Čo sa týka toho zberateľstva, viem o tom svoje, v rodine ide už dlhé roky obchod s umením. Ale čo je zaujímavé, napríklad nemecký Mediamarkt dlhé roky robí pravidelne výpredaje starých CD a pravidelne tam človek narazí na raritky. Takto som tam nakúpil CDs ešte z osemdesiatych rokov, ktovie kde sa to tie roky valalo. Prvé vydania Sodom, Joy Division, Cynic, Suffocation, Kreator a podobne som nakúpil po štyri Eurá.

Ty statistiky se dají u každého titulu najít po rozkliknutí konkrétní verze někde na pravé straně. Já podobné stránky a případně diskuse a online live chaty těch notorických sběratelů monitoruji spíš z vědeckého zájmu (asi jako amatérský entomolog, který chodí s lupou do lesa pozorovat vzácné chrobáky). Nemyslím samozřejmě lidi, kteří chodí do zdejších diskusí, to jsou pořád ještě normální hudební fanoušci. Mám na mysli takové ty zradikalizované fanatiky, kteří by byli schopní prodat obchodníkům s orgány i vlastní ledvinu, jen aby měli doma na poličce pěkně srovnané diskografie Burzum, Mayhem a Darkthrone na originálních vinylech. :-)

Tak potom beriem, pokiaľ je to údaj zo štatistiky. Na druhú stranu, naozaj je to často tak, že sa niečo za určitú cenu predáva, ale nekupuje. Z iného súdka. Hodinarska firma Seiko prestala po 25 rokoch vyrábať kultový model skx a všetci odrazu ponúkajú jazdenky za 400/500 eur aj keď pôvodne šli ako nové tak za 190, no a samozrejme ich za tie prachy nik nekupuje. To bolo na margo toho, čo som podotkol nižšie.

Mickej: To samozřejmě je, ale bavíme se o cenách, za které se podle statistik na Discogs ty věci v minulosti reálně prodaly (nevidím důvod, proč by si ty údaje provozovatelé těch stránek vymýšleli). Je samozřejmě možné, že se ty konkrétní tituly za podobně vysokou částku už nikdy znovu neprodají. Z pohledu toho maníka, co si ten vinyl Satyricon koupil v polovině devadesátých let za běžnou cenu a teď ho prodal za dva tisíce EUR to rozhodně dobrá investice byla, bez ohledu na to, jestli se ten prodej uskutečnil přes internet nebo v nějaké hogo fogo aukční síni. :-)

Mickej: Pravda, ale vzhledem k tomu, že Valič mluvil i o "Dark Medieval Times", který na Discogs v nabídce nebyl, tak to asi někdo vážně koupil. Fakt ale je, že šílenců, kteří jsou za stejný prachy ochotni koupit místo auta desku s komickým obrázem rytíře, je asi hodně omezené množství. Ale co my víme, třeba je Bill Gates fanatický sběratel severského black metalu a chce mít doma všechny výlisky true norwegian black metalu z první edice :)

Je ešte nutné dodať, že medzi pojmami predáva sa a kupuje sa je rozdiel.

Valič: Já to s tím textem myslel malinko v nadsázce, ale v principu jsi mi určitě rozuměl. Klasická díla jako obrazy, kresby apod. se dají koupit sběratelsky nebo jako investice, která se dá kdykoli dobře střelit. Nejsem si ale jist, jestli se dá podobně investovat, ukládat peníze, do Darkthorne v NSBM období. Na aukcích s bílými límečky, pultíkem a vyvolávací cenou se artefakty od Moonfog Productions nebo Deathlike Silence Records asi příliš často neobjevují :)

Nemyslím si, že by v případě Darkthrone tu cenu nějak výrazně ovlivnil zmíněný dementní nápis. Původní verze CD kultovních kapel z devadesátých let se za obdobné částky celkem často prodávají (zvlášť v případě, že vyšly v malém nákladu u nějaké nezávislé podzemní firmy (viz třeba debuty finských death metalových kapel jako Demilich, Xysma nebo Demigod). V některých případech se může jednat o jedinou oficiální verzi (třeba album islandských Sororicide se prodává za hodně dlouhé peníze, i když se hudebně jednalo o celkem průměrnou grupu), jindy sice deska vyšla v několika re-edicích, ale ten remasterovaný zvuk se od původního dost zásadně liší, např. rané nahrávky Emperor, Limbonic nebo Arcturus (Garm na debutu dokonce znovu nazpíval některé vokály, protože ty původní byly údajně falešné, což já se svým hudebním hluchem můžu dost těžko posoudit).

První dvě desky Satyricon vyšly oficiálně na vinylu pouze jednou, všechny ostatní verze jsou pirátské. Satyr sice začal vydávat re-edice svých starých desek, ale zatím jsou venku pouze Nemesis Divina a Rebel Extravaganza. Je to hrozný perfekcionista a jejich příprava mu prý trvá skoro stejně dlouho jako nahrávání nového alba. Ty částky jsou samozřejmě šílené, ale třeba druhé album Dissection na modrém vinylu se pohybuje v podobné cenové kategorii. Za tyhle obnosy se neprodává dokonce ani legendární „žlutý kozel“ (prvních vylisovaných 1000 kusů debutu Bathory, u kterých byla za účelem snížení výrobních nákladů na obalu místo původně zamýšlené zlaté barvy použita obyčejná žlutá).

Ještě jednou bych chtěl zdůraznit, že já sám žádné nesmyslně předražené vinyly ani CD rarity nekupuji a jako slušný rozumný člověk „s těmi sviněmi nemám nic společného“. :-)

Valič: No ty vole, to jsem netušil, že Discogs je elektronickou verzí časopisu Dikobraz. Skoro 2000 EUR, to je 50 litrů, se někdo posral, ne? OK, takže za stejný prachy můžu mít buď tištěnej obal s tím komickým rytířem nebo originální kresbu nějakýho hodně známýho malíře třeba z první republiky ... no to snad není možný. A to si představ, že by si na ten obal SATYRICON ještě napsali, že jsou "norský árijský black metal" ... to by sis za jejich vinyl koupil ostrov někde v Tichomoří. No jo, ale když k tomu přidáš, že časopis Spark některá svá stará čísla na webu prodává za dva tisíce (ještě jednou: ZA DVA TISÍCE), není se čemu divit. Lidi maj prachů jako sraček, kdyby je radši poslali hladovějícím v Africe nebo mě !!

Aldys: K té nedošlo, protože Stray dělal recenzi na "Torchu" a já pak navázal. Ale co si budem povídat, "Monk Punk" je takovej hodně hodně ranej začátek, tak k ní ta recenze ani není nutná...