ARMORED SAINT - Emotion Factory Reset

80%

Kalifornští ARMORED SAINT jsou, jako jedna z vlajkových lodí stáje Metal Blade Records, naprostou stálicí americké heavymetalové scény a to i po více než čtyřiceti letech existence. Stejně jako alba z dávné minulosti, i jejich pozdní díla svědčí o vysoké muzikantské kvalitě, která se navíc obejde bez trendy manýrů a laciných vábniček moderní doby. Když jsem nedávno poslouchal předchozí album „Punching the Sky“, uvědomil jsem si, jak moc kvalitní tahle metalová deska od amerických veteránů vlastně je. Tahle kapela na sebe nikdy nepotřebovala strhávat pozornost ničím jiným než poctivou metalovou hudbou a ona skladatelská kvalita se u nich projevuje soustavně, třeba i tím, že skladby z novější tvorby ARMORED SAINT postupem doby rostou a získávají si své posluchače natrvalo. Ne jako je tomu u některých jiných, v mnoha případech známějších jmen.

A stejně jako si tihle veteráni amerického heavy metalu i v předchozí desetiletce udrželi vysoký tvůrčí potenciál, rovněž současná albová novinka „Emotion Factory Reset“ nesignalizuje žádný výrazný úpadek. Holt baskytarista a šéf Joey Vera stále vede kvintet s patřičným zápalem, takže zde není pochyb o poctivé metalové práci, která nejde cestou podbízivosti a snadného zviditelnění. Jasně, v mezičase si odskočil třeba do koncertní sestavy reunion v roce 2022 prožívajících MERCYFUL FATE, ale dnes je opět plně koncentrován na mateřský band. Kapela se stále drží svého heavymetalového stylu, postaveného na soubojích dvojice kytar, bytelné a výbojné rytmice a dráždivém hlasovém projevu svého frontmana Johna Bushe, který to kdysi dávno (zhruba po dobu dvanácti let) zkoušel dokonce i u slavnějších ANTHRAX. A i když na novém albu tentokrát není tolik nápadných hymen jako u dvou předchůdců, cením si na něm vynikajících muzikantských výkonů, udržení kvalitní formy zpracování a taktéž propojení klasických hard n´heavy kořenů s poměrně moderním soundem.

John Bush znovu pěje jako o život, Gonzo Sandoval pohání skladby svou obří baterií a právě s Verou tvoří výtečný rytmický tandem opatřující songy prostorovostí, stejně tak si vzájemně velmi svědčí kytarové duo skládající se z Gonzova bratra Phila a velmi šikovného sólového kytaristy Jeffa Duncana. Album tentokrát působí o něco přímočařeji a až na famózně rozmáchlou emocionalitu „Buckeye“ (dle mého zjevný vrchol desky umístěný do jejího středu), která nakypí až do nějakých šesti minut časomíry, máme zde co do činění především se songy svižnějšího charakteru, které mnohdy nedosahují ani čtyřminutové délky. Oproti předchozím dvěma albům je zde nápadů sice o něco méně, ale i tak si mezi nimi dokážu najít favority. Ať už jde o zpěvnou „Every Man-Any Man“, dráždivě rozparáděnou věc „Hit a Moonshot“ nebo chytlavý heroický vál jedoucí nekompromisně stále vpřed na vlně vygradované melodiky „Throwing Caution To The Wind“, kapela za všech okolností potvrzuje dobrou připravenost. Pozitivně vnímám i další dravý vál na závěr, kterému se dostalo názvu „Epilogue“.

Co říct závěrem? Zde není co řešit, tohle je zkrátka další kvalitní nahrávka od ARMORED SAINT, byť tedy asi nebude patřit k úplně těm vrcholným dílům od této kapely. Já osobně se znovu těším na vystoupení Bushovců v srpnu na Brutal Assaultu, kde budou v krátkém časovém rozmězí vlastně již podruhé. Pro životaschopnost amerického heavy metalu stále naprosto zásadní formace, která ze svého úsilí nepolevuje. A proto se již tři dekády držím stanoviska - pořád stokrát radši je, než nějaké MANOWAR.

01.06.2026	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz