BAD KARMA BOY, WALTER SCHNITZELSSON - Praha, Café v lese, 7. dubna 2026

Další slovenský večer v Café v lese sliboval možnost si poslechnout spoustu různých slovenských dialektů a nářečí přímo mezi fanoušky, a pak samozřejmě kvalitní slovenské texty u vystupujících kapel. Zajímavým uvědoměním pro mě byl fakt, že obě kapely vydaly svoje debuty v roce 2013, obě si prošly nadějným obdobím, kdy na alternativní scéně měly slušně našlápnuto, obě pak ale taky několik let hibernovaly a trochu se na ně zapomnělo. Naštěstí se postupně vrátily, BAD KARMA BOY už v roce 2024 se svojí čtvrtou deskou „Noc na zemi“, WALTER SCHNITZELSSON pak loni parádním kouskem „Tí druhí“ (hodnotil jsem na 90% a byla to pro mě nejlepší slovenská deska loňského roku). A tady podobnosti končí, protože obě kapely hrají dost rozdílný typ muziky, který se ale nakonec tento večer slušně vzájemně doplňoval.

WALTER SCHNITZELSSON v obnovené sestavě fungují aktuálně jako kvarteto a to přineslo samá pozitiva a sociální (zvukové) jistoty. Druhá kytary v sestavě nemůže z principu znamenat nic zlého. Hutnější zvuk, větší drive, přesně to nastalo i zde. Jenom připomenu, že kapela své první dvě desky jela v angličtině, aby loni přesedlala na jazyk svého domácího kmene. A udělala moc dobře. Se songy je možné se o moc efektivněji propojit, pochopit kontext a taky si je hezky zahulákat. Naposledy jsem je viděl ještě před Covidem v období druhé desky, takže jsem byl zvědavý, kam se jejich energická kombinace garážového rock´n´rollu a indie mezitím posunula. Od prvního songu mi bylo jasné, že evoluce šla správným směrem. Tvrdší zvuk kapele a zejména aktuálnímu materiálu vysloveně sluší. Měl jsem výborný výhled na nového bubeníka a že se bylo na co dívat! Technicky špičkový, super fokusovaný, strojově bezchybný. Rychlé breaky, změny rytmů, aktivní práce s kopákem, překvapivě tvrdý styl. Společně s jasnou a přímočarou basou rytmika táhla kapelu silou parní lokomotivy. Trochu mi připomněl prvního bubeníka BLOC PARTY, který měl podobný styl a drive. Co se týče kytar, tak zpěvák Jozef Rezník používá elektroakustickou kytaru (snad jsem to identifikoval správně), kterou bych čekal spíše u nějaké bluegrassové kapely. Má parádní kovový zvuk a krásné dojezdy jednotlivých tónů, které dávají jejímu zvuku zabarvení do jižanského rocku. Díky tomu si je s nikým nespletete. Set byl sestaven velmi chytře. Tři úvodní anglicky zpívané hitovky z prvních dvou desek dostaly fanoušky do správné provozní teploty (včetně těch, kteří opět kazili věkový průměr ze svých stabilních pozic u zvukařů) a pak už se přepnulo do slovenštiny a jelo se nové album. Jak jsem psal v recenzi, aktuální deska je tvrdší a přesně tak to znělo i naživo. Skvělé moderní indie, syrové a bezprostřední. Z kapely a jejich muziky zároveň vyzařuje určitá vnitřní pohoda, kterou bych přirovnal k pocitům, které mám zejména z australských skupin. I vážná témata řešit s nadhledem, ve stylu „hlavně se z toho nepo…t“. Jde přece hlavně o good time. Jediná výtka bude směřovat ke zpěvu, který byl v mixu lehce ztracený a nezřetelný. Přitom ale další dva mikrofony, basáka a druhého kytaristy, byly plně čitelné a jasné.

BAD KARMA BOY byli vždy jemnější a zasněnější. Jejich kytarový indie pop byl samozřejmě bezpochyby a jasně alternativní, ale zároveň absolutně přístupný a nekonfliktní. Kapela se postupně vyvíjí směrem k více tanečnějšímu pojetí své muziky, pár novinek, které toho večera zahráli, už jsou hodně vzdálené od ranných songů. Souvisí to určitě i s nápadným posunem v aranžích s výraznějším zapojením elektroniky. Syrovost a ostrost se zde nenosí, jejich hudba má více atmosférický nádech, v některých momentech by se dala označit i jako soft-psychedelická. Bylo to vidět i na složení publika, kdy se najednou pod pódiem vynořilo výrazně víc příslušnic něžného pohlaví, které se neostýchaly vlnit nebo tančit do rytmu, podle tempa aktuální skladby. A pak si samozřejmě i pořádně zazpívat s kapelou refrény několika starších hitů z prvních desek. „Dunaj“, „SFP“ (Sedíme, fajčíme a pijeme), nebo nádherná, potemnělá, ale přitom pozitivní „Iba mesiac“, kde si hlavní vokál přebírá klávesačka Adéla. Tady obecně se zpěvem nebyl, byl v mixu umístěný jasně, takže skutečně nevím, v čem byl problém u první kapely. Zvuk obecně byl klubovým standardem, takže více než slušný.

Díky živé slovenské komunitě mají kapely z nezávislé scény zpoza řeky Moravy v Praze (ale třeba i v Brně) kontinuálně stabilní zázemí a nemusejí se obávat prázdných klubů. Proto se tyto destinace pravidelně objevují na seznamu zastávek při jejich turné. A co je nejdůležitější, vůbec jim to nehraje špatně, právě naopak. Scéna je tam pestrá a aktivní. Jen tak dál a houšť!