Last Hardrock Outsider

WHITE LIES - Big TV

Londýn jako ústřední evropská metropole se stal v druhé půli dvacátého století mnohokrát svědkem  celých epoch rockové hudby. Od blues rocku, který Britové v šedesátých letech tak rádi přebírali zpoza Velké louže, aby jej definitivně a v celosvětovém měřítku prosadili až na vlastní půdě, přes záhadami opředenou psychedelickou vlnu, infiltrující se mezi tamní potemnělé uličky a nábřeží, což se stalo  jen pár let poté, až po sociálně angažovanou punkovou horečku, která se tam přehnala v průběhu druhé půle sedmdesátých let, tedy o deset let později. To všechno byly rockové milníky spjaté s hlavním městem Velké Británie. Trochu v ústraní zájmu byl ještě do nedávna vždycky synthy pop, post punk a novo-romantická scéna, které opanovaly éter hned zkraje let osmdesátých. Dnes je tomu však úplně jinak a revival tohoto období patří k nejčastějším. Již někdy před dekádou se začaly drát na světlo kapely oslavující osmdesátky, ale v posledních letech je jich už tolik, že je mezi nima třeba striktně vybírat a oddělovat zrno od plev. WHITE LIES patří mezi nejlepší současné Ostrovní kapely, přinášející velmi vzdušný, klávesami zkrášlený sound osmdesátých let do dnešních dnů a třetí deska je jejich prozatimním vrcholem.

 

 

 

Trojice z londýnského Ealingu je stále ještě mladou senzací a to navzdory faktu, že už má na svém kontě několik řadovek. V jejich podání jde o inteligentní, dobře poslouchatelný a nápaditý revival ostrovní pop/rockové hudby z doby třicet let uplynulé. Jejich třetí řadová deska „Big TV“ si na rozdíl od svých dvou albových předchůdců nepotřebuje hrát na nějakou bůhví jakou zajímavost či dokonce rockovou alternativu, a tak kapela nerušeně, naplno a bez mindráků proniká do hájemství vznosných melodií osmdesátkového popu. Gargantuovsky nazvučené klávesy jsou vkusně dávkovány ke kytarám, obstarávajícím více méně podklady a nad vším lká znělý vokál, jaký byl typický i pro interprety z dávných časů. Mám pocit, že od dob debutu THE KILLERS zde nebyla deska nějaké mladé kapely, která by tak autenticky navodila atmosféru nočního Londýna z období nekonečných párty. A to musím podotknout, že THE KILLERS jsou Američané. WHITE LIES tak znějí velmi autenticky, tedy jako by byli současníky třeba takových DURAN DURAN, JAPAN, NEW ORDER, LORDS OF THE NEW CHURCH nebo dokonce VISAGE. Je v nich trochu synthy popu, ale větší prostor budiž v jejich případě věnován kytarové scéně.

 

Letošnímu albu „Big TV“ nechybí hitový potenciál, ani potřebná lehkost, která značí, že kapela má své teritorium už pěkně do hloubky zmáknuté, tudíž nikomu nepotřebuje dokazovat na co ještě má a co všechno chce ze sebe dostat. Songy jsou chytlavé, nápadité, zvukově vypulírované, avšak ani trochu přeplácané. Vše je na svých místech a nerušivě navozuje přesně tu příjemnou a povznášející náladu jakou navodit má. „Big TV“ je zkrátka uklidňující a dobře poslouchatelnou deskou od kluků, kteří se vzhlédli v atmosféře osmdesátých let. Dokonce i ten tehdejší západní blahobyt je v jejich chytlavém velkoměstském zvuku jasně identifikovatelný. Dle mého názoru zatím jeden z adeptů na retro-pop/ rockové album roku 2013.


24.10.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz