Last Hardrock Outsider

XENTRIX - Bury The Pain

Tak už se nám vrátili i angličtí XENTRIX. Docela se divím, že se tak stalo s podobně dlouhým zpožděním, neboť hlad po thrashmetalových návratech probíhá již nějakých deset až dvanáct let. Ale protože současnou čtyřčlennou sestavu tvoří již jen dva původní členové, jmenovitě Kristian Havard u kytary a bubeník Dennis Gasser, mám pocit, že ten důvod, stran letargie, vězel třeba v nalezení té pravé osobnosti pro post nového frontmana. Zpívajícího kytaristu se nakonec nalézt podařilo, a tak bylo možné desku „Bury The Pain“ nahrát s novicem. Na něm vězela nemalá tíha odpovědnosti, kterou nakonec zatím ustál. Možná že Jay Walsh opravdu tím pravým typem lídra je, což se ukáže v brzké době. Tím posledním článkem sestavy je pak baskytarista Chris Shires.


Tahle kapela vykazující se nekonečným proudem tvrdých riffovitých partů byla v osmdesátých letech považována za evropskou odpověď na zvuk TESTAMENT a pokud si poslechnete jejich první dvě alba  - „Shattered Existence“ (1988) a „For Whose Advantage?“ (1990), budete muset souhlasit. Díla ostatně patřila ke koloritu thrashové scény. V podání XENTRIX šlo vždy o thrash kutivovanějšího provedení a dost často se v souvislosti s nimi zmiňovala také jména jako METALLICA nebo SACRED REICH, což bylo způsobeno i texty, které se často nevyhýbaly ožehavým sociálně kritickým otázkám, politickým tématům a existenciální rovině života v moderních velkoměstech západního světa, zkrátka XENTRIX byli vždy ideálními nohsledy formací ze severní Kalifornie, dostatečně techničtí, ne až tak přesvědčiví a charismatičtí, ale s potřebným uměním. Jen ten zpěv měl do Hetfielda či Billyho jaksi dál. Když vyšlo třetí album „Kin“ (1992), svou sounáležitost s proměnami kursu svých vzorů doložili volbou středních temp po vzoru Černého alba. Do své hudby dostali více úhlednosti, muzikantského nadhledu, ale i melodických partů. Bohužel se však kapele nepodařilo oslovit větší množství fanoušků a brzy ztratila nahrávací kontrakt.



Posledním počinem XENTRIX na celých třiadvacet let se tak stala čtvrtá deska „Scourge“ z roku 1996, která absolutně vyšuměla. Letošní novinka se vrací spíše k ranné thrashové podobě, byť za více než dvě dekády prošli muzikanti určitým vývojem, takže i zvuk je mírně přizpůsoben aktuálnímu prostředí. Thrashe se však dočkáte každopádně, dokonce bych řekl, že opět dojde na výživný maratón neoblomného riffingu. „Bury The Pain“ přímo staví na tvrdých riffech a rychlejších tempech, i když si nejsem úplně jist, zdali svět potřebuje další nahrávku podobného ražení. Thrash v mnoha podobách patří k nejoblíbenějším odnožím metalu vůbec a je dnes znovu doslova za každým rohem. XENTRIX slouží ke cti, že se snaží jít cestou přemýšlivějšího pojetí tohoto stylu, tak jako tomu bylo u nich kdysi, stejně jako u jejich vzorů z Bay Area. Pro thrash headbangers bude tohle určitě kvalitní porce nářezu, i když si nejsem úplně jistý, zdali XENTRIX přijmou zcela všichni.


Pro koho tedy „Bury The Pain“ vůbec je? Řekl bych, že si album může bez větších problémů vychutnat každý fanoušek střednětempé i rychlé thrashové (ne však té ranné a velmi divoké) hudby, jehož naplňuje poslech agresivních sekaných riffů, neupřednostňuje příliš velký hlasový rozsah zpěváka, ale má rád spolehlivé muzikantské výkony, ať už jde o výtečně šlapající rytmiku a skladby postavené na pevně dané struktuře, s agresivním riffingem, nosnými vyhrávkami či kytarovým sólem ve své druhé polovině. Deska je vesměs konzervativně thrashová a vychází ze scény osmdesátých a devadesátých let, bez možného výskytu míst s určitým stylovým přesahem, vše je tlačeno vpřed a nepolevuje ze zaujetí pro věc. Asi největší hitovka „There Will Be Consequences“ platí za povedenou riffojízdu po vzoru ANNIHILATOR, song „The Truth Lies Buried“ nabídne větší rozmáchlost a akustický úvod, no a celkově promyšlenější formu stylu na téhle desce stvrdí skladby jako třeba „The Red Mist Descents“. Za mne prostě v pohodě materiál, tedy 60%, i když thrash maniacs vyhledávající onu zatvrzelou podobu metalu si mohou pro dnešek přičíst minimálně třeba 10%.


02.07.2019Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
02.07.2019 17:22

Jako občas píšící čtenář, tedy hlavně čtenář, recku také chválím. Je tam vše, novinku určitě prověřím. Ale cejtím v kostech, že i v jejím případě vše uvedené sedí.

 

lukáš
02.07.2019 11:19

Výborná recenze !! Ale chybí mi v ní jedna podstatná věc - Kdo vlastně skládal v minulosti muziku Xentrix . A kdo dnes !!
Pokud opravdu skládá muziku dnes člověk , co je dnes v Xentrix, tak je opravdu deska jen lehce nadprůměrná. Na prvních dvou deskách byli Xentrix nezničitelná kapela. Bohužel je smutná pravda, že záhadným způsobem se nedostala více k lidem, co poslouchaj Metallicu a další kapely z té doby. Pokud desku složili noví členové, tak musíme konstatovat, že si neudělali ostudu. Další věc je koho vlastně Xentrix chce dneska někoho oslovit a proč vydávaj novou desku po 10 letech, kdy Metallica se vrátila " ke kořenům ". Koupil jsem si asi před pěti měsíci album Overkill - Wings of war. První dvě skladby - super palby. Poté deska je ve středním a přes kvalitu songů, je to nuda. Tak nevím … Kdo dnes drží vlastně prapor thrash metalu a vydává jednu kvalitní desku za druhou ?? Recenzenti říkaj - Overkill ..Pro mě prapor thrash metalu drží Kreator. Tedy vlastně albem Phantom antichrist .. A bohužel metallica s death magnetic ten prapor mohla držet ona. Bohužel další album Hardwider je průser. Skladby víceméně ve středním tempu . Prostě nuda !! Pro mě osobně je xentrix novej potěšení.

 

Demonick
02.07.2019 08:38

Novinka Xentrix by sa dala označiť jedným vystiznym slovom = priemer. Od sterilneho zvuku, napadov, obalu, vykonov... Nic viac, nic menej. Tipujem, ze o par dni si Stray z tejto dosky nebude pamätať ani notu...