ANGEL DUST (USA) - Cold 2 The Touch

80%

Ještě před pár měsíci jsem si myslel, že „Angel Dust“ je jen deska od FAITH NO MORE. A světe div se, ona to je i kapela. A dokonce celkem slušná kapela (no nechci nikomu brát iluze, ale ona je to především od poloviny osmdesátých let i dost známá německá speedmetalová kapela, pozn.Stray). Při prvním poslechu jsem měl ihned určité reminiscence, které se rychle potvrdili, když jsem si o ANGEL DUST začal hledat více informací. Melodický hardcore moderního amerického střihu mě poslední roky silně baví a deska „Cold 2 The Touch“ přináší jeho další vývojovou kapitolu.

Zmiňované reminiscence směřovali ke zvuku a stylovému ukotvení, které mi připomněli zřejmě aktuálně nejvýraznější kapelu tohoto žánru – TURNSTILE. A ANGEL DUST vznikli v roce 2013 právě z členů zmiňovaných hvězd z Baltimoru, společně s členy další významné kapely scény, TRAPPED UNDER ICE. Jestli ale čekáte jen méně výrazné B-éčko TURNSTILE, stanete se obětí vlastních mylných představ. ANGEL DUST jsou svéráznou jednotkou, kteří si našli jedinečnou pozici a tvář, a musím se přiznat, že mě jejich novinka baví snad více než zbytečně synteticky-ambientně překombinovaná poslední loňská deska TURNSTILE.

Jediným stálým členem a mozkem ANGEL DUST je vokalista Justice Tripp, který si kapelu doplňuje žánrově spřízněnými muzikanty. Za těch 13 let se v sestavě protočilo docela dost jmen. Někteří byli stálými členy, někteří se připojovali jen na turné. Aktuální sestava je relativně nová, když „nejstarší“ člen, kytarista Steve Marino, nastoupil na turné ještě jako basák v roce 2021. Nevím, jestli je to i díky této relativní „novosti“ aktuální konstelace, ale deska působí velice svěžím a zábavným dojmem.

Co mě při prvních posleších trochu mátlo, byla určitá schizofrenie materiálu. Tvářilo se to sice primárně jako melodický hardcore, tvrdý, agresivní, napumpovaný, ale ve spoustě písní se najednou prohodila výhybka, zvuk se zjemnil a ocital jsem se překvapivě třeba v indie rockových vodách. Jakmile jsem si ale ve své hlavě a vnímání odstranil interní bloky a bariéry, začal jsem si desku užívat v celé její pestrosti. A to je zřejmě i její nejsilnější stránkou. Stylová rozmanitost, žánrové přesahy, to vše zde působí přirozeně a nenásilně. Kapela se cíleně vysvobozuje ze zajetých mantinelů melodického hardcoru a vyráží bezostyšně objevovat nové hudební obzory.

Jedna z oblastí, kde se poctivě drží tradic, je délka desky. 11 songů, 26 minut. Přesně tak to mám rád. Vlítnout na to, rozhodit nám sandál, a zanechat nás s úsměvem na tváři dřív, než se z nášupu stihneme vzpamatovat. Na to ale potřebujeme začít kvalitním otvírákem. „Pain Is A Must“ splňuje požadovaná kritéria na 100 %. Natlakovaný song vystavěný kolem tvrdých valivých riffů, silný melodický kontext, pestrá dramaturgie včetně několika meziher, sóliček nebo screamo pasáží. Jestli vás tohle neohromí, tak doporučuji návštěvu nejbližšího oddělení otorinolaryngologie. Titulní „Cold 2 The Touch“ představuje zmiňované stylové blouznění v celé kráse. Old school hardcore jako základ, prokládaný jemnými, melodickými indie pasážemi. Vytvářejí tím zajímavý kontrast, se kterým zřejmě vaše vnímání ze začátku bude trochu bojovat. Má rada zní – hoďte ručník do ringu a užívejte si to. Je to fakt výborné.

A tak to půjde dál skladba za skladbou. Post-punk a new wave probleskuje v „I´m The Outside“, ale sekané riffy v závěru song stáčejí zpět do hardcorových poloh. „Jesus Head“ je úplné indie, s funkie nádechem. „Dust“ je ještě více ulítlá. Z poloviny akustická balada, z poloviny agresivní hardcore. A abyste se ani náhodou v průběhu dlouhých dvou a půl minut nenudili, šoupnou tam ještě i nějaké psychedelické mezihry. Moc mě baví „Nothing I Can´t Kill“, opět spíš indie rockově zabarvená, ale zejména velice sevřená a s temnější atmosférou. Skočná závěrečná „The Beat“ je prototypem moderního hardcoru. Sekané riffy, časté změny tempa, intenzivní zpěv, řezavý zvuk kytar, krátká metalová sóla.

Deska „Cold 2 The Touch“ je plná protikladů a překvapení. Chvíli mi trvalo, než jsem jí akceptoval, ale jako obvykle byl problém v přijímači, a ne ve vysílači. Kombinace harmonií a agrese, stylová pestrost, spousta jemnějších pasáží, to všechno formuje svéráznou tvář ANGEL DUST. A přitom se stále jednoznačně a bez diskusí řadí k melodické hardcoreové scéně. Domácí úkol pro mě – prozkoumat jejich diskografii, protože s touto kapelou budeme určitě kamarádi.

27.05.2026	Diskuse (0)	Tomáš