Last Hardrock Outsider

WARRANT - Louder Harder Faster

Dříve význačná hair-metalová kometa z Los Angeles, mnohým pamětníkům dodnes známa především díky rozverně hymnickému šlágru „Cherry Pie“ ze stejnojmenné desky z roku 1990, právě nyní vydává svou další řadovku „Louder Harder Faster“. Byť už kapela ani náhodou nepatří k těm souborům, které by byly v centru zájmu, rozhodně jí situace nebrání v ubrání na aktivitách. Jen zde zopakuji, že WARRANT sklízeli na přelomu osmdesátých a devadesátých let největší úspěchy se svými prvními dvěma alby a zejména výše zmíněná, platinou ověnčená dvojka se zapsala do srdcí tehdejších rockerů svou stadiónovou chytlavostí, velmi solidním muzikantským vkladem, ale i celkovou pozitivitou či takřka reklamní bezstarostností, vůči které krátce na to všichni samozvaní opravdovčíci ze Seattlu tolik brojili. Když s třetí deskou „Dog Eat Dog“ (1992) sound WARRANT mírně potemněl, rozhodně se nejednalo o nějaký průser, naopak desku mnozí dodnes považují za jejich nejlepší. Následná alba už samozřejmě tak zdařilá a rockově odvázaná nebyla, neboť vlna grunge jaksi ovlivnila i zvuk WARRANT a mnozí z fans jim jisté stylové obměny nikdy neodpustili, což mělo za následek značný úbytek fanouškovské základny a letité klopítání od jednoho nepochopeného a neúspěšného alba k druhému. S postupujícími roky se začala měnit i sestava a období drobných vzepětí i nezdarů nakonec před dekádou přeťala smrt zpěváka Jani Lanea, který dlouhodobě zápasil s vlastní alkoholovou závislostí. WARRANT však už pár let zažívají restart.


 

 

Letos jsou všichni čtyři Janiho spoluhráči z nejslavnější etapy znovu pohromadě, tedy jmenovitě kytaristé Joey Allen a Erik Turner, baskytarista Jerry Dixon a bubeník Steven Sweet, a se zpěvákem Robertem Masonem vstupují opětovně do hry, byť návrat na výsluní vypadá v případě aktuální novinky mnohem těžší, než by se mohlo leckterému z optimistů zdát. Deska je to totiž taková …no jak to jenom říct? … prostě úplně normální. Zkrátka jde o zručně poskládanou sadu rock´n´rollu, díky které WARRANT nepopřou své kořeny ani rockovou podstatu, ale na druhou stranu ani neoslní bůhvíjak velkou ambiciózností či nějakým umělečtějším přesahem. Tahle kapela měla totiž kdysi na mnohem víc, než dnes nabízí laciná hovada typu AIRBOURNE. Působí dnes na mne, více než kdokoliv jiný, jako zastaralá parta hrající své songy pro stovku nadšenců a pamětníků v nějakém americkém, kýčovitými neony ozářeném baru. I zvuk je dnes podstatně chudší než v dobách dávno minulých a celkově, jakkoliv je tam furt znát onen talent a obstojný muzikantský vklad, tento materiál u mne nebudí zas až tak silný dojem. Nemám tedy pocit, že si jej budu s chutí nadále pouštět. Současná hudba WARRANT neztrácí svůj lehce nadýchaný ráz a refrénový charakter, což se sice projevuje už od úvodní titulky (blonďák Mason má podobně rozcáplou hlasovou barvu jako Myles Kennedy, i když ne až tak extrémní, ale vizuálně je vlastně podobný Jani Lanemu), stejně tak kapela potvrzuje, že umí složit obstojnou baladu („U In My Life“) nebo nářezovější jízdu („New Rebellion“). Občas je jejich hard rock více popový, jindy opatrně nasává z oblastí amerického boogie, takže tvrdím - deska, která zkrátka mnohé neřeší, prostě jenom vznikla. 


16.05.2017Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie
16.05.2017 17:00

Trefně laskavě napsané je to v tom smyslu, že z toho životní optimismus už zdaleka necáká jak z višňového koláče. Na druhou stranu je to o dost živější než Gothardí Firesoul nebo Bang, což jsou alba dost podobná osudem, grafikou i obsahem.

 

spajk
16.05.2017 10:56

Album na odkaze, jdu to zkusit. Naposledy jsem slyšel Rockaholic a to nebylo špatné. https://youtu.be/zbBGMWo1xvU