Last Hardrock Outsider

WALTARI - Below Zero

Být fanouškem WALTARI, to je jako vyhrát jackpot! Málokterá kapela zásobuje své věrné s železnou pravidelností takovým množstvím vysoce kvalitní muziky, jako právě parta kolem geniálního Kärtsyho Hatakky. V posledních deseti letech jsou sice WALTARI už střídmější, až do roku 2011 ale ze sebe sypali jedno album za druhým a v roce 2009 stvořili dokonce jedno ze svých nejlepších, dvanáctou studiovku „Below Zero“. Tahle deska je v diskografii WALTARI sice poměrně skrytá a obecná rocková veřejnost o ní pravděpodobně vůbec neví, od toho je ale fanoušek fanouškem, aby si dokázal podobný utajený klenot vyhledat a pořádně si ho užít!


V elektronickém prostoru se o albu z roku 2009 kromě údajů v databázích nedozvíte prakticky nic. Zatímco předchozí deska „Release Date“ byla propagována snad všude, ohledně „Below Zero“ je na síti v podstatě ticho. Jestli je to vydáním alba u lokálního labelu Stay Heavy Records nebo nějakým divným nastavením doby – těžko říct. Každopádně člověk nemá informace o téhle desce naservírované přímo pod nos a musí si smysl textů, vizuálu i samotné hudby vydedukovat víceméně sám. Naštěstí to u „Below Zero“ není zas tak složité.



Jednoduchost – na poměry WALTARI – je vlastně i základní charakteristikou tohoto alba. Žádné velké experimenty nebo rozsáhlé epopeje, „pouze“ deset skvělých písniček. Svrbí mě dokonce napsat, že „Below Zero“ je nejvyrovnanější deska, kterou Finové kdy udělali. Určitě tomu kromě vynikajícího materiálu napomáhá stopáž – WALTARI tentokrát natočili normálně dlouhou desku čítajících 44:36 minut, do kterých se dá ideálně naložit tradičně vrchovatá kupa výtečných Kärtsyho nápadů. Dobře to lze srovnat s některými předchozími počiny, kde byl zhruba stejný potenciál rozprostřen do výrazně rozsáhlejších časových ploch, někdy ke škodě věci. Na „Below Zero“ je však operační prostor odhadnutý naprosto dokonale!


Celé album od prvotních idejí až po závěrečný mastering vzniklo v rozmezí května 2008 a června 2009, s výjimkou pilotní hitovky „In The Cradle“, která se zrodila už na podzim 2007. Jde o výtečnou rockmetalovou písničku s lehce melancholickou atmosférou, ke které vznikl i památný videoklip stylizovaný kamsi do minulého století. Kärtsy Hatakka v něm pobíhá ještě se svým rumcajsovským plnovousem (který zanedlouho shodil) a metamorfuje do jakéhosi romantického snílka, který se probudí v lesní divočině a setká se tam s nadpřirozenou bytostí s knihou pohádek v ruce.


Co nadhodil videoklip, zbytek desky v podstatě potvrdil. Album je plné Kärtsyho jinotajů, nechá se unášet na vlnách fantazie a ideálů, aby v jiných chvílích naopak konfrontovalo sny s nepříjemnou realitou. Celá deska je prodchnuta zvláštní melancholií, která se v některých skladbách objevuje skrze dominantní melodie, zatímco jindy je patrná spíše v pozadí. Třeba hned v úvodovce „Below Zero“, jejíž text v podstatě doplňuje obal alba – zmrzlou planetu uprostřed vesmíru zahřívají paprsky blízké hvězdy a probouzejí na ní život. Zvláštní kontrast na pomezí smutku a optimismu, který se vlastně proplétá většinou písniček, včetně druhé v pořadí „I Hear Voices“ – fascinující a progresivní výpravy do duše člověka, který se ve svém vnímání pohybuje v nějakém úplně jiném koutu vesmíru než všichni ostatní. O třetí „In The Cradle“ jsme si už říkali, přičemž i ona perfektně zapadá do rozjetého konceptu. Čtvrtá „Without Lies“, melodická pecka s veselejším vyzněním, pak k předchozí cestě do vzdálené dimenze vytváří docela zajímavý kontrast.



Po ní se ale nálada opět trochu láme a nastupuje trojblok písniček, které se dají označit zhruba jako „elektro-industrial“. Nejprve svižně rozjetý rychlík „Dubbed World“ s hostujícím hlasem Kärtsyho syna Akseli Amadea. Po ní pecka „Endless Highway“, kde nejdříve zazní kratičký motiv na způsob židovského klezmeru, ovšem vzápětí přeskakuje do melodické šlehy s velice silným refrénem. No a celou návštěvu elektro-industriálního mejdanu uzavírá nejtvrdší „Syntax Error“ s výtečnými aranžemi a dokonalými rytmickými zasekávačkami.


Tři poslední skladby na albu pak v podstatě kombinují všechny motivy, které „Below Zero“ až doposud vyplivlo. „My Own Satisfaction“ je čistokrevná hitovka se strhující melodií a schopností roztancovat i nerudného dědka v sádrovém brnění. Silně nakažlivý potenciál má i dramaticky vystavěná „10 Reasons Why Not To Hate Me“, no a plus mínus do elektro-metalu se vrací závěrečná rychlovka „Travel On“, opět s velice dobrým refrénem. Čímž končí celé album „Below Zero“ - skutečně nečekaný klenot v diskografii WALTARI, který byste si na výpravě za křížením hudebních stylů určitě neměli nechat ujít!


31.10.2020Diskuse (3)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

sicky
01.11.2020 07:35

Tuhle desku mám rád. Pro mě znamenala návrat k Waltari po takřka deseti letech odloučení, kdy jsem je opět začal poslouchat. Nejsou to sice úplně ti klasičtí Waltari z devadesátek, ale na této desce jsou neméně dobří. Chytlavé melodie, metalové kytary, trochu elektroniky, ve výsledku hitové skladby, které ovšem nejsou laciné a ano, ta stopáž, na kterou dojíždějí předchozí dvě řadovky, je tady příjemně akorát.

 

seventh
31.10.2020 11:38

Musím říct, že tímhle albem mi Waltari po dlouhé době udělali velkou radost. Přitom Below Zero je ve své podstatě celkem nenápadná deska, nekonají se tady žádné bujaré hudební orgie, žádné pokusy s koncepčním pojetím skladeb jako na Release Date, ani zvukově to není, minimálně na poměry Waltari, nic extravagantního. Prostě přiměřeně dlouhé album nabité jednoduchými a snadno přístupnými rock metalovými songy s jemnou příměsí elektroniky, z nichž každý je na albu právem a neplní funkci vaty. Zkrácení hrací doby na přiměřenou tři čtvrtě hodinu celku jednoznačně prospělo, kvalita a vyváženost všech 10 kousků je až nečekaná. Těžko vypíchnout nejlepší položky, většina skladeb se s tím nemaže a jede v podstatě na první signální. Kärtsy znovu potvrdil, že je rozený "hitmaker" a když chce, dokáže sázet jeden ukrutně chytlavý motiv za druhým.

Jak už naznačil v recenzi DarthArt, poněkud překvapivá pro mě byla nulová pozornost, kterou se albu ve své době rozhodly věnovat (nejen) české rockové a metalové servery. Možná jsem jenom špatně hledal, ale na česky psanou recenzi na Below Zero jsem nikde na netu nenarazil. Ani s anglickými recenzemi to ale není o nic lepší. Pokud by se tak člověk v roce 2009 po faktu, že vyšlo nové album Waltari, vyloženě nepídil, zůstalo by mu to utajeno.
Což by byla hrozná škoda, protože Below Zero je velice příjemně poslouchatelná a povedená deska.

 

Kuklač
31.10.2020 09:51

Pre mna je Below Zero take nenapadne album v ich diskografii ktore neurazí a ani nenadchne. Pohodovo sa to pocuva ale niesu tam pecky ktore by ma postavili do pozoru. Moje hodnotenie 7/10.