BIOHAZARD - Divided We Fall
V klasické sestavě a s čerstvým albem na kontě se po dlouhé době vracejí na scénu newyorští hardcore burcíři BIOHAZARD. Nejde však jen tak o nějaký běžný návrat, jakých slyšíme spousty, ale je poznat, že kapela, která má asi největší zásluhu na přiblížení hardcoreové hudby širším posluchačským vrstvám včetně metalového mainstreamu, v sobě našla skutečně dlouhodobý impuls k nastartování nové kapitoly. Tohle bylo poznat již z koncertů, které nové řadovce předcházely. Deska „Divided We Fall“ tne do živého a útočí s tím, co dost pravděpodobně ona dlouholetá fanouškovská základna kapely nejvíce žádala. Navazuje se totiž na nejslavnější období první poloviny devadesátých let, kdy vyšla taková díla jako „Urban Discipline“ (1992) nebo „State Of The World Address“ (1994), a přidává se ještě o něco dravější aktuální feel, jež působí tak trochu plněji a moderněji. Nemáme co do činění s deskou, která by stavěla pouze na nostalgii, to je myslím základní hledisko hodnoty nových skladeb.
Chemie z nejslavnějších časů je ze skladeb přímo hmatatelná a vokální spolupráce mezi navrátivším se Evanem Seinfeldem a vytrvalým tahounem Billym Graziadeim navozuje nejen vzpomínky na staré časy, ale nese sebou i novou pouliční energii a zapálenost. Zde se opravdu nehraje na laciné alibismy, ale útočí s plnou polní. Ostatně právě Seinfeld se dostal do vynikající formy. Je pravda, že kdyby kdokoliv ze čtveřice netoužil pro natočení tohoto alba, nic by nevzniklo, takovou semknutost dnes BIOHAZARD reprezentují. O zvuk se tentokrát postaral osvědčený Matt Hyde a ten odvedl opravdu dobrou práci. To tvrdím navzdory faktu, že jsem nikdy nebyl nějakým zapáleným příznivcem tohoto druhu hudby.
Nechybí typické silácké slogany a úderné překřikovačky výše zmíněného dua, tradičně bytelná rytmika spolehlivého Dannyho Schulera, ani vřeštící kytara sólového kytaristy Bobby Hambela, dalšího z poznávacích znamení původního line-upu BIOHAZARD, jenž v historii této kapely dlouhou dobu také chyběl. BIOHAZARD u skalních hardcoreových fans asi nemají stejně hodnotné postavení jako jiné legendy HC scény AGNOSTIC FRONT či SICK OF IT ALL, ale jejich hodnota se ukazuje v potenciálu bez okolků zacházet s hymničtější chytlavostí, jaká je pojítkem spíše s metalovým prostředím. Právě comebacky, kdy letitá kapela vsadí na přímočarou chytlavost, mě však dávají smysl.
Jak už jsem výše zmínil, BIOHAZARD se kdysi postarali o popularizaci hardcore u metalových fans a dnes útočí přímočaře skrze tříminutové vypalovačky s notně vygradovanými slogany. Je tak pro mne obtížné na nové desce ukázat na nějaký plonkovější moment. To že má kapela hlad po vlastní muzice, dokázaly fanouškům již předběžně vypuštěné věci jako „Fuck the System“ či „Forsaken“, jenže s vydáním alba zde dostáváme další skvělé hymny, které jsou důkazem vzrůstající formy souboru – chlapácká „Death Of Me“ patří k nejnápadnějším kouskům, neuvěřitelně autentická „Eyes On Six“, jejíž lyrická linie drsňácky swinguje a má potenciál budoucí velké klasiky, pro změnu řeší nitro člověka odkázaného v džungli metropole pouze na sebe. Dále je zde třeba zmínit určité vnitřní pnutí, které ze skladeb BIOHAZARD kdysi přímo sálalo a právě tahle věc se zde vyskytuje i nyní. Třeba zrovna v případě songu „Eyes On Six“ jde o popis stavu, kdy musí být člověk na ulici ve střehu, v americkém vojenském slangu totiž něco podobného značí mít oči i vzadu, vědět co se děje za mými zády, zachovat si ostražitost. Tohle všechno rovněž dokonale splňuje další z chytlavých hymen s nápadným sloganem „War Inside Me“, která, jak je pro BIOHAZARD typické, řeší různé vnitřní emoční pochody jedince.
Hodně se povedla „Tear Down The Walls“ s disciplinovaně secvičeným vícehlasým vyřváváním a klasicky zpomaleným rytmem. Závěrečná chorálovačka „Warriors“ je pak niternou oslavou vytrvalosti i pospolité podstaty tohoto hardcore bandu z Brooklynu, který tu může být s námi ještě řadu let. Tak schválně si tipněte, jaký český film byl v Americe kdysi uveden pod totožným názvem jako vlastní tohle album od BIOHAZARD? Ano, Divided We Fall patří Hřebejkově MUSÍME SI POMÁHAT, i to je vlastně výmluvné. Mám radost z toho, že se návrat této kapele vydařil a ta dodala album, které není jen polovičatým dovětkem diskografie, či stínem jejich zásadních děl, ale silným začátkem nové etapy.
| 07.11.2025 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
