BEYOND THE BLACK - Break The Silence

70%

Kdysi byl symfonický metal opravdu symfonický. Zakladatelé či ranní propagátoři THERION a NIGHTWISH měli velké ambice, experimentovali a posunovali a možná stále posunují hranice tohoto subžánru. Dnes se tímto úslovím míní ale styl, který nemá s klasickou hudbou a symfoniemi moc společného. Bavíme se o pop-metalu, kde je hodně kláves a za mikrofonem ideálně nějaká schopná, ale zároveň také hezká a sebevědomě působící zpěvačka. V osmdesátkách v metalu klestily tyhle pozice prvosenky Doro Pesch a Lita Ford, dnes je v tomto subžánru vokalistka takřka zákonem.

Pop není z povahy sloh, kde se příliš experimentuje, takže je právě tenhle klávesový metal zaplněn spíše ordinérními a na emociální efekt spoléhajícími smečkami, kde se vrství klišé na klišé. Dost překvapivé je, že i když jde o dost oblíbený styl, tak tu opravdové kvality moc není. Vzhledem k nejasné budoucnosti NIGHTWISH a THERION tu z první ligy zbývají tak WITHIN TEMPTATION, EPICA, SEVEN SPIRES a KAMELOT, někdo by možná řekl také RHAPSODY OF FIRE, ale těm jsem nikdy nepřišel na chuť. A pak zde máme rovněž málo početnou druhou ligu, kam bych zařadil tak LEAVES´ EYES, DELAIN a právě německé BEYOND THE BLACK. Manheimská partička není na scéně až tak dlouho a začíná teprve dvanáctý rok. Jsou ale velmi plodní a během této doby vyslali do světa už šest desek a jedno LP kvalitního a uhlazeného metalového popu.

Nemají to k nám od sousedů daleko, takže jsou v Česku dobře etablovaní i koncertně. U nás během své kariéry vystoupili už desetkrát. Stali se také jedním z koňů Pragokoncertu, který je pravidelně rotuje na svých festivalech Masters of Rock, Metalfest a Rock Castle. V Moravském Krumlově byli i loni a letos se s nimi zas potkáme během prvního festivalového dne v Plzni. Bude to minimálně náhražka za právě probíhající headlinerské turné v Německu a okolních státech, které se českým luhům a hájům bůhvíproč vyhnulo, když třeba takové Roxy nebo MeetFactory by černé čtveřici dost slušely. Právě jejich intenzivní koncertní aktivita v kombinaci s kvalitními vystoupeními je i jedním z důvodů, proč jejich hvězda vystoupala poměrně rychle nahoru na symfo-metalové nebe. Další je kvalitní hudba.

Jak je na tom novinka? Poslední deska „Break the Silence“ nepřináší hudebně příliš nového a pokračuje tam, kde skončila předchozí dost dobrá a eponymně nazvaná „Beyond the Black“ (2023) vydaná taktéž pod hlavičkou labelu Nuclear Blast. Jak je u popu zvykem, nebývá jeho silou filozofický apel alba jako celku, ale zapamatovatelnost a „zpívatelnost“ jednotlivých písní a tam minulé album bodovalo skvěle. „Is There Anybody Out There?“, „Free Me“, „Reincarnation“ nebo „Winter Is Coming“ byly hity par excellence. Až takovou silou novinka nedisponuje a je celkově o něco slabší. Singlovky ale vůbec nejsou špatné. Úvodní „Rising High“ začíná slušným riffem a je obohacena prvky world music v podobě (zřejmě) maorského nápěvu podbarvujícího základní motiv. Podobným kořením je opepřena i „Let There Be Rain“, která obsahuje motivy inspirované balkánským rituálem pro přivolávání deště Perperuna a v níž jako host vystupuje sólistka bulharského ženského sboru Mystery of the Bulgarian Voices Gergana Dimitrova. Další singl „The Art of Being Alone“ je zas zpěvným duetem zpěvačky Jennifer Haben s frontmanem německé gothmetalové bandy LORD OF THE LOST Chrisem Harmsem a jejich kontrastní hlasy fungují dohromady velmi dobře. Jsou to všechno solidní věci, stejně jako třeba „Ravens“ nebo „The Flood“. Síly těch největších pecek z minulého alba ale myslím na novince dosahují jen dvě skladby. Další singlovka „Break the Silence“ s hutným basovým spodkem a kombinací rychlé výrazné melodie ve sloce a chvílemi něžným a chvílemi tvrději metalově synkopovaným refrénem. A pak další z rychlejších věcí „Hologram“, která svým refrénem upomene na jednu z vůbec nejznámějších skladeb kapely, „Hallelujah“ z jedenáct let staré prvotiny. Dobrou zprávou je, že album neobsahuje žádné vycpávky, a i zbylé písně jsou kvalitní a stojí minimálně za několik poslechů.

Skupina má i další devizy. První je skvělá vokální práce krásné a charismatické frontwoman Jennifer Haben, bez níž by byla kapela třetinová. Její křehký a svébytný vokál dodává písním naléhavost, emocionalitu a barvu, která je dále umocňována vynikající produkcí. Takřka každá skladba obsahuje nějaký drobný zvukový nebo hudební nápad, kdy se musíte zastavit a říkáte si, co je to za zvuk? O prvcích world music jsme už mluvili, potkáme tu ale i přímo do písně funkčně zakomponované tikání hodin, které plní roli metronomu. Specialitou kapely jsou také dynamické proměny, kdy jsou sice skladby ve 4/4, ale někdy bicí hrají první, tu druhou dobu, pak na chvíli zastaví, aby zazněl pouhý podbarvený vokál, jindy je zas podobná hudební „synkopa“ proměněna v akustickou vložku. Bohatostí a pestrostí zvukové stopy a skvělým masteringem nemají podle mě BEYOND THE BLACK v žánru konkurenci. Kde jinde zvuku dominují přeslazené klávesy nebo syntetizátory, je tady opravdový barevný prales, aniž by to jakkoliv bránilo čitelnosti a popové údernosti. Opravdu skvělá práce ve studiu.

BEYOND THE BLACK nestvořili přelomové dílo, ale naservírovali nám další kvalitní pop-metalovou desku. Vzhledem k nynější oslabené pozici tohoto subžánru je pravděpodobné, že to bude i nejlepší pop-metalové album roku.

06.02.2026	Diskuse (0)	Gazďa