AMBUSH - Evil In All Dimensions

80%

Transformace švédských AMBUSH (z formace určené NWOTHM nerdům do prostředí vyšších váhových kategorií) byla provedena na výbornou, což je v případě pětatřicetiletých hudebníků krok, který byl proveden zhruba za minutu dvanáct (ne-li po dvanácté). Čtvrtá deska „Evil In All Dimensions“ je jejich první nahrávkou realizovanou pod křídly Napalm Records, takže se pravděpodobně dostane k většímu počtu fanoušků a stane se odrazovým můstkem k dlouhodobější dráze této kapely. Důležité však je, že zbrojnoši z Växjö na ní vrhají velmi zručně zhotoveným a i na současnost znamenitě zvukově ošetřeným heavy metalem staré školy, který vzhlíží svou velkolepou náladou do vrcholné etapy žánru, tedy do osmdesátých let.

Povzbudivé je, že kapela rozhodně nepůsobí jako směšná parodie velkých metalových kluků dávné doby a co se nápadů týče, ani jako druhořadá záležitost. Naopak mám ze sbírky pocit střetu s prvotřídním vzorkem Hard N´Heavy, u kterého je vlastně jedno, kdy byl napsán a zahrán. Jasně že se čekalo, že AMBUSH nebudou překvapovat nějakou zásadní originalitou, protože ta zde totiž ani být nemůže, ale důležité zůstává, že se skandinávskému kvintetu podařilo napsat a odprezetovat hodně solidní skladby, takže čtyřicetiminutový výsledek rozhodně neponouká k ambivalentním pocitům. Tohle album je totiž solidní heavymetalová jízda, kde je poznat srdce, znalost i kvalita.

Přestože AMBUSH mohou být chápáni (krom jiných) také jako následovníci britských SAXON i amerických DIO, jejich zvuk se nachází blíže k evropské kontinentální scéně, především pak té německé. Jak to upřesnit? Byť by se zde dalo mluvit třeba o vlivech někdejší kapely Doro Pesch WARLOCK, tou nejvýraznější inspirací mohou být spíše soumrační romantici STORMWITCH, dle pověstí bloudící prokletým Schwarzwaldem ve vojenských mundúrech z konce sedmnáctého století ještě dnes. Jejich nadýchaný zvuk a smysl pro určité magično se stalo nápadným prvkem v rámci evropského heavy metalu, nicméně něco z nich slyším právě i u AMBUSH. Ti se mohou prokázat vyspělým vokálním projevem šikovného Oscara Jacobssona, ale také honosným kytarovým dvouzápřahem v podání Olofa Engkvista a Karla Dontzeka, stejně jako solidně šlapající rytmikou zakládající člena, bubeníka Linuse Fritzsona a služebně nejmladšího Oscara Anderssona, kterému již pět let patří post baskytaristy. Skladby AMBUSH nepostrádají odpich a mají v sobě onen honosný ráz poloviny osmdesátých let. Skvělé hráčské a pěvecké výkony jsou tak samozřejmostí a souzní se vším, kam se kapela postupem doby posouvá.

Ze skladeb mne vlastně zaujaly všechny, deska působí hodně vyrovnaně a není na ní vyložených hitů ani slabších míst. Ačkoliv zde mám své favority, vnímám dílo hodně uceleným způsobem. Vymykají se právě dva ne až tak rychlé, jako spíše rozmáchlé hymny „Maskirovka“ a „The Reaper“, které sebou nesou právě onen osmdesátkový feel jdoucí skrze hromovládný beat a obloukový refrénový nápěv podporovaný sbory, gradaci, ke které příběh každého z těchto tajemných songů směřuje. Nejde zrovna o ty rychlejší kusy, ale tohle se ukazuje být právě jejich kouzlem, protože nabídnou zajímavý způsob výstavby a celkové okázalosti. Pak jsou zde samozřejmě údernější vypalovačky jako třeba titulní song, „Iron Sign“ nebo „Bending the Steel“, které na mne působí rovněž povzbudivě a vzhlížejí spíše k britské škole, kde se nachází kořeny stylu. Právě někdejší kytarový rukopis Viviana Campbella, kytaristy, jež strávil mezi lety 1983-1986 svůj čas v řadách DIO, je parádně vypreparován v skladbě „The Night I Took Your Life“. Nachází se zde však i jedna rozmáchlá balada „I Fear The Blood“, která má sice solidní potenciál, ale jinak u mne patří spíše mezi to slabší, co deska celkově nabízí.

AMBUSH se podařilo dát dohromady skvělé retrařsky koncipované heavymetalové dílo, kde se nachází spousta výtečných hymen, pohánějících sadu do energického výsledku. Vše sedí přesně jak má a kapela potvrzuje svou oprávněnost jít vzhůru. O originalitě rozhodně nemluvme, ale pokud bude provedena oslava heavy muziky vždy podobným způsobem, není třeba se pohoršovat. Očekávat brzký konec tohoto žánru by bylo malicherné.

12.09.2025	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz