ABSU, ANCIENT, TRIVAX - Praha, Futurum, 8.prosince 2025

Pořádná porce kvalitního black metalu byla k mání druhé prosincové pondělí v pražském Futuru, které mi dlouhodobě přijde tímhle subžánrem načichlé, neb právě sem Obscure Promotion často černometalové spolky umisťují. Tenhle prostor se k black metalu hodí: podzemní, trochu oprýskaný, nepříliš velký, ale ne stísněný, přesto působící klaustrofobicky a celkově i trochu nepřátelsky. Už nějaký čas jsem na black metalu nebyl, a který čas je lepší než ten na konci roku, kdy v mytologiích začíná vládnout chaos a mocnosti pekelné vysílají démony k nám na zem. Trojice jejich zástupců tedy dorazila i do sálu na Smíchově…

Ve všech tech případech šlo navíc o pekelníky, kteří u nás nebývají tak často. Původně íránská skupina TRIVAX dokonce nikdy. Když se podíváme na trochu kontextu, tak přestože je metal v Íránu zakázaný a přísně trestaný, existuje několik desítek íránských skupin, které se mu ilegálně věnují. Pokud muzikanti neemigrovali a zůstávají v zemi, tak jde o záležitosti hlubokého a pečlivě tajeného undergroundu, zejména na soukromých párty mezi uzavřenou komunitou. Pouze v emigraci se mohou íránští hudebníci věnovat koncertování veřejně. Nejznámější je asi případ thrash/groove metalové skupiny CONFESS, jejíž zpěvák Nikan Chosráví byl odsouzen k dvanácti a půl letům žaláře a čtyřiasedmdesáti ranám rákoskou, když mu i jeho spoluhráči původně hrozila smrt. Následně oba utekli do Turecka a nakonec získali azyl v Norsku. Kolik ran by asi dostali týpci hrající black metal, tedy žánr, který se hlásí přímo k Velkému Satanovi? 

Každopádně i TRIVAX patří k emigrantům a kapelník Shayan jejich činnost obnovil v Birminghamu v roce 2011 poté, co během koncertu v jedné z teheránských středních škol studenti zapálili hlediště (nezjistil jsem, jestli to bylo rozjařeností návštěvníků, nebo naopak na protest proti tomu, co se na pódiu dělo). Každopádně pražský koncert proběhl ve výrazně klidnější a normálnější atmosféře. Shayan byl charismatický, hecoval publikum, pobíhal po pódiu, šklebil se a zejména v disciplíně koulení zlýma očíma byl nepřekonatelný. Hudba je solidní, trochu načichlá thrashem, i když nejde o nic novátorského. Překvapením pro mě byla malá návštěvnost, kdy při mém příchodu klub zel doslova prázdnotou. Naštěstí po začátku setu se – zřejmě ze všech možných děr – začali „satanisti“ vylézat, takže to nakonec odhadem vypadalo na nějakou stovku křepčících.

Cestovatelské DNA mají i následující ANCIENT. Původně z norského Bergenu, následně je v roce 1995 frontman Aphazel zreformoval ve Spojených státech, aby se pak přesunoval do Itálie a Řecka a nakonec zas skončil v Norsku. Kdysi zahuhlaný, ale dnes mnohem čitelnější black i s prvky thrash a death metalu. Naživo se ale v Praze hrál takřka čistokrevný black metal, jelikož se sahalo hlavně k debutovému albu „Svartalvheim“, což lze přeložit jako domov černých elfů (žijí v podzemí a kutají tam). Z mého pohledu možná i trochu škoda, jelikož i pozdější desky stojí za pozornost, ale asi to souvisí s tím, že loni první fošna oslavila třicátiny. 

Zatímco na TRIVAX bylo poloprázdno, tak tady na tuhle trojici naopak takřka plno, odhadem okolo tří set lidí. Aphazel se stará o kytaru a štěkot, svým corpse paintem a výrazem tváře připomíná trochu KING DIAMONDA, jen má nad to ještě jakousi trnovou korunu z kovových bodců. Neustále se zeširoka šklebil, jako kdyby ze sebe každé slovo nebo slabiku tlačil neuvěřitelnou silou a stálo ho to nezměrnou námahu. Je maličký, takový skřítek (první ze dvou toho večera), ale charismatem velikán. Celou dobu se nehne ze svého místečka před mikrofonem, ale nepůsobí sterilně, jen zvláštně. Vedle stojící Opat z MALLEPHYR se ke mně nakloní a říká, že s nimi kdysi hráli a pařili v Kanadě a že je to v civilu velice milý a příjemný chlapík. Zajímavý je i basák. Vytáhlý hubený čahoun s vizáží chodící mrtvoly, prakticky bez mimiky. Na začátku jen strnule stál, postupně se ale tohle Frankensteinovo monstrum rozpohybovalo a začalo – místy i zuřivě – hecovat publikum. Hudebně to pro mě tolik není, old school jednodušší black bez velké technikality. Lidi se ale bavili a kolem mě pochodovali různí hroziči, kteří dělají takový ten blackový grif otevřenou rukou, kdy jakoby tahají z ostatních duše nebo co. Hlavní hvězdami, které přitáhly největší davy se nakonec ukázaly právě ANCIENT.

ABSU mě uhranuli na letošním Brutalu svým popůlnočním koncertem a show ve Futuru tuhle laťku nepřeskočila. Letním nočním koncertům pod hvězdami se z mého pohledu nic nevyrovná, takže to byl nesplnitelný úkol, ale i tak to bylo velmi dobré. I tady se slavili třicátiny, tentokrát druhé fošny s názvem „The Sun of Tiphareth“, která je mystickým a ezoterickým vzýváním sumerské a keltské mytologie v blackmetalovém rouše. ABSU jsou Američané, a jelikož vznikli už v roce 1989, tak patří mezi pionýry tohoto žánru za oceánem. Přesto se před nimi klub nepochopitelně vyprázdnil a několik desítek lidí to po ANCIENT zabalilo. Nepochopitelné. Když už člověk dá za koncert sedm stovek a poslouchá black metal, tak proč odejde před jednou z jeho legend? Pro mě se laťka hudební zajímavosti každopádně zvedá s příchodem ABSU okamžitě nahoru. 

Blackový progmetal je muzika podle mého gusta. Když je tak ve Futuru poslouchám, tak si uvědomuju i čím to je. Mají v sobě hodně z IRON MAIDEN, až jako kdyby z pódia zněly skladby z progresivního období okolo „Seventh Son of a Seventh Son“, do kterých frontman Proscriptor McGovern krákorá své mystické texty. Typické mejdnovské rozmáchlé vybrnkávané a repetitivní pasáže, hopsavé basou hnaném rytmy (v angličtině tomu u IM říkají galloping) a dokonce i usměvavý blonďatou hřívou máchající basák vypadal jako kříženec Steva Harrise a Iana Murraye. Čas od času se samozřejmě výrazně přitvrdí do syrového thrashe nebo blackových sypaček, ale Ajroni tu stále vystrkují růžky. 

Současnou inkarnaci ABSU vedle nezpochybnitelného šéfa Proscriptora tvoří členové řeckých ZEMIAL, kde ale zas teď zpívá i Proscriptor, takže jde fakticky o jakýsi hybrid. Basák i kytarista dělají skvělou show, dobře se pohybově i vlasově koordinují a vypadají hodně dobře naloženi. Přinasraně naopak působí prckoidní frontman, který čas od času v instrumentálních pasážích i zmizí do zákulisí. Nakonec se ale dostává do pohody i on, zejména vlivem opravdu energického kotle, který i při relativně nízkém počtu účastníků jede naplno. Byl tam sice i jeden opravdový a ožralý debil, co neustále a opakovaně vrážel do všech lidí okolo, takže jsem se tentokrát nezapojil ani na chvíli, ale energii do sálu tenhle moshpit vlil velikou. Vedle zmíněné desky se přehrály i dvě tři věci z jiných alb a stejný počet coverů od ZEMIAL, což jsou o něco jednodušší, ale i tak kvalitní věci od podlahy. Hezký zážitek.