví probleskuje. Starosvětskost se potkává s modernou. Zvuk byl relativně slušný, trochu tupý u bicích, naopak skvělý u kytary. Efekty, které Prochy používá, vykreslují krásné atmosférické plochy, ale zároveň dokáže i pořádně nakopnout pedál a pak to směřuje k modernímu alternativnímu rocku, někdy dokonce už to klepe i na metalovou bránu. Kapela předvedla velice sympatický a civilní set, přidali pár novinek a postupně se plnící klub jim aplaudoval po každém songu víc a víc.

BYT ČÍSLO 4 urazili za poslední rok dlouhou cestu. Festivaly, koncerty, budování fanouškovské základny. Akropoli se jim sice zatím vyprodat nepovedlo, ale byla slušně zaplněná. A celá přední část pod pódiem, prakticky až ke zvukaři, byli die hard fans. Ano, zde byli zejména mlaďoši, my postarší jsme se tam neodvážili, ale bylo nás taky překvapivě hodně. Nevím, jestli střední generaci oslovuje muzika s nádechem devadesátek, nebo mají kapelu rádi prostě obecně, ale věkový mix byl skutečně velmi pestrý. „Byt“ se snaží kromě hudby pracovat ale i na dalších aspektech svých vystoupení. Pódium bylo třeba zařízené ve stylu skutečného bytu, s křesly, dekoracemi a domácím spotřeby. Vtipné bylo intro, když mladá „žienka domáca“ přišla a začala vyvěšovat prádlo z pračky. Následně pustila mikrovlnku a šla si po svých (zřejmě vařit). Zhasli světla, nastoupila kapela a ve tmě čekali u svítící mikrovlnky. S jejím cinknutím pak spustili. Desítky koncertů jsou na „Bytu“ jednoznačně vidět. Absolutní sehranost, drive, profesionalita. A k tomu mladické nadšení a elán. Mlaďoši v kotli vepředu byli prakticky od prvního songu utrženi z řetězu a já jen nostalgicky vzpomínal na devadesátky, kdy jsem býval na jejich místě. Ačkoliv jsem měl několikrát cukání se k nim přidat, poslední zbytky zdravého rozumu mi zablokovali nohy. Protože i když je Vinohradská nemocnice relativně blízko, nejspíš bych to stejně nepřežil a vykládali by mě už na Olšanech… U zvuku se to teď paradoxně obrátilo. Bicí byly najednou skvěle nazvučené a bubeník podával fantastické výkony. Jeho silový a zároveň velice aktivní styl mi maximálně vyhovuje. Trochu mě zklamaly kytary. Od baterie tří kytaristů jsem čekal pořádnou zvukovou smršť, kterou jsem si pamatoval z loňského roku, ale bylo to velice krotké, jakoby některé z nich ani nebyly zapojené do zesilovačů. Paradoxně nejvíc byla slyšet ta, která měla dělat nejmenší rámus a primárně se věnuje ornamentům, doplňkovým texturám a sólování. Zkusil jsem i změnit pozici, ale nic. Ne že by tam nebyl pořádný cirkus, ale od tří kytar by člověk čekal víc. Zejména v kombinaci s energickou muzikou, kterou „Byt“ předvádí. Každopádně set byl samozřejmě postaven kolem písniček z debutu, ale doplnili ho o tři (jestli počítám správně) novinky. A musím říct, že se mi nové směřování velice zamlouvá. Z punkrockových začátku se kapela posouvá více alternativně rockovým směrem s tím, že grungový feeling si ponechává. Zvolňuje tempo, přidává košatější struktury a kombinuje to s moderním hardrockovým výrazivem. Za mě dobrý.

Ačkoliv jsem si říkal, že už nepotřebuji další merch, stejně jsem zase nakupoval. Vinyl (protože jednou bude mít velkou cenu, CD už samozřejmě mám) i další trika, které vážně potřebuji, protože mám jen asi 30 trik kapel. Ale co bych neudělal pro mladé kapely. Zejména když tak hezky hrají.