ARCHITECTS, LANDMVRKS, PRESIDENT - Praha, O2 Universum, 26.ledna 2026

V pondělí večer bylo pražské O2 Universum zaplněno až po strop příznivci moderního metalu potažmo crossoveru. V rámci svého turné se zde totiž zastavili hvězdní Angličané ARCHITECTS spolu s Francouzi LANDMVRKS. Dvě kapely, které v posledních letech zažívají velmi úspěšná období. Pořadatelé týden před akcí avizovali vyprodáno a sál tak doslova praskal ve švech. Nechci spekulovat, zdali výše zmíněné kapely reprezentují spíše metalcoreové prostředí nebo maj stylově blíže k někdejšímu nu-metalu, každopádně jejich hudba sebou přináší zajímavý mix grooveovosti a melodií. Rozdíly mezi oběma soubory však byly okamžitě zjevné. Zatímco ARCHITECTS působili natlakovaněji a i jejich refrény velkolepěji, LANDMVRKS se naopak drželi více při zemi, dalo by se říci, že vyznávali pouliční feel, a svůj nabušený sound tunili mimo jiné i rapovými deklamacemi. Před nimi vystoupil ještě projekt PRESIDENT, který na mne dělal dojem tuctového prefabrikátu, kterému velel týpek ve fraku a sbílými rukavičkami. Krom jeho módně uchopených pěveckých kreací bylo vše postavené většinově na klávesových podkladech a rytmice. Jakkoliv nejsem odborník ani cílovka, jistou podobnost této hudby jsem nalezl s populární kapelou BAD OMENS. 

Francouzi LANDMVRKS působili hodně přirozeně a nekašírovaně. Jejich skladby se vykazovaly velkou dávkou energie a občasně strhly dav k dovádění, byť po zvukové stránce tento pětičlenný band působil ve srovnání s hlavní hvězdou večera matněji. Zpěvák Florent Salfati neustále burcoval dav pod pódiem, hlasově podporován baskytaristou Rudy Perkartem i dvojicí kytaristů Exposito/Cordebard na stranách pódia. V průběhu jejich vystoupení došlo i na obří moshpit uprostřed beznadějně zaplněné plochy, jakmile ten se dal do pohybu, vizuálně na mne působil o dost líněji a nevyzráleji, než jak tuhle kratochvíli sleduji v rámci účastí na jiných akcích tvrdé metalové hudby. Měl jsem místo až v horním sektoru na sezení, takže jsem vše viděl jako na dlani. Kapela LANDMVRKS těžila především ze skladeb nacházejících se na jejich poslední řadové desce „The Darkest Place I´ve Ever Been“, jež vyšla před necelým rokem. Svůj čtyřicetiminutový set o desíti skladbách Pařížané z valné většiny postavily právě na aktuálním matru. Došlo na songy jako hned úvodní „Creature“, dále pak „Sulfur“, „A Line In the Dust“ nebo „Blood Red“. Z reakcí bylo poznat, že mladé publikum kapelu dobře zná a má jí najetou. To bylo samozřejmě tvořeno o něco mladší sortou lidí, než když přijedou nějaké větší kapely vycházející spíše z klasicky metalového prostředí. V Universu převládali mileniálové a příslušníci generace Z. Vystoupení LANDMVRKS bylo zvukově ne úplně bezchybné, ale na druhou stranu energické a vcelku srdečně přijaté. Kapela se rozhodně nachází na své cestě vzhůru a sympatické na ní je, že působí civilně (tak trochu ve stylu amerických TURNSTILE) a na nic si nehraje.

Britové ARCHITECTS byli v rámci pódiové scény, jejího nasvícení, i celkového zvukového kabátku vystoupení mnohem nabombenější záležitostí než obě jejich předkapely. Bylo poznat, že za posledních pět let kapela v rámci komerčního potenciálu hodně narostla a tomu také odpovídala odezva od bezezbytku zaplněného sálu. České osazenstvo předvedlo, že má své ARCHITECTS slušně najeté, jakkoliv hvězdná kapela stavěla v rámci svého devatenáctiskladbového setu především na skladbách ze své poslední řadové desky „The Sky, The Earth And All Between“ z počátku loňského roku a nebo pak také na vypalovačkách z rovněž úspěšného alba „For Those That Wish To Exists“. Některé songy byly publikem přijímány s vyloženým nadšením. Zvuk byl najednou o něco velkolepější, takže šlo o celém večeru prohlásit, že byl odprezentován v dobrých parametrech slyšitelnosti. Pro samotné ARCHITECT byl koncert v Universu rozhodně rekordní koncertní návštěvností v rámci naší země, kapela zde totiž dosud plnila spíše sály s kapacitou okolo tisíce lidí a nyní vyprodala sál pro více než čtyři tisíce. Výtečný zpěvák Sam Carter v podstatě po celý koncert burcoval dav a málokdy se zastavil. Za vrcholné položky akce považuji právě nejnovější skladby z repertoáru, tedy namáklé věci jako „Black Hole“, „Everything´s End“ a hlavně dojemnou „Broken Mirror“. Mírným zklamáním bylo, že ačkoliv ARCHITECTS avizovali stominutovou show, tak realita nakonec odpovídala spíše sedmdesáti minutám. Možná posluchače onen konec překvapil, protože přišel ve chvíli, když byla celá show nejrozjetější. Závěr samozřejmě patřil asi nejúspěšnějšímu singlu od těchto Angličanů, skladbě „Animals“. Celkově se jednalo o velký večer pro ARCHITECTS.

Uvnitř článku použity fotografie z FB profilu pořadatelů, níže napak tři mé vlastní.

30.01.2026	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz