AETHERIAN, ETHEREAL DARKNESS - Praha, The Stage, 30. března 2026

Jeden z nejlepších koncertů posledních let jsem zažil předposlední březnový den v Praze. Měl vše – vynikající hudbu, přátelskou atmosféru, dobré publikum i patřičné nasazení vystupujících. Koncert, který ukázal, že i s málem se dá zahrát velké divadlo. Stačí když to muzikanty baví. Jelikož tohle vystoupení neprodukovali Obscure Promotion, Pragokoncert ani nikdo ze známějších promotérů, tak jsem na něj narazil náhodou. Vybliknul na mě automatickým upozorněním na Bandsintown. Udělalo to radost. Tím spíš, že jsem to nečekal a že AETHERIAN vydali svou poslední desku před třemi lety. Místo? Jakýsi neznámý prostor na Kačerově. S napětím jsem čekal, co bude.

The Stage se nachází přímo u Jižní spojky, v takovém červeně natřeném dvoupatrovém baráčkovském komplexu a je to pěšky asi 5 minut příjemnou chůzí ze svahu od metra. Chvilku jsem to hledal, protože před vchodem nikdo nebyl a vstupní štít je skromný. Do sklepního klubu je to jen pár kroků po schodech, a když je plný, tak se do něj nacpe možná až stovka lidí. To ale nebyl případ toho večera. Když jsem půl hodiny před začátkem koncertu vstupoval, měl jsem pocit, že vcházím k někomu domů do obýváku. Čekal jsem solidní návštěvnost, místo toho jsem byl jedním z prvních nebo vůbec první. Ani přesně nevím, protože jsem vpadl na zvukovou zkoušku a v malém a intimním prostoru, kde se zákulisí mísí se sálem, jsem chvíli nevěděl, kdo patří ke kapelám, kdo k personálu klubu a kdo k fanouškům. Jsem sice extrovert, ale na koncerty se nechodím seznamovat, takže jsem s tím na začátku trochu bojoval. Po chvíli už jsem ale klábosil s barmanem, členy obou kapel i s návštěvníky. Když do sebe na takto malém prostoru prakticky neustále vrážíte, tak to nejde jinak, leč by to vytvářelo odtažitou atmosféru. Tady se naopak vytvořilo rychlé improvizované kamarádství napříč celým klubem, které celý večer posunulo na novou úroveň. Jako kdybychom prostě přišli kámošům na večírek, kde si pár lidí vezme do ruky kytary a jdou zahrát. Dal jsem si před koncertem pár piv, koupil si trika a pochopil, že zatímco v Řecku letí Revolut a PayPal, tak naopak u Odysseů nejedou naše QR kódy. Nakonec jsme to ale nějak vymysleli a mezitím už taky majitel klubu dokončil zvučení, takže mohli na pódium vylézt první vystupující.

Celkově mělo jít o českou trojpremiéru. Vedle Řeků z Atén měla na Prahu 4 dorazit podobně laděná tělesa ETHEREAL DARKNESS (Belgie) a STYGIAN (Itálie). Bohužel Italové se nakonec kvůli nemoci jednoho z členů nedostavili, takže prvním servírovaným chodem byli rovnou Belgičané. Původně one-man-band chlapce, který si říká pouze křestním jménem Lars. Mají za sebou jen pár koncertů v domovině a tohle je jejich první plnohodnotnější víceštacové zahraniční turné. Snad je tahle zkušenost neodradí… Lars je při pokecu sympaťák a jeho ani kapelu malá návštěvnost naštěstí nerozhodila. Pokud jsem správně počítal, tak nás tu bylo všehovšudy jedenáct platících diváků, které na půlku setu rozmnožili ještě členové AETHERIAN. Naše úderná hrstka pod pódiem se každopádně snažila dělat dobrou atmosféru, což nebylo u takhle kvalitní produkce těžké. Letos Lars a spol vydali velmi dobrou desku „Echoes“, což je jejich teprve druhé elpíčko po debutovém „Smoke and Shadows“. Jelikož fošnu docela vychválili na angrymetalguy.com, tak jsem se jí před koncertem dost pověnoval a můžu směle doporučit. Má nejen skvělý zvuk a produkci, za čímž stojí multiinstrumentalista a známý producent Dan Swanö, ale hlavně přehršel dobré muziky. Hudebně příbuzné s AETHERIAN, ale hozené víc do melancholického rozevlátého atmosférického doomu. Krásná deska třeba k vlahému deštivému jarnímu večeru... Velmi dobře tahle rozmáchlá hudba fungovala i naživo. Jak díky kvalitě materiálu a nasazení přítomných, tak dobrému zvuku, který se majiteli klubu podařilo vytvořit. K pípě to bylo blízko a fronty žádné, a tak nám ta hodinka zádumčivého metalu s dobrými riffy krásně utekla. Kradu trsátko Larsovi a netrpělivě čekám na hlavní hvězdy.

Rodáci z Athén vlítli na pódium doslova jako uragán, který chtěl tenhle malý pražský kačerovský prostor nafouknout na dvojnásobek. Veteráni působící na scéně od roku 2013 prostě vědí, jak si s malou návštěvností poradit. Jako kdyby se jejich energií skutečně dav zvětšil. Najednou se pod taktovkou principála Panos Leakose skandovalo, mávalo rukama a křepčilo. Začalo se majestátními tóny „Army of Gaia“ a jedenáctičlenné publikum bylo hned ve varu a já s nimi. AETHERIAN mají v mém hudebním vývoji nezastupitelné místo. Šlo o jednu z kapel, díky kterým jsem začal tolerovat drsné vokály. Ukázali mi, že někdy stačí melodie v kytarách a celkových aranžmá. Řekové stále nejsou dost známí a je to škoda. A tohle turné ukazuje, že se na tom asi nic nezmění. Propagace tohoto turné od Dark Moon Events je odstrašujícím příkladem toho, jak by se to nemělo dělat. V Praze jedenáct lidí, v Krakově o štaci dříve prý jen pět a na vůbec první zastávce ve Varšavě údajně ani nebylo zaplaceno nájemné klubu. Jak se tohle může stát u kapely, která má u jedné ze skladeb („The Rain“) na YouTube téměř 4 miliony zhlédnutí, tak nad tím mi zůstává rozum stát. Každopádně si to takto kvalitní skupina nezaslouží. Pokud jste fanoušci trochu smutného a melancholického melodeathu v doomovém hávu, zkuste AETHERIAN. Přirovnal bych je k pozdním INSOMNIUM s místy trochu nariffovanějším spodkem. S koncertem jsem nemohl být spokojenější. Během hodiny a čtvrt zazněly všechny mé oblíbené skladby, včetně těch nejlepších „Black Sails“, „Primordial Woods“ a zajímavého nového singlu „The Great Beyond“. Poslední dvě písně tráví frontman Panos pod pódiem uprostřed lidí a hecuje nás k ještě většímu nasazení. Vzhledem k celkové velmi přátelské atmosféře vystoupení se o to snažíme. Na konci mu říkám, že když přijedou ještě jednou, slibuju, že nás bude nejmíň dvacet. Zatím koncert roku.