1914, KATLA - Praha-Klánovice, Black Pes, 1.května 2026

Ukrajinští 1914 hrají dlouhodobě špičkový death/doom tvrdé a nemelancholické povahy. Jejich loňskou desku „Viribus Unitis“ považuju za jedno ze dvou nejlepších alb minulého roku, a logicky jsem si tak nemohl nechat ujít vůbec první vystoupení kapely v Praze. V Česku byla tahle čtveřice už několikrát, z toho dvakrát v jaroměřské pevnosti, ale našemu hlavnímu městu se dosud vyhýbala. Původně měli dorazit už loni v únoru, ale ukrajinské ministerstvo kultury jim na poslední chvíli celé tour znemožnilo, když jim zablokovalo povolení k výjezdu. Tentokrát už vše klaplo, tak jsme mohli ukrajinské umělce přivítat na kraji Prahy v klubu Black Pes.

Do tohoto prostoru, který může odhadem pojmout tak 300 platících, jsem zamířil vůbec poprvé, stejně jako jsem se vůbec poprvé ocitl v téhle části Prahy, do které mě zatím nic nenalákalo. Klub se nachází v těsném blízkosti místní vlakové stanice, takže je sem celkem dobré spojení a lze se dostat i nazpátek, neb poslední vlak směrem k centru odjíždí o půlnoci. Tentokrát ale vlakové spojení předznamenalo cca hodinové zdržení, jelikož mezi Kyjemi a Běchovicemi jeden z předchozích vlaků bohužel srazil člověka. Vzhledem k tomu, že značná část účastníků koncertu sem mířila vlakem, organizátoři se správně rozhodli začátek koncertu odložit, a tak jsem také já stihnul i celé vystoupení předskokanů.

Islandská KATLA není jen jedna z nejaktivnějších islandských sopek, ale jde také o copenhagenské trio hrající sludge/stoner metal. I oni měli původně dorazit loni během zrušeného turné s 1914 a na rozdíl od Ukrajinců byli jejich dubnové koncerty v Brně a Praze jejich českou premiérou. Stoner metal mi přijde až na výjimky jako odfláklá hudba pro lenochy, kteří mají o trochu větší ambice než punk. Ani při předkoncertovém náslechu ani naživo v Klánovicích jsem si u KATLY tento dojem neopravil. Zahuhlaná kytara, zahuhlaný zpěv, zahuhlané bicí. Všichni byli pokérovaní a na pódiu se kývali, jako kdyby si opravu dali marijánku. Zpěvák a bicman Rasmus Bang mezi skladbami celkem zajímavě vyprávěl o tom, jak toto turné probíhá. Hudba tam ale moc není, tak co s tím.

Druhá vystupující kapela je pro mě iné kafe. Když se po desáté setmělo a z pásku zazněla Haydnova Píseň Němců alias Rakouská císařská hymna, začal mi v očekávání něčeho velkého běhat mráz po zádech. Raz dva tři a Ukrajinci spustili „FN .380 ACP#19074“. Na první dobrou hodně divný název pro skladbu, ale jde o sériové číslo Browningu 1910, kterým v Sarajevu v roce 1914 zavraždil bosenskosrbský anarchista Gavrilo Princip arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou. Mimochodem oblíbený typ zbraně i při dalších atentátech... Každopádně otvírák jako prase, který plynule přešel v následující skladbu z předposledního alba, tedy „Vimy Ridge (In Memory of Filip Konowal)“, což je pocta Ukrajinci, který emigroval před první světovou do Kanady, aby se v jejích barvách zúčastnil války na západní frontě.

Čtenáři je tak už jasné, čemu se Ukrajinci tematicky ve svých písních věnují. Zformovali se v roce 1914 při příležitosti stého výročí první světové války a zaměřují se na ni během celé své hudební kariéry čítající čtyři velmi dobrá alba. Současná rusko-ukrajinská zákopová válka je přirovnávána právě k první světové, ale 1914 nehledají přímé paralely, jen jejich dílu dodává nynější konflikt ještě větší sílu. Jejich loňské album považuju za to vůbec nejlepší a nevadilo by mi, kdyby ho v Černém psovi přehráli celé od začátku do konce. To se sice (jak už je jasné) nestalo, ale i tak tvořilo páteř vystoupení. Po „Konowalovi“ jsme se zanořili právě do něj. Pokud jsem dobře počítal, zaznělo z něj pět songů, které výborně fungovaly i naživo. Myslím, že z poslední desky skutečně Ukrajinci vybrali to nejlepší, včetně mé oblíbené pecky „Südtirol Offensive“. Zaplněný Black Pes, kde se během celého večera v publiku mísila čeština s ukrajinštinou, nadšeně skandoval. Výborný koncert, který sloužil rozvážně kráčejícímu frontmanu Dmytro Temuščak také jako startovací dráha pro edukaci publika o válce na Ukrajině. Bylo to logické a přesvědčivě, aniž by to působilo profesorsky. Závěr obstaraly starší pecky „Paschenhell“ a přídavková „Mephisto“. Klidně bych si dal víc.