Last Hardrock Outsider

WITHIN TEMPTATION - Hydra

Holandští lídři velkolepého a studiově notně nadmýchávaného euro-metalu WITHIN TEMPTATION, pokračují ve vzdušné stylizaci předchozího řadového alba „The Unforgiving“. Novinka však nenabízí tak soudržnou a skladatelsky neprůstřelnou řadu chytlavých hitů, jako tomu bylo minule u přelomového konceptu. Z toho plyne, že „Hydra“ mne připadá ve všech směrech pouze jako nadstavba. Je poznat, že se kapele už nechce vracet k dramatičtějšímu epickému zvuku, vážnosti, temnotě a nadpřirozenu, tedy vlastnostem, které se váží k jejich dávným symfo-metalovým dobám, naopak, jdou cestou přímočarosti a nápadné melodičnosti. Přehnaná nazdobenost tak u nich přepouští pole působnosti chytlavosti a nadýchaným polštářům jakési snové melancholie.


Sharon Den Adel je však znovu v prvotřídní formě, ať už se muzika její kapely vyvíjí jakýmkoliv směrem, takže znovu potvrzuje, že je díky svému nádhernému hlasu světovou extratřídou. Vlastně i ve zdejším mediálně upřednostňovaném duetu s Tarjou vyznívá jako držitelka právě toho zajímavějšího hlasu. Onen duet „Paradise (What About Us)“ určitě nepatří k tomu lepšímu na desce, vlastně spíše k tomu průměrnému, což je, při faktu že byl song umístěn do pozice singlu, jasná sázka na jistotu mající za úkol především nalákat široké pole posluchačů oslovených nějakým způsobem oběma zpěvačkami. Není však jedinou skladbou na novince, kde zazní nějaký host, protože osob stojících vně kapely sem bylo tentokrát pozváno daleko více.



Nejlepší skladbou je patrně hned druhá „Dangerous“, která nepostrádá hitovost a šmrnc předchozího alba. Jde prostě o vydařenou věc s parádní refrénovou gradací a masivním zvukem, ale jde rovněž o skladbu, kde vokálně hostuje Howard Jones (ex-frontman KILLSWITCH ENGAGE). O smyslu otevřených dveří u WITHIN TEMPTATION můžeme dnes pouze spekulovat, takže v následující „And We Run“ se dokonce objevují Xzibitem hip-hopově deklamované party a scratche, skladba tak dost rázně naznačí, že se WITHIN TEMPTATION, díky přebujelému zvuku, jenž nepostrádá moderní aranže, ale také díky odlehčeným melodiím střídaným s prvky streetových velkoměstských žánrů, pomalu dostávají na území osídlené někým jako jsou třeba LINKIN´PARK. Někdy jde o křeč, jindy kolaborace vyznívají dobře. Holanďané to celé obstojně zvládají, byť jejich hosté nedodají výsledku žádnou větší nadstavku. Výše vzpomenutá snovost a melancholie přichází až se skladbou „Edge Of The World“ a pokračuje i v „Silver Moonlight“. Poslední zmíněná věc sice vykazuje o něco více živosti, nicméně jde pouze o další z řady příjemně poslouchatelných, nenáročných „hitovek“.


S následující „Covered By Roses“ už se člověk (z toho množství studiového perfekcionalismu plného klávesových ploch a symfonických vybuzovačů) začíná hodně ošívat. Jednou to zkrátka muselo dojít do bodu nepřeslechnutelné sterility. Co působilo u minulého alba nově a svěže, je dnes už trochu mimo mísu a nudné, jestli mi tedy rozumíte? Nikdo kapele neodpírá talent a chuť skládat chytlavé bombastické hity, jenž se snadno zapamatují, ovšem pokud se to celé trochu přežene, může z toho vzniknout náhlý problém. 


WITHIN TEMPTATION nyní bilancují na hranici a já mám pocit, že příště už prostě musí přijít s úplně jinou deskou, pokud si tedy chtějí udržet stejně hojnou fanouškovskou základnu. Mám pocit, že jsme se dostali do bodu, kdy podobný mustr již potřetí nikoho nedojme a bude pouze nudit. Závěrečná balada „Whole World Is Watching“, kde hostuje zřejmě nejpřekvapivější účastník natáčení a sice Dave Pirner (lídr amerických rockerů SOUL ASYLUM), už platí za vyložený patos. Soudě dle výběru pozvaných hostů, jde vytušit, že Holanďané zahajují útok na posluchače především za Atlantikem. „Hydra“ je stále ještě vcelku dobrou nahrávkou, ale ve své bombastičnosti už působí mnohem těžkopádněji než předchozí album „The Unforgiving“. Příště už by to zkrátka chtělo trochu pozměnit vzorec.


13.02.2014Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Duch29.08.2014 18:26

Příjemná a velmi dobrá recenze,cítím to přesně tak...

 

myšák max21.07.2014 21:07

Souhlas, víc než 60% bych také nedal, WT se nějak ztrácejí, a ten duet s Tarjou?!:-D