WALTARI - Jablonec nad Nisou, Woko, 8.prosince 2018

Když k vám do města přijede oblíbená kapela, je to vždycky paráda. Do večera se válíte u televize, cpete se karbanátkama, a až nějakou půlhodinku před oficiálním začátkem koncertu si řeknete, že už byste mohli vyrazit. Pak sednete do MHD nebo si uděláte procházku po ztemnělém městě a za chvíli jste před klubem. Žádné placení za sáhodlouhou dopravu někam přes půl republiky, žádné celonoční čekání v non-stopkách po koncertě, jen pohoda, komfort, klídek. Přesně tohle jsem minulou sobotu zažil já – do Jablonce už podruhé přijela moje nejoblíbenější kapela, finští WALTARI, a abych se dostal na jejich koncert, musel jsem udělat pouze to, že jsem vlezl do autobusu, deset minut v něm seděl a potom u vstupu zaplatil lístek. Co víc jsem si mohl přát? Řeklo by se, skoro nic, ale nějakých těch pár přání nebo otázek se mi v hlavě před koncertem přece jen objevilo...

Budou ještě ve formě?

Za prvé, jestli bude kapela ještě šlapat. Přeci jen, WALTARI hrají přes třicet let, jejich frontman a tvůrčí mozek Kärtsy Hatakka přesáhl padesátku a jak mnoho takhle letitých skupin už bohužel ukázalo, i leckterá kdysi nezastavitelná a divoká mašina se dokáže proměnit ve vysušenou partu strejců, kterých je člověku na pódiu skoro líto. O WALTARI jsem si tohle nemyslel, i když nutno přiznat, že minulý koncert v roce 2014 na turné společně se SUPPORT LESBIENS to už nebylo úplně ono. Tehdy ale byly na vině možná spíš personální čachry, kdy kapela sestávala ze snad deseti lidí, kteří se různě střídali ve studiu, na pódiích, nikdo vlastně nevěděl, kam kdo patří. Tentokrát to ovšem bylo v naprostém pořádku – skupina měla skoro tu starou sílu jako na začátku milénia, kdy jsem je v rámci turné k albu „Rare Species“ viděl poprvé, všechno parádně sypalo a Mr. Hatakka preludoval i přehrával na pódiu jako zamlada. Tenhle člověk má neuvěřitelné charisma a byť se jedná vlastně o jednoho z nejošklivějších muzikantů co znám, svým kouzlem si po pár vteřinách na pódiu spolehlivě omotává všechny v hledišti kolem prstu – viz spousta pěkných holek všeho druhu a věku, které se i v Jablonci na Kärtsyho usmívaly jako na svatý obrázek a evidentně pro ně v tu chvíli neexistoval žádný jiný chlap na světě. :-)

                                              foto ilustrační 

Kdo vlastně bude na pódiu?

Druhou otázku jsme si už naťukli – zcela nejisté bylo, kdo vlastně na koncertě ve WALTARI bude hrát. Jasný byl jen principál Kärtsy a předpokládat se dali kytarista Kimmo Korhonen a bubeník Ville Vehviläinen, kteří se kolem kapely motají už pěknou řádku let. Jenže dál? Tajně jsem si přál - i když to bylo asi nereálné - aby se v sestavě objevil kytarista Jariot Lehtinen, který s Kärtsym WALTARI táhl od samého počátku až do posledního alba, ale předchozí šňůru nejel. S druhým starým šestistruníkem Samim Yli-Sirniö se počítat nedalo, ten má plné ruce práce v německých KREATOR a jak vysvitlo s aktuálního Zdenosova reportu tady na CrazyDiamond , den po jabloneckém koncertě WALTARI řádil právě s essenskými chlapci v Praze. Takže se u kytary nakonec objevil nový člověk Antti Kolehmainen, který podle kapelní webovky do WALTARI nastoupil asi před rokem a jde opět o zdatného muzikanta, který na jabloneckém koncertě zaujal precizní hrou na nástroj, seversky otráveným výrazem (podle ksichtu bych ho obsadil spíš do DARKTHRONE) :-), hokejovým dresem Jaromíra Jágra, ve kterém odehrál set, a popruhem s motivem Hello Kitty, na kterém měl pověšenou kytaru. Do kompletní sestavy pak zbývá ještě klávesista, kterého nedokážu identifikovat, šlo ale o sympatického chlapíka s kozí bradkou, který měl naopak mimořádně dobrou náladu. Celkově pořádný guláš, ale u WALTARI je možné naprosto všechno !!!

Co se bude hrát?

Fanoušek WALTARI má jednu výhodu – může si být jistý, že každý koncert, který navštíví, bude mít úplně jiný set list. I Finové mají samozřejmě určité stabilní skladby, které odehrají vždycky, zbytek si ale doplňují podle nálady nebo nějaké statistiky, co dlouho nezaznělo. Jablonecký koncert tak zahajovala naživo netypická skladba „Pigeons“ z výtečné desky „Blood Sample“ - relativně náročná záležitost, která vlastně ukazuje na jeden fakt – WALTARI si na koncertech často dávají na začátek něco složitějšího, aby se pořádně rozehráli a následující vypalovačky pak vybuchly jako atomová bomba. V Jablonci takhle zafungovala geniální míchanice metalu a dance-floor disca „Walkin´ In The Neon“ a hned následující stařičká „Dedicated To The Flyers“ z průlomové fošny „Torcha!“. Přátelé – byl to nářez, že jsem se málem posral. Nebo opravdu? Já vlastně ani nevím!

No a pak to jelo podle klasického modelu – WALTARI mají neuvěřitelně široký záběr zahrnující snad všechny styly, tempa a nálady a Kärtsyho ansámbl nemá vůbec problém všechen tenhle mišmaš míchat za sebe tak nepravděpodobným způsobem, že vůbec netušíte, co se bude dít za pět minut. A přitom to všechno sedí, koncert má spád, jako by ho dirigoval nějaký šílený kouzelník - ukažte mi jinou kapelu, která by si za sebou v řadě mohla dovolit odehrát ploužák „The Stage“, jakousi bláznivou instrumentálku na klávesy, totálně etnické a skákavé „System Odda Aigi“ + „So Fine“ a následně monstrpodnik „Helsinki“, kde se v jedné skladbě střídají symfonie, rap, growling, a všemu vévodící fantastický melodický refrén.

Mezi zhruba dvaceti písničkami se objevily myslím dvě novinky, které WALTARI připravují pro novou desku a zdá se, že by se po hodně dlouhé době mohlo jednat o pořádně taneční záležitost. A když už jsme u novinek – u čerstvých skladeb je na koncertech vždycky trochu smůla, že je člověk nezná a nemůže si je naplno vychutnat – na minulém hraní v Jablonci to bylo nachlup stejné, když kapela hrála skvělé pecky (nebo pecku?) z alba „You Are Waltari“, které mělo teprve vyjít. Proto jsem se těšil, že si tentokrát užiju hitovky typu „12“, „Drag“ nebo „Only The Truth“, jenže WALTARI z poslední řadovky nezahráli ani notu! Velká škoda a jediné zklamání koncertu. Jinak ale výborný setlist včetně nepřekonatelných hitovek „One Day“, „Atmosfear“, „In The Cradle“ a dokonce kultovní coververze „A Forest“ od THE CURE na úplný závěr.

Atmosféra? Skvělá, jak jinak!

Poslední otázku bylo možné zodpovědět už předem – atmosféra na WALTARI je vždycky senzační! Kärtsy Hatakka a jeho ansámbl působí na fanoušky neuvěřitelně magnetickým a pozitivním dojmem a tak se na koncertě vyplatí tu a tam otočit a podívat se do publika – tolik rozesmátých a evidentně šťastných obličejů člověk vidí málokdy. V klubu Woko to má člověk navíc jako na talíři – jde o bývalé kino, kde se se hlediště svažuje od baru dolů směrem k pódiu, takže každý jeden návštěvník perfektně vidí, a kdyby náhodou měřil metr čtyřicet, může vyběhnout dokonce na balkón. Když pominu krátký incident s jakýmsi ožralou, který pár minut padal pod pódiem a otravoval lidi okolo sebe, takže například mě připravil o zrovna můj oblíbený „The Beginning Song“, byla na tomhle koncertě atmosféra vskutku výsostná. Na koncerty WALTARI nechodí žádné závratné davy, ale těch 150-200 figur, které v hledišti odhaduji, bylo vlastně optimálních – člověk si úplně v pohodě mohl od pódia odskočit k baru nebo na záchod a zase se v klidu vrátit na původní místo. Paráda!

Po vynikajícím koncertě následovalo alespoň v mém případě jedno pivo za druhým, koupě poslední řadovky WALTARI a o tři čísla menší mikiny (prý to ale půjde nějak nastavit) a následná několikahodinová procházka po jabloneckých „kulturních zařízeních“ – detaily vás už oblažovat nebudu. :-) Pro dědka, který za kulturou vyráží jednou za uherský rok, ale celkem slušný večer, co říkáte?

Moc pěknou fotogalerii najdete tady:

http://xichty.cz/report/waltari-f-a-king-jablonec-nad-nisou-2018-jablonec-nad-nisou-18-12-08/

PS:  Předkapelu na koncertě zajistili lokální F. A. KING, kteří se pohybují plus mínus v oblasti metalcore, v současnosti jdou ale víc do melodií a řekněme bigbítu. Parta kolem skupiny vlastně koncert WALTARI i zorganizovala a jednou za půl roku v Jablonci pořádá taky zajímavý festiválek Crossover Sickfest zaměřený především na tuzemské kapely.

15.12.2018	Diskuse (5)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz