ACID ROW - Magic
Zhruba šest let již ACID ROW fungují v současné tříčlenné sestavě, často koncertují, dávají o sobě vědět solidními alby a celkově patří k tomu nejlepšímu, co dnes český klubový prostor v rámci rockové muziky nabízí. Dle mého (a to tvrdím i po letošní albové novince) na svůj nejzásadnější krok stále ještě čekají. Nové album „Magic“ v podstatě podtrhuje jejich cestu pozvolného růstu a rozvoje, neboť nějaké nekoordinované skoky, vzestupy a pády, téhle kapele opravdu nejsou vlastní.
Po vypuštění několika (tuším že dvou) singlů s covery jejich oblíbených BLACK SABBATH, dnes na řadu přichází album „Magic“, které popírá tu verzi příběhu, že by se ACID ROW měli stát jen pouhými nohsledy Sabaťáků, naopak z materiálu cítím jednoznačnou chuť se vyvíjet trochu jiným směrem. Jejich stoner rock má dnes osobitější kontury a kapela v podstatě, co se týče podoby svých songů, především pak jejich nosných motivů i aranží, pouze roste, jakkoliv bych opravdu neřekl, že deska nabídne něco jako jednoznačný hit. Něco podobného se zde nenachází. Naopak jde znovu o velmi vyrovnanou kolekci stoner rocku, který, a bude to znít možná překvapivě, na mne působí tak, že ACID ROW v roce 2026 jsou zas o něco blíže ke kalifornským KYUSS než k britským metalovým legendám sedmdesátých let.
Jestliže svižnější rozjezd „Let´s Find Out“, kde je před námi nastíněna psychologická mapa, vypovídající něco o tom, jak je složité dostat se z osidel vlastní podivné rodiny, nic podstatného neřeší, pak následující dva songy, a to jmenovitě „How Deep Is The Rabbit Hole?“ a „The Gathering“, sebou nesou jednoznačně vyšší míru skladatelské přesvědčivosti. Kapela dělá na své cestě sice jen drobné krůčky, ale ve srovnání s předchozími alby je poznat znovu další vystužení výrazu a nabitá sebejistota. Po zvláštním předělu „Psychomagic“, který jakoby svým zklidňujícím účinkem měl zapůsobit na chovance nějaké psychiatrické léčebny, dostáváme opravdu výživnou riffovou dusárnu „Power Of Magic“, kde duní těžkotonážní riffy a vše má jasný směr, i když se zde trochu dýl zdrávo zapečeme u čarodějné akustické mezihry, držící kapelu na dosah jejich vlastní psychedelické minulosti. I díky podobnosti Alexe s hlasovým projevem Ozzyho Osbournea cítím největší spřízněnost se Sabaty na novém albu právě zde.
Parádní svižní rockec „Wizardkind“ je zas trochu jinde, neboť v soundu znovu cítím pouštní odér kultovních KYUSS a tak trochu i garážovější terén původních grunge kapel z konce osmdesátých let. Sympatické je, že kapela zachovala svému zvuku přirozenost a ponechala jej v dravé, živé podobě, a dle očekávání se dokázala vyhnout vyumělkovanosti. Ta energie se jí totiž jednoznačně vrací a „Magic“ rozhodně není moderně znějící deskou, bohudík. Dost možná je právě tohle její největší hodnotou. Právě posledně zmíněná skladba definuje i tu změnu, která u ACID ROW nastala – vykašlali se na dlouhé, těžkopádné skladby a začali o něco více cílit na to prazákladní a klást důraz na nosné fragmenty skladeb.
Skladba „The Last Knight“ nastíní i určitou touhu po výpravnosti a dramatizaci, týkající se proměny tempa a struktury skladby v její druhé polovině. Původně jsem chtěl, snad vtipně, poznamenat, že kouzelně funivá „Vertigo“ připomíná objemného afrického hrošíka nekordinovaně pobíhajícího po palouku a to těsně před tím, než sebou sekne znovu do bláta, ale skladba se v závěru vypořádává s docela nápadnou pasáží energického kytarového kvílení, tak to s tím pádem nakonec nebude až tak horké. Houpavě utrápená „Final Suicide“ je myslím ideální skladbou na závěr podobného rockového alba, byť by jí prospělo určité zkrácení.
ACID ROW, dle mého, představují v rámci stoner-rocku asi to nejlepší, co v současnosti může naše země nabídnout. Deska „Magic“ je definicí stylu a vývoje této kapely, jejíž tvorba získává nadále silnější kontury a přesvědčivost. Dle mého jde o zatím jejich nejlepší desku, byť každý krok, který dosud ACID ROW udělali, nebyl z prvního plánu oproti předchozím až tak nápadný, a už vůbec nešlo o nějaký obří skok. Od chvíle, co se sestava ustálila na této trojici, jim zkrátka padaj do rukou samé dobré karty. Je dobré vědět, že základ toho všeho se děje přičiněním samotné kapely. Ta sice vysílá signály bezstarostnosti, ale na vyznění vlastní hudby jim sakra záleží. To vím po pečlivém poslechu téhle novinky zcela jistě.
| 18.05.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
