BESNA - Krásno

80%

Na úvod trochu férového kontextu. BESNU jsem zaregistroval až v roce 2022, a to v souvislosti se stručnou informací o nejlepším slovenském hard & heavy albu vyhlášeném v rámci ankety Radio_Head Awards. Letmý náslech oceněné desky však přílišný zájem neprobudil. Na vině bylo pár prvků posouvajících vyznění jejich blackové produkce do sfér, které mi nebyly úplně blízké. Zaujal zvuk a instrumentace, přepjatý vokál o něco méně. Pocitová složka působila citelně, nicméně na příjmu v tu chvíli nestál ten správný člověk. Ne že by vadila absence „zla“, ale k potřebnému naladění prostě nedošlo. Následovalo zapomnění, které přerušil až letošní Brutal Assault, přesněji řečeno, pochvalné reakce, které zde BESNA za své vystoupení sklidila. Podkladem pro koncertní aktivity bývá aktuální studiový počin. Tak tedy znovu a lépe, snad se k němu probojuji.

Když teď debut „Zverstva“ soustředěně poslouchám, něco už přeci jen přichází. Z formálně kvalitního vyprávění se začínají vynořovat skladby. Pořád zde ale cítím určitou rozpolcenost právě mezi důrazem na časově náročnější budování atmosféry a nepokrytým úsilím oslovit písní. Celkové vyznění však není vůbec špatné ani nápady nechybí, zvukově a instrumentálně těžká pohoda. Zkrátka emocemi natlakovaný black „přírodního“ rázu. Pro fanoušky hibernujících AGALLOCH jasná volba. V podstatě šlo o velký příslib do budoucna. Tak holt popojedeme. Druhé album „Krásno“ vyšlo sice už letos v lednu, dodatečnou zmínku si však rozhodně zaslouží. Fakt, že mě zaujalo víc než třeba poslední deska ENSLAVED, přitom ponechávám stranou.

Kytarami nabití Slováci vyrazili totiž na své druhé řadovce správným směrem. Tam, kde měli, ubrali, popřípadě přidali, přičemž zachovali vše, co je zdobilo. Výsledkem je třicet minut koncentrované hudby. Jak už jsem naznačil, jejich aktuální produkce nepostrádá nic z toho, na co se sázelo již dříve, přibylo ale i pár hitů, a hlavně odlišností v provedení i v pocitovém poli. Místo postupného vyvolání a splétání přírodních nálad přitlačila BESNA na pilu, což se týká i několika delších skladeb. Všechno se zdá být předem jasně definováno a pojato tak, aby se posluchač dostal pod větší tlak, a to jak kytar, tak i témat. Skončilo driftování na líně plynoucí řece v paprscích zapadajícího slunce, tohle je dravý očistný proud, z něhož není úniku, adrenalin. Jako bych pořád slyšel: „Rob s tým niečo, alebo si kokot?“:-)

Méně „post“ a více black metalu? Jinak si některé momenty vysvětlit nedokážu. Cítím i ono zlo. Nikoliv ovšem v rovině adorování zlého, jak by se v daném žánru, s velkou nadsázkou řečeno, asi slušelo:-), ale jako jev vyvolávající bytostný odpor, jako něco, proti čemu je třeba bojovat, a to všemi prostředky a za všech okolností. „Krásno“ mocně profituje z inverzní nenávisti, přesněji řečeno z odporu ke zlu, jehož hnacím motorem je láska ke svobodě a dobru. Jde o velmi, velmi silný leitmotiv, jehož přesvědčivost pečetí autentická nahrávka s hlasem Jana Palacha ve skladbě „Hranice“. Využití záznamu podobné síly vnímám jako odvážný krok. Nejlépe jím odhalíte plytkost svých vlastních tónů a myšlenek. BESNU naštěstí nic takového nepotrefilo.

V prvé řadě je nutné zdůraznit, že kapela není zahleděna do sebe. Svými texty cílí na jiné, někdy až doslovně, stále však prostřednictvím pěkných veršů, a přes znepokojivé myšlenky veskrze pozitivně – připomínkou a výzvou k činu. K činu prostému zlovolných předsudků, podtrhuji. Dovolím si tvrdit, že pojmy tradice a národ budou mít pro BESNU cenu jen tehdy, pokud se jim dá humanistický obsah. V opačném případě jde přesně o tu ustrnulou a paralyzující temnotu (tmářství), proti které dotyční brojí a ze které ukazují cestu. Podobně působí i hudba. Nestojí sama o sobě, nese myšlenku. V součtu v podstatě mobilizují, jakkoli jim samým bude podobný výraz nejspíš protivný. Jenže právě výše zmíněný koncertní úspěch hovoří za vše. Dejte lidem perfektně podaný a prožitý lidský příběh, úspěch se dostaví, i když mu nebudou rozumět, „budou ho cítit“. Jejich tvorba má prostě potenciál mocně (za)působit; rozumí se, že nejvíce v ideálních studiových či koncertních podmínkách. S poslední nahrávkou se tento potenciál zvětšil o další level, aniž by s ním přicházel dojem řemeslné udřenosti. V první řadě na něm zapracovala inspirace okolím a větší ponor do aktuálního dění. Příslušná reakce se logicky dostavila. Svou roli určitě sehrál i prvek poněkud přízemnější – zas o něco větší hudební zkušenost.

Vrátím-li se na víc zem, nezbývá mi než popsat variabilní a nesmírně intenzivní hudbu prodchnutou bojem s onou temnotou, tedy disponující pozitivním nábojem. Oproti debutu se ve výrazu citelně „zatáhlo“ a přitvrdilo, nikoli však ve zvuku, což působí jako chytrý tah. Postrádám syrovější bicí a zvonivější kytary. Změně na postu bubeníka bych v daném směru větší význam nepřisuzoval. Instrumentace je každopádně prvotřídní a kytarový dvojzápřah i tak mocný. Pánové se prostě vydali trochu jinou cestou, která je zavedla z přírody do zástavby města, s čímž souvisí i produkční stránka. Ta se postaralo o to, aby zahustili prostor samotnou intenzitou své kytarové hry, k čemuž by se původní „folklórní“ sound moc nehodil. Metalová „Krása“ zní ovšem po celou hrací dobu. Vata chybí, rozehrává se sevřený, avšak vnitřně bohatý příběh s temným začátkem i koncem. Vokál proto do celé té smršti zapadá již lépe a svou dramatičností ji ještě více umocňuje. Variabilita zmíněných třiceti minut je asi nejlépe demonstrována pocitovou propastí panující mezi náladou zmíněné „Hranice“ – BESNA nám v ní nenápadně aktualizuje hit „Pravda vítězí“ od TUBLATANKY:-) – a skutečně temnou hitovkou „Paracelsus“. Zapomenout bych neměl ani na citlivě pojaté hostování Jakuba Tirca. Dotyčný přispěl do titulky odlišnou, přesto plně funkční kytarovou chemií. Vkusnou náladotvornou melodií prostě nelze nic zkazit.

„Krásno“ představuje další nahrávku potvrzující fakt, že se slovenským black metalem se musí i nadále počítat, i když tentokrát vychází z trochu jiných zdrojů. Vidím zde určitou paralelu s českými NÁV, k jejichž poslednímu albu se rád vracím. S přístupnější BESNOU to bude asi podobné. Společnou klubovou akci obou bych tedy bral. A kdyby přibrali do party třeba zkušené BOHEMYST, bylo by vymalováno.:-)

01.09.2025	Diskuse (0)	Pekárek hackl@volny.cz