1914 - Viribus Unitis

90%

„Tak nám zabili Ferdinanda.“ „Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?“. První světová válka je v Česku rámována jako polohumoristická absurdní událost švejkovsko-kafkovského charakteru, která má i díky veselým Ladovým ilustracím lehký a legrační apel, s nímž se jinde příliš nesetkáváme. To v žádném případě není pohled na tuhle vojnu, který si zvolili ukrajinští 1914. Pro ně jde o otázku života a smrti. Která evropská země má teď větší právo zpívat o válce než Ukrajina? A který žánr – až snad s výjimkou protestního folku – se k tomu hodí víc než doom/black/death metal? A která válka se té současné ukrajinské podobá víc než první světová? Lvovská bojová četa 1914 se zformovala v roce 2014 ke stoletému výročí prvního celosvětového konfliktu dvacátého století. Byl to stejný rok, kdy ruští vojáci obsadili Krymský poloostrov a proruští separatisté zaútočili na Donbas. Čtyři kluci ze Lvova tehdy samozřejmě nemohli tušit, do jaké šíře tenhle konflikt naroste, ale už tehdy se rozhodli zpívat o válce sice historické, ale pro ně i velmi současné.

Deska „Viribus Unitis“, která vyšla v polovině loňského listopadu, je už jejich čtvrtá a troufám si tvrdit, že i nejlepší. Není to album jednotlivých písní, je to celistvé dílo, které má začátek, prostředek a konec. Nejde jen o sumu částí. Předchozí (dobrá) alba byla sice rámována stejnou válkou, ale postupovali jsme spíše „sabatonovským“ krokem, kdy byla každá píseň o něčem jiném. Novinka naproti tomu sleduje osud lvovského vojáka Ivana Pišty, který se od roku 1914 jako obyvatel Haliče ocitá v rakousko-uherské armádě a projde celou první světovou, aby se vrátil domů až v roce 1919 během Polsko-ukrajinské války o západní Ukrajinu, která skončila vítězstvím Polska a připojením Lvova a okolí. Pištu sledujeme od obléhání obrovské pevnosti Přemyšl v letech 1914-1915 přes méně známou bitvu o Zwinin v roce 1915, aby ho pak poslali do tyrolských a slovinských Alp bojovat proti Italům. Tam je v roce 1918 zraněn a dostane se do italského zajetí, kde v otrockých podmínkách staví silnice na Sardinii a na Sicílii. Odtamtud utíká společně s jedním Polákem a jedním Slovincem, aby se po peripetiích dostal domů a s překvapením se na Ukrajině zapojil do další války. Na Ukrajině, kde „válka nikdy nekončí, válka nikdy nekončí“. Oblouk je dokonán a zní velmi aktuálně. Že tuto desku stvořili Ukrajinci jí samozřejmě dodává další rozměr síly. Přestože vyprávění zůstává historicky pevně v první světové válce, je zřejmé, že jde o všeobecné poselství, které se logicky velmi týká dnešní doby. Někdy si tu s Rusy přímo vyřizují účty („Jebač ruskie kurwy“), kdy veskrze jde o apel po svobodě a možnosti žít vlastní život ve vlastní zemi.

K mrazivému válečnému a vlasteneckému tématu se zvolený typ hudby dokonale hodí. Jako u málokteré desky tady lze mluvit o jednotě obsahu a stylu. Temný plíživý doom, který dodává syrovou a neokázalou melodičnost, doplněný o death a black, které se starají o brutalitu a narušují doomovou monotónnost, která by jinak mohla nudit. Tohle je deska, která nepopisuje válku ze stránek učebnic, ale kydá vám její bahno, krev a hnilobu přímo do obličeje. Neprosí se vás nesměle o pozornost, rovnou do vás se vší silou a bez ptaní ryje. Od prvních deathových úderů „The Siege of Przemysl“ až po závěrečnou pomalou a melodickou doomovou meditaci o Ukrajině „The Home I Died“. Příběh jednoho konkrétního Ivana, co se snaží několik let protlouct mrazem zákopů a deštěm kulometů, aby zjistil, že domov, na který se těší, už neexistuje. Historie člověka, který je jak někdejšími, tak i zcela současnými okolnostmi povýšen na baladu o lidství. Jestli lze v dnešním metalu mluvit o umění, tak zní z této desky. Hudební styl je podřízen vyprávění. Žádná okázalá sóla ani ekvilibristika, přesto jde vlastně o progovou desku s řadou změn temp a nálad. Jelikož však slouží příběhu, tak si jich ani nemusíte všimnout. Kulometné salvy bicích při další a další vlně útoků a naopak klidné a meditativní pasáže při následném přemítání o tom, co se na bojišti vlastně odehrálo, než začneme připravovat následující atak. 

1914 se za léta vypracovali ve špičkovou instituci, která ví, co dělá a neptá se vás, nač máte dneska chuť a co by si páníček dal k obědu. Buď máte na tenhle syrový a červy prolezlý válečný steak žaludek, nebo si dejte panáka a rychle nejbližším vlakem zpátky do týlu. Pokud nejznámější váleční metalisté SABATON zpívají o velkých hrdinských činech slavných králů a rytířů v naleštěné zbroji a tomu odpovídá i jejich okázalý a blýskavý styl, tak 1914 platí za ANTI-SABATON. Umáčení, špinaví vojíni a desátníci, hluší a třesoucí se pod vlivem granátového šoku. Přesto se odmítají vzdát a zvedají hlavu, protože „tohle je naše země“. Zoufalí, ale i tak hrdinové. Každý den odvahu… Jedna z nejlepších desek poslední doby, která téměř sahá na 100%.  

26.01.2026	Diskuse (9)	Gazďa