AMORPHIS - Borderland

70%

Ačkoliv finské AMORPHIS mnozí považují za hybnou sílu skandinávského doom metalu vázanou především do období devadesátých let, kdy kapela vypustila několik alb, jež dokázaly formovat a posouvat nové žánrové hranice, tak osobně za nejsilnější a nejstabilnější etapu jejich kariéry považuji až posledních dvacet let existence, kdy se kapela prezentuje stabilní formou s frontmanem Tomi Joutsenem u mikrofonu. Netvrdím, že každé z řady alb tohoto období je skvělé, ale přijde mi, že zkušená a s léty mistrně vyhranná kapela svůj zvuk až zde vypilovala k dokonalosti, zbavila se naivity a nevyzrálosti, a jejich tvorba získala jasnou identitu, ale i nadhled. 

Přiznám se, že jsem nikdy nepřišel na chuť oslavovanému milníku „Tales From the Thousand Lakes“ z roku 1994, ale mám rád a bez problémů přijímám od Finů následující klasické desky devadesátých let jako „Elegy“ či „Tuonela“, stejně jako albové perly novodobější etapy jejich kariéry - „Eclipse“, „Silent Waters“, „Skyforger“, „Under the Red Cloud“ či „Queen Of Time“, takže mě může jen těšit, že si šestičlenná kapela stále dokáže udržovat kvalitu, ale rovněž svou tvorbu umí rozvíjet a po melodické i kompoziční stránce zdokonalovat. Sázka na AMORPHIS je dnes tak sázkou na prověřenou jistotu. To platí i v případě novinky.

Pokud se AMORPHIS daří krotit své tvrdší choutky a držet growlové vstupy a hutné pasáže v únosných mezích, a stejně tak dokáže na albu přijít s pestrým a vrstevnatým koktejlem melodií, mají u mne vyhráno. Finové tak u mne vítězí především v těch momentech, kdy si neodpírají nabušenost melodiemi a vrstevnatost. Přestože je hlavní autorem hudby této kapely především kytarista Esa Holopainen, od jisté doby je mu stran tvůrčího potenciálu rovnocenným partnerem především klávesák Santeri Kallio. Výrazným způsobem se totiž podílí na skladatelském procesu a ovlivňuje výsledné vyznění skladeb. Typické klávesové ornamenty, vyhrávky a čarokrásné plochy dnes platí k základním složkám vyznění AMORPHIS. Přesto jejich skladby zůstávají výtečně poslouchatelnými hymnami, kde hrají prim silné melodie, magická nálada díla a také jeho přímočarý naturel, kde se nic neděje z důvodu samoúčelnosti a navýšení uměleckého dojmu.

Úvodní „The Circle“ dokáže okamžitě navodit tesknou nostalgickou náladu a hodí posluchače do víru typicky klávesami nadýchaného soundu Finů. Orientální vyhrávky a celkově zdobný charakter vyznění asi nejznámějšího singlu „Bones“ jakoby dokonale charakterizoval současný zvuk AMORPHIS. Skladba získává na pestrosti a síle už jen tím, že dokáže ve čtyřech minutách koncentrovat tvrdší motivy coby podpůrné štíty, jež jsou kompatibilní s nosnou melodií. Growly v rámci tvorby AMORPHIS mají bohudík jen doplňující charakter, čímž si mne kapela získává na svou stranu. Když se to však vezme do důsledku, tak Joutsen je opravdu vynikajícím growlerem a kombinace jeho hlasu s pestrou škálou, ať už klávesových či kytarových, harmonií utváří velmi zdobný naturel hudby AMORPHIS.

Na desce jsou samozřejmě i další výrazné kusy, které využívají schopnosti Finů cizelovat ze skoro až progového ozvučení jejich metalové hudby strhující přímočaré hymny. Zmíním zde třeba chytlavou a svou podstatou vlastně nosnou věc kolekce „Dancing Shadows“, jenž dává vzpomenout na zlaté etapy gotického metalu na severu Evropy. Ambiciózní a načechraná kantiléna „The Strange“ je plná okouzlující melancholie, snílkovská „Tempest“ naopak dokáže ve finále popustit uzdu emotivní gradaci, no a skoro až progresivně koncipovaná „The Lantern“ je plná neprvolánových hravých pasáží a orchestrace. Ve výsledku tyto věci můžeme považovat za další perly letošní sbírky, byť se v jejich případě nedá mluvit o hitech. Tím však je spíše zpěvný singl „Light And Shadow“, který k tomu má oprávnění stran silné melodie a své nekomplikované struktury. Osobně tvrdím, že se povedla i skladba „Fog To Fog“, začínající teskným orchestrálním partem, rozvíjející se do podoby oduševnělé jízdy s nákloností k dramatickému symfo prostředí. Přes obstojně provedenou a stabilní instrumentální složku všech zdejších písní by výsledek nevyzněl až tak přesvědčivě bez účasti jednoho člověka, kterým je samozřejmě zpěvák kapely Tomi Joutsen. On je mistrem jak v čistých, emotivných a srdceryvných pasážích, tak v těch méně častých, hromových a ponurých, opatřených growlem.

AMORPHIS s deskou „Borderland“ potvrzují vysokou kvalitativní úroveň vlastní tvorby, dlouholetou schopnost udržení se ve studiové i skladatelské formě a celkovou profesionalitu. Stejně tak dokládají, že jsou konzervativní kapelou, která vlastní ohromnou dávku pokory a to směrem ke svým posluchačům, kterým letos adresovala přesně takové album, jaké si právě jejich fans z posledních dvou dekád mohli jenom přát. Další slibná jízda hřídce osídlenou přírodní krajinou SUOMI!

08.10.2025	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz