Last Hardrock Outsider

W.A.S.P. - Tortura co nikdy neskončí (1982-1987) 1/4

Charismatický Blackie Lawless patří ještě dnes mezi nejvýraznější zjevy oné heavymetalové scény z Kalifornie, která slavila největší úspěchy v průběhu osmdesátých let. Jako velmi ambiciózní člověk, muzikant, který už jako dvacetiletý toužil stůj co stůj se na pódiích prosadit, byl v sedmdesátých letech nucen stát se na pár let hudebním světoběžníkem, a tak na velmi krátkou dobu působil u jedné z pozdních sestav newyorských zhýralců NEW YORK DOLLS, aby posléze v Kalifornii stál u zrodu kultovní formace LONDON, posléze pak působil v řadách vlastní glam-rockové party CIRCUS CIRCUS, která svou hudbu stavěla na slavnějších vzorech jako KISS, CHEAP TRICK a SLADE. Když se v roce 1982 rozhodl všechno smáznout a konečně postavit band, který by se dokázal celosvětově prosadit, na jeho cestě jej doprovázel i sólový kytarista z oné kapely - Randy Piper. Poté co dvojice přijala k sobě bubenického zuřivce Tonyho Richardse a baskytaristu Rika Foxe, začala působit velmi nápadně po klubech západního Hollywoodu.


 

Kapela si pro svůj název nakonec zvolila zkratku – W.A.S.P., kterou se neobtěžovala nikomu vysvětlovat. Označení dalo volný průběh mnoha spekulacím ohledně pravého významu podivné zkratky. V určitém období se tak metalová veřejnost domnívala, že jde o název White Anglo-Saxon Protestants, jindy naopak We Are Satan´s Preachers nebo dokonce We Are Satan´s People, nakonec si vše sedlo a nejčastěji bylo uváděno jako We Are Sexual Perverts, ne že by tohle znělo umírněněji, ale umírněnost zjevně Lawless ve svém programu nikdy neměl, právě naopak. S kapelou se táhly kontroverze od počátku jejího vpádu na scénu a patřila k oblíbeným cílům, na které dělala nájezdy neblaze proslulá organizace PRMC (Parents Music Ressource Center), což byl jakýsi druh oficiální rodičovské cenzury, který si prostřednictvím neustálého napadání svobody slova a poukazováním na nepravosti v textové složce zejména metalových děl vymohl opatření, které vyústilo ve využívání nálepek Parental Guidance/ Explicit Lyrics, která se postupem doby začala dostávat na některé hudební nosiče.

 

W.A.S.P. se stali od počátku svého působení velmi výraznou a po všech stránkách kontroverzní institucí, která měla s cenzory permanentní problémy, vždyť pokud nešlo o textovou složku, kde se to hemžilo machistickými hláškami, sexuální akcí, perverzními praktikami, mučením nebo dokonce obětováním zvířectva (zhnusený Lemmy Kilmister, jehož MOTÖRHEAD odstoupili na základě těchto událostí ze společného turné v roce 1997, o tom věděl své), všechny tyto kontroverze byly kapelou následně stvrzovány i v průběhu jejich živých vystoupení, kde do obecenstva lítaly kusy zkrvavené mrtvé  drůbeže nebo dokonce prasečí hlavy, to vše na pozadí spoutaných polonahých dívek visících na provizorních konstrukcích. Blackie Lawless měl všechno dobře spočítáno a snažil se především o to, aby byl středem pozornosti a čím děsivější panorama jeho show nabídla, tím samozřejmě lépe, a tak si W.A.S.P. v roce 1984 vysloužili pověst nejnebezpečnější americké heavy metalové kapely. Jenže pokud by všechno počínání bylo jen a pouze o kontroverzi a nebylo by to podloženo kvalitní hudební složkou, kapela by na světě dlouho nepobyla a stala by se krátkodechou pitomostí. Přestože si W.A.S.P. nikdy ve svých počátcích neodpírali onu pověstnou krvavou show, vedle toho nabídli také vynikající energické metalové skladby. Nejvýraznějším znakem jejich zvuku byl samozřejmě drásavý Blackieho chraplák, který učinil z kapely jednotku velmi originální. Do dnes není na světě jediná kapela, která by jakkoliv W.A.S.P. připomínala.


 

Z počátku se jejich styl nazýval shock rock, což byla vlastně nálepka velmi k věci, přihlédneme li k faktu, že jedním z prvních singlů (ne li úplně první) byl song „Animal (Fuck Like A Beast)“, který byl samozřejmě podroben nemilosrdné kritice od ochránců mravní počestnosti. Tou dobou už samozřejmě v kapele nebyl Rik Fox, který sběhl k zpočátku uznávanějším STEELER Yngwie J.Malmsteena a Rona Keela. Blackie Lawless po jeho odchodu přechází z pozice zpívajícího doprovodného kytaristy k baskytaře a volné místo je zaceleno později druhým nejvýraznějším (i skladatelsky) členem, skvělým kytaristou, vypitkem a showmanem Chrisem Holmesem. Píše se rok 1984 a na stole leží konečně smlouva s velkým vydavatelem, kterým je EMI/Capitol. Debutová deska, která se původně měla jmenovat „Winged Assassins“ (dokonce bylo vylisováno několik tisíc exemplářů pod tímto názvem), patří ještě dnes k tomu nejlepšímu, nejdivočejšímu a nejautentičtějšímu, co kdy vzešlo od této pozoruhodné kapely, byť jí samozřejmě většina fanoušků zná už jenom jako bezejmenný debut. Zde je tedy konečně rozbor nejen tohoto prvního alba, ale i několika dalších. Začíná tak čtyřdílný profil jedné z nejnebezpečnějších a nejkontroverznějších kapel kalifornské hair-metalové scény, která mne byla již od osmdesátých let souzena.


„W.A.S.P.“  (1984)


Charismatický debut, který nasadil laťku celému glam-metalovému hnutí proklatě vysoko. Album je považováno dodnes za jednu z nepřekonatelných klasik žánru. Divoké, nespoutané, stojící někde na pomezí heavy metalu a rock ´n´ rollu, šlo zkrátka na doraz a ve své době kapela doslova šokovala puritánskou Ameriku nejen hudebním obsahem, ale i krvelačnou image pokračující v odkazu raných KISS. Dílo nemá slabšího místa a obsahuje takové skvosty jako „I Wanna Be Somebody“, „Hellion“, „School Daze“, „B.A.D.“, „Tormentor“ nebo „L.O.V.E. Machine“, k tomu všemu se zde nachází také parádní balada „Sleeping (In The Fire)“. O oblibě kapely na Starém kontinentě, což nebylo dáno každé hvězdě kalifornské scény, bylo rázem plně rozhodnuto koncertem v londýnském Lyceu – své totiž sehrál divočejší, skoro až zvířecký, výraz než tomu bylo u mnohých konkurenčních kapel. Blackieho chraplák i práce kytarového tandemu Chris Holmes/ Randy Piper rovněž učarovaly. Zlotřilci z W.A.S.P. vždy stáli za víc než tomu bylo u valné většiny soudobých načančaných „panenek“, o čemž svědčily jejich živé performace plné kovových hřebů, sexuálních otrokyň, prasečí krve a drůbežího peří. To vše bylo podpořeno strhujícím výkonem celého ansámblu v rámci dechberoucí show.

(100%)


 

The Last Command  (1985)


Tortura v žádném případě nekončí, právě naopak. Kapele se daří album „The Last Command“ prodat snad ještě lépe než debut a ještě ke všemu laťka kvality ani moc neklesá, dost možná jde o příklon k melodičtějšímu pojetí. Méně krve a více světských radovánek, tak znělo heslo oné doby. Možná ne tolik energické jako prvotina, ale kvalitou samotných skladeb stejně dobré, prvotřídní byl zejména Lawlessův skladatelský potenciál, protože dotyčný byl schopen snad každou skladbu opatřit hitovými ambicemi. Šlo o jednoznačné upevnění pozic na americké metalové scéně, takže se kapela v roce 1985 zřejmě nacházela na svém nejvyšším bodě popularity, který komerčně již nikdy později nepřekonala. Deska obsahovala jeden z největších šlágrů kapely – úvodní song „Wild Child“, v jehož klipu se Lawless prohání na Harleyi po arizonské poušti, dále pak jižanskou boogie grotesku „Blind In Texas“ a mnoho dalších klenotů. Namátkou vzpomenu třeba pomalu se rozjíždějící píseň „Widowmaker“, hymnické vypalovačky „Fistful Of Diamonds“ a „Running Wild In The Streets“ nebo další ze skvělých balad „Cryin´ In The Night“, ve kterých se právě Blackie Lawless představuje v životní formě. Navzdory neuvěřitelné formě a energii, co z kapely přímo sálala, došlo na jisté personální reformy. Ještě před nahráváním do kapely naskakuje bubeník Steve Riley, který nahrazuje Richardse, vydrží tři roky a bude i u alba následujícího, zatímco až po nahrávání a odježdění následných koncertních štací W.A.S.P. definitivně opouští kytarista Randy Piper. Dvojice „grázlů“ Lawless/Holmes se tak definitivně ujímá taktovky nad solidně rozjetou metalovou mašinou.

(90%)

 

Inside The Electric Circus (1986)


Za odejitého kytaristu Randy Pipera přichází baskytarový showman, peroxidový albín Johny Rod z dnes již vcelku zapomenuté kapely KING KOBRA, Blackie Lawless přechází od baskytary ke kytaře a jede se dál, neboť je po nabušené kapele hlad. Elektrický cirkus je považován samotnou kapelou ale i mnohými metalovými kritiky, za první zaškobrtnutí v diskografii, nicméně s odstupem času desku stále vnímám jako poměrně povedenou. Můj názor je možná ovlivněn faktem, že hned vedle debutu byla tahle deska tou první, kterou jsem od W.A.S.P. kdysi slyšel. Možná nebyly skladby tak nápadité a vše se točilo okolo recyklovaných motivů s Blackieho upřednostněným hlasem na jeden a sto způsobů. W.A.S.P. se tehdy zkrátka neměli potřebu pouštět do nějakých stylových a uměleckých manévrů, natož pak songy opatřit nějakými společensky zajímavými myšlenkami, tak jako tomu bylo o pár let později. Na pódiu se nacházelo více nablýskaných cingrlátek, ale energie alkoholu holdující kapele jaksi čím dál více scházela, což bylo stvrzeno na velkém americkém turné, kde se v předprogramu nacházeli jacísi thrashoví neurvalci SLAYER se svou nebývale agresivní deskou „Reign In Blood“ a ti s Lawlessovci doslova a do písmene zametli. Ještě co se týče onoho třetího alba, hrdinové rockových chrámů ve Venice i západního Hollywoodu slyšitelně ubrali na metalové nespoutanosti a zaměřili se zejména na líbivější glam-metalové popěvky s nenáročnými přímočarými motivy. Skladbám chyběla výraznější diferenciace a většina působila vzájemně si velmi podobným dojmem – viz. jejich refrény. Několik skvělých kousků se zde však beztak nachází a sice spíše v první polovině alba – mám na mysli „Inside The Electric Cirkus“, „I Don´t Need Not Doctor“, „9.5.N.A.S.T.Y.“, „Restless Gypsy“ nebo „I´m Alive“. Album obsahuje dokonce i předělávku „Easy Livin´“ od URIAH HEEP, zde podanou v typickém stylu W.A.S.P., ostatně právě skutečnost, že kapela předělávky prezentuje tak, jakoby se jednalo o skladby vlastní, považuji jen a pouze za klad.

(80%)


 

Live…In The Raw   (1987)

V podstatě nepříliš povedený živák, prostřednictvím kterého se alkoholem zmožená a unavená kapela snažila překlenout dvouleté období tápání a lízání si ran. Ostatně celé turné k albu „Inside The Electric Circus“ se neslo na podobné vlně a bylo ze strany W.A.S.P. prohrou energie a koncertního obsahu. Kromě skladeb nacházejících se na prvních třech řadových deskách zde byly umístěny i tři nevydané věci jako „Scream Until You Like It“, „The Manimal“ a „Harder Faster“, za kterou W.A.S.P. obdrželi od P.R.M.C. další nálepky zkaženců a byli popotahováni po právnících. „Live…In The Raw“ může však sloužit jako vcelku zajímavý dokument své doby, kdy to kapela po strhujícím startu své kariéry a skvělých prvních deskách jaksi přepálila s vlastním egem, a tak se nutně dostavil syndrom vyhoření. Nebylo divu, vždyť vydavatelský koncern kapelu ždímal a chtěl po ní každý rok nové album i velkolepé turné.

(60%)


25.04.2016Diskuse (6)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
05.05.2016 20:24

Na druhou stranu jsou všechny připomínky spíš dobromyslné a napomáhací, což souvisí s tím, že to tu lidi vnímají jako útočiště a nikdo se nebude mračit kvůli pravopisné nebo hlídačem wordu vygenerované chybě. Tady mám jednu praktickou připomínku, která souvisí s věkem. Lidé narození v dávných dobách si velmi snadno všimnou v tištěném textu i těch chyb, které by na monitoru nebo displayi přehlédli (proto všechny důležité věci před odevzdáním tisku). Nemyslím tím, že bys to měl dělat taky. Jen se dělím o zkušenost (víceméně racionálně nepochopitelnou, o to víckrát v praxi ověřenou).

 

Stray
04.05.2016 12:53

Dík za upozornění, u slova "tortura" mám za to, že to tam po zveřejnění bylo správně, musel jsem se tedy nějak nedopatřením při některé z editací ukliknout. Co se týče "parents" to se mi muselo přepsat ve wordu, aniž bych o tom věděl, člověk si to po sobě může číst třeba čtyřikrát, ale stejně vždycky něco projde, to je ta nevýhoda dělat si stránky sám, protože člověk už je tak vyšťavenej a potřebuje od toho odbíhat někam do lesa a čerpat energii, takže snaha o zachování sil se promítne do chyb, které vždy a všude (bez kontroly zvenčí) naskočí. Nemám energii na to, čumět do svých stránek 16 hodin denně, předejít se tomu dá jedině snížením počtu článků ze čtyř týdně na maximálně dva, ale to asi nikdo nechce.

 

Valič
04.05.2016 10:50

Stray: Jen bych chtěl upozornit na chybně uvedený název Parents Music Resource Center (zkratka PMRC by se navíc měla psát bez teček). Taky předpokládám, že v názvu článku mělo být slovo "tortura". Tenhle příspěvek můžeš pak smazat.

 

Stray
28.04.2016 07:36

Být tebou, neváhal bych ani minutu. A to pěkně popořadě od prvního alba.

 

Meresz
28.04.2016 01:04

Vďaka tomuto profilu mám chuť si túto kapelu vypočuť, klasický heavy metal mám veľmi rád a toto vyzerá na fajn voľbu :)

 

Zetro
27.04.2016 21:33

W.A.S.P. -1984 - 100%The Last Command - 80%Inside The Electric Circus - 90%Live…In The Raw - 70%