Last Hardrock Outsider

WATAIN - The Agony And Ecstasy Of Watain

Vyjít tahle deska v rámci tuzemského black metalu, nazvu jí bez větších pochybností skvělou prací. Pro Skandinávii jsou však mé nároky podvědomě nastaveny výše. Přiznávám, nejsem zrovna blackmetalový srdcař. Existují žánry, které mne zaujaly o něco více. Navíc v tvrdé hudbě preferuji obsah před formou a právě ta se black metalu týká celkem zásadně.


Novinka WATAIN je na poměry aktuálního stavu scény vcelku zdařile opracovaným vzorkem severské temnoty, jakkoliv materiál na „The Agony And Ecstasy Of Watain“ nedokážu zas tak snadno oddělit od generického žánrového pojetí, k jakému se WATAIN bez snahy stát se ryzím originálem hlásí. V éře všeobecného přešlapování na místě to tak má spousta dalších... a žijí. Přestože se WATAIN až tolik nevyvíjejí a jejich prvořadé zájmy nevězí v diferenciaci svého projevu od mnohých dalších, mám pocit, že mají bezesporu větší ambice než valná většina skandinávských straširybků a válečníků černé marky.


Co je na této švédské stálici sympatické? Rozhodně jejich vzývání odkazu prapůvodní formy black metalu, jakou se v druhé polovině osmdesátých let prezentovali především Quorthonovi BATHORY, kůže a kov, hřeby, nábojnicové pásy, ohnivé louče a tuna odvahy jít si za svým. Do toho nějaká ta pohanská mytologie a lehký odér melodična, který je ze skladeb znát. Světe div se, ono to stále na spoustu lidí zabírá. Odkaz alb jako „Under the Sign Of the Black Mark“ totiž ožívá ve zvuku WATAIN pomalu stejně silně, jako ďábelské  indicie navádějící nás k mrazivé jízdě po stopách „Storm Of the Light´s Bane od proklínaných i vzývaných DISSECTION. Zkrátka a dobře, WATAIN razí úplně jiné hodnoty, než je tomu kupříkladu v případě norských chlíváků MAYHEM. Zůstávají více přijatelní pro fanoušky metalových klasik a jsou rovněž schopni novým skladbám vštěpovat atraktivní zvukové scenérie. Otázka nápaditosti a originality však v jejich případě nepatří k stěžejním. Patřím k těm, kteří vždy dokáží ocenit, když se blackmetalová skvadra touží přiblížit posluchačsky vstřícnějším územím a nehledí na nepsaná pravidla undergroundu. Na druhou stranu, když budu mít chuť na black metal, je jen velmi málo pravděpodobné, že sáhnu právě po WATAIN.



Líbí se mi zvuková stránka novinky, která na poměry black metalu působí vlastně uhlazeněji a vstřícněji. Navzdory smrtícímu výpadu v rámci úvodních dvou skladeb „Ecstasies In Night Infinite“ a „The Howling“, které lze považovat za nejdivočejší v rámci celku, si pořád myslím, že tohle prostě není čertvíjaký extrém. Ona promyšlenost se týká především usedlejšího riffového pojetí songů jako „Black Cunt“, kterému neschází uvážlivější práce s rytmikou, produkce snažící se materiál tunit, nebo potřeba oslovit jen obeznámené s děním na scéně. Tahle dusárna vlastně definuje onu přijatelnější stránku tvorby WATAIN, kde konzervatismus vítězí. Je to na škodu? Nemyslím si. Jen by to chtělo dostat také nějaké nápady.


V druhé polovině nosiče totiž švédské kapele trochu dochází dech, a tak unavenější momenty tuní majestátní pompou. Vyloženě bez nadšení hodnotím song „We Remain“ s hlasem doprovodné zpěvačky a hrou na atmosférické záhady. A třebaže skladbou „Funeral Winter“ se materiál znovu rozjede, onen předešlý výpadek se již kapele nepodaří zacelit. WATAIN jsou v mnohém jistota, ať už na tuto charakteristiku člověk hledí pozitivně či naopak. Za mne je jejich novinka docela dobrou deskou, která však dramaturgicky nevychází bez chyb a prázdnějších úseků. Otázka: proč poslouchat WATAIN, když mám ve sbírce EMPEROR, ENSLAVED, SATYRICON a pár dalších? - bude taktně ponechána bez odpovědi. 


21.05.2022Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
22.05.2022 22:06

Pěkná recka. Tak nějak to cítím s jejich tvorbou také. Novinka si mě časem určitě najde.