BLACK LABEL SOCIETY - Engines Of Demolition
Jsem rád, že jsem na poslech nové desky Zakkova bandu nespěchal a počkal si na to pravé rozpoložení. Jak je o jeho „sólové“ tvorbě známé, ta mnohdy upadá do monotónnosti a vyžaduje vyšší míru soustředění, tudíž odzývání toho všeho za jiných okolností hrozilo opravdu reálně. Nestalo se, vplul jsem do materiálu naprosto hladce. Tahle deska mne totiž chytla okamžitě a její pozitiva ke mne doplula naprosto nenuceným způsobem. Jde totiž, dle mého, po skladatelské stránce o jednu z nejzajímavějších věcí, co kdy BLACK LABEL SOCIETY stvořili. Nepamatuji se, že by mne kdy tahle kapela podobně bavila.
Když se řekne Zakk Wylde, zřejmě každý rocker si hned vybaví zarostlého kytaristu s blonďatým hárem, který se proslavil především dlouholetou a úspěšnou spoluprací s legendárním Ozzy Osbournem. Druhdy velký kytarový talent, nadšenec do jižanského rocku, blues, ale samozřejmě také prapůvodní podoby metalu ukuchtěné po vzoru BLACK SABBATH, byl s madmanovou oslňující dráhou spjat dlouhé roky (od roku 1988), nehledě na to, že už přes třicet let buduje souběžně s tím svou osobní značku. Ať se to někomu líbí nebo ne, právě spolupráce s Ozzym však vygenerovala jeho vrcholné okamžiky. Jenže Zakkovi záleží i na vlastní tvorbě, už šestadvacet let uplynulo od debutové desky „Sonic Brew“ jeho plnokrevného bandu BLACK LABEL SOCIETY, skrze jehož songy upevňuje svou náklonost k hutnému metalu a to i přesto, že díky řadě počinů může leckdo mluvit o určité vyčpělosti a zažitých schématech.
Prostřednictvím novinky „Engines Of Demolition“ však cítím z aktuálního potenciálu Wyldeova bandu trochu něco jiného. Co je toho tedy příčinou? Pravděpodobně pohodové rozpoložení v časech procesu tvorby, zdravá míra energie a také nemalé množství nápadů v intencích sabbathovského stylu šmrncnutého jižanským rockem a blues. Je zde řada výživných riffových dusáren, ale dostaneme také čtyři neodbytné balady naplněné poloakustickým mourněním. :-) Vše působí vyváženě a dramaturgie alba funguje na výtečnou. Většina skladeb z novinky má pořádný groove, hodně nosných riffů a prostě celkově velmi dobře šlape. Deska však neztrácí body ani stran Osbourneovské melodiky, protože nové věci by se v některých případech opravdu neztratily ani v repertáru Iommiho družiny. Mám samozřejmě na mysli ty nejchytlavější a nejnařachanější jízdy.
Předně bych chtěl říct, že „Engines Of Demolition“ neschází opravdu jasný a bytelně usazený sound, který rozhodně hovoří ve prospěch vitality Zakkova projektu. Jaké to překvapení oproti několika unaveným počinům z minulosti, kde byl Zakkův hlas prohnán skrz efekt a zvuk BLS se topil v jednolitosti, šedi a nudě. Ale po pravdě, oni tihle BLACK LABEL SOCIETY do studia dnes zas až tak často nechodí, o čemž svědčí pětiletá pauza od jejich minulé desky. Zakkův klasický styl kytarové hry zná takřka každý, co však aktuálně jeho vklad posouvá, je právě nemalé množství nápadů, fungujících vlastně i bez ohledu na věčné kytarové hvízdání. Aktuální songy jsou zkrátka silné, ať už by je měl v repertoáru kdokoliv.
Již úvod alba je velmi nadějný. Což o to, je doslova znamenitý. Pozvolné švitoření boogie kytary, tajemný chór a skladba dostávající se do tempa se samozřejmou jistotou by možná mělo něco do sebe, i kdyby se téhle věci chopili samotní AC/DC. A přesně je prvotní kytarové zvuky připomenou. „Name In Blood“ má všechny předpoklady stát se nosnou věcí, byť ji nakonec ani zdaleka nepovažuji za nejlepší položku kolekce. Jde o chytlavý song, v němž slyším sounáležitost s jižanským prostředím, zejména možná pak s veterány ze ZZ TOP, jakkoliv je samosebou tahle Zakkova hudba metalovější a hrubší. Následuje parádní dusárna „Gatherer Of Souls“, která probouzí k životu nejen všechny sabbathovské démony deroucí se z hrobů, ale je ovlivněna znatelně i feelem PANTERY a ALICE IN CHAINS. Jakoby rané devadesátky nikdy nezemřely. Co však tenhle song rovněž nabídne, je dravé a eruptivně působící kytarové sólo, kterého se vážně nedokážu nabažit. Ostatně právě sóla na novince hodně baví. I třetí věc „The Hand Of Tomorrows Grave“ má v sobě slušnou dávku nespoutanosti a dokáže tak oblažit nejednoho příznivci rozmáchlých riffů a tak tvrdím po první trojici skladeb, tohle je doslova bezchybné.
První nápadné zvolenění nahrávky přichází až skrze pátou věc „Better Days And Wiser Times“, což je skladbový zástupce přesně onoho zkroušeného smutnění či nostalgie, na jaké má Zakk také patent. Tyhle jeho polohy po pravdě nevyhledávám, ale na druhou stranu o baladách z novinky netvrdím, že by znamenaly propadáky. Naopak, dramaturgicky terén mnohdy pročistí a hlavně, udělají jej pestřejším - tak třeba symfo závoje doprovázející „Above And Below“ krásně kontrastují s několika divočejšími kusy, které zasněnou věc na tomhle albu obklopují. Dočkáme se tedy dostatečného množství riffových výbojů opatřených živelností – zhulenecká „The Gallows“ působí trochu blíže mississippi soundu kapely DOWN, za naprostou šlehu považuji další sabaťárnu „Lord Humungus“ a špatná se mi nejeví ani píseň „The Stranger“, což je song s velkým nábojem a zajímavě vystavěnou gradací. Baladickou polohu naopak zastupuje jižansky tklivá „Back To Me“ a především na závěr alba umístěný komorní pomaláč s výrazným klavírem. Ten nese název „Ozzy´s Song“, což napovídá, že platí za zřejmou vzpomínku na dlouholetého parťáka a Zakkova objevitele. Celkově vzato, fakt nečekaně silná deska!
| 26.05.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
