Last Hardrock Outsider

VOLBEAT - Seal The Deal And Let´s Boogie

Úspěšná dánská kapela VOLBEAT si to nedělá složité. Převařuje svůj chlapácký bigbeat ze stále stejných ingrediencí a jejich fanouškovská základna i navzdory tomu pouze a jenom roste. U předchozích dvou alb jsem v jejich chytlavé hudbě nalezl zalíbení i já, ale zatímco tehdy to celé na mne fungovalo, snad kvůli zajímavějším a méně provařeným momentům, snad kvůli větší různorodosti skladeb (tehdejší vlivy rockabilly a country), s letošní (v pořadí již šestou) nahrávkou „Seal The Deal And Let´s Boogie“ to na mne nezabírá. Novinka na mne totiž působí dojmem alba od úspěchem přežrané kapely, která už nemá příliš podnětů k vymýšlení něčeho ve vlastním aranžérském chlívku zajímavého a jenom převařuje svou léty odzkoušenou tvorbu do stále singlovější, prvoplánovější a kolovrátkovitější podoby.


 

 

Vsuvka: V zahraničí jsou VOLBEAT bráni jako jedna z nejpopulárnějších evropských rockových či stále ještě metalových formací současnosti, jako kapela schopná vyprodávat haly a fotbalové arény v největších městech Německa, zatímco u nás je vše úplně jinak, pořád je většina lidí bere jenom jako tu kapelku, kam před lety zdrhnul kytarista Rob Caggianno od ANTHRAX, ale jsem si jist, že kdyby je do programu zařadil místo THE OFFSPRING nějaký z největších mainstreamových festivalů v tuzemsku a trochu by posluchače mediálně pomuchloval, hráz by se zřejmě protrhla. Holt venku jsou stále ještě napřed s onou důsledností a ve cpaní masám zaručené tipy na to, co je zrovna cool a nejlepší, zatímco tady se občas tak trochu klimbne, někdy i na deset let.

 

 

Novinka je opětovně přeplněná hitovými vypalovačkami, které míří vstříc srdcím nejširší posluchačské základny, jenže jde už o šestou desku, kde je užit naprosto shodný recept, takže přes všechny ty optimistické, silácké a melodické momenty posluchač zjišťuje každou chvíli, že už tuhle pasáž zřejmě někdy někde slyšel. Vše si drží odér jisté povědomosti a bohužel i neosobitosti. Přitom na první poslech zůstalo všechno při starém a většina z těch, pro které byli VOLBEAT v posledních letech oblíbenou kapelou, si rozhodně oblíbí i tuhle rockovou porci. Nahrávka je však ukuchtěna v prvotřídních studiových podmínkách a tuhle investici lze samozřejmě přičíst k dobru věci. Zvuk zkrátka reprezentuje kvalitní mainstreamové řemeslo, jaké by podobně populární partička neměla podceňovat. Kapitán Michael Poulsen opanovává všechny nové hymny znovu svým znělým hlasem a celé to už po mnohokráté zní, jakoby si Mike Patton snažil se zbohatlou METALLICOU uvolněně zazpíval „Whisky In The Jar“ a potěšit (jen tak po Bondovsku, levou zadní, chápete?) tisíce nic moc neřešících máchačů s pivními kelímky a spokojených „paroháč-makerů“. Ano, VOLBEAT jsou ve své disciplinovanosti špičkovou kapelou pro nejpočetnější rockovou svoloč, jejich úkolem je bavit lidi, psát vypalovačky a brát za to velké peníze a novinka přesně tohle Kabátí pravidlo naplňuje.

 

 

Tak to bychom měli to pozitivnější a teď řízněme trochu pod povrch. Letošní deska obsahuje na tři prdele hitů, což je nezpochybnitelné, jenže to v tomto případě není zas až takový klad. Je jedno jestli se vám zdá lepší „Marie Laveau“, „Black Rose“ s hostujícím Danko Jonesem a nebo kolovrat „For Evight“, protože receptura je u všech podobná, dokonce bych řekl skoro stejná. Tak třeba posledně zmíněná mne svou ořezaností na prostinký popěvek definuje celou současnou filosofii VOLBEAT, tam kde kapela dříve zapasovala do skladeb alespoň špetku netradičních ingrediencí z jiných žánrů (rockabilly, country, punk, flamenco), tam letos zůstává zkrátka jenom hezká zpívánka (přesně ten model skladeb, jako když Dan Bárta nazpíval v angličtině chytlavou písničku pro film Snowboarďáci). Svým způsobem mně na jejich tvorbě přijdou stále nejzajímavější ty úplně nejkošatější skladby opatřené nějakou zajímavostí či větší silou, jako je tomu třeba u úvodního průrazného válu „The Devil´s Bleeding Crown“ nebo hlavně u „The Gates Of Babylon“, která se ohání blízkovýchodní kytarovou vyhrávkou a různými podpůrnými ornamenty a vcelku jí to sluší. 



Vzhledem k až příliš velké chytlavosti a rovněž k hodinové stopáži nosiče se onen proud pozitivních popěvků poněkud slévá. Songy, které by za jiných podmínek působily vcelku ucházejícím dojmem, třeba kdyby byly prezentované každý zvlášť jako singl, svou sílu v onom candrbálovitě nekonečném proudu zpěvnosti v podstatě ztrácí. Vrcholem nevkusu je „Battleship Chains“, která mne připomíná karnevalové atrapy západní hudby, na jaké ještě po čtyřiceti letech od zveřejnění ve svém vysílání vzpomíná české rádio Blaník. Přes všechnu snahu o chytlavost tak u mne tahle porce znamená ten druh poslechového zážitku, kterému se říká – jedním uchem dovnitř a druhým ven, a to je samozřejmě ta lepší verze příběhu, jakým způsobem se lze k současným VOLBEAT stavět. Sešup dolu, jednoznačně.


06.07.2016Diskuse (23)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
25.08.2016 15:13

No já jsem to myslel spíš povzbudivě, jako že i ve východní části Evropy existují či existovaly kapely, který aspoň určitý době vydaly dobrý věci, kterých si ale v podstatě nikdo nevšiml a přitom určitě důvodem nebylo to, že by neobstály svou kvalitou

 

Stray
25.08.2016 04:32

To je hodně depresivní a ne pro pobavení.

 

spajk
24.08.2016 18:31

Já jen krátce k D.A.D. Byla to celkem absurdní situace, když si je Kabáti pozvali jako předkapelu. 20 let je okatě vykrádaj a pak si českej fanoušek na koncertě řekne: "Ty vole, vždyť hrajou jak Kabáti, ale nemaj na ně" To jen tak pro pobavení....

 

Bluejamie65
21.07.2016 21:46

To Carcass, rozumím ti a věřil bych ti, kdyby se ta přezíravost týkala jen a jen českých kapel, jenže ono se to dá vztahnout v podstatě na všechny post socialistické země a v tom rozměru už to prostě jen statisticky není možný... :-)

 

carcass
21.07.2016 18:32

asi půjdu proti proudu, ale mně se ta deska líbí - má to odpich, dobře se to poslouchá, hity nejsou zase až tak vlezlé, má to i koule, v rámci žánru bych tomu dal nějakých 80% - prostě se mi to pocitově líbí a intelektuálně se v tom nehrabu a ani to s níčím neporovnávám, dívám se na to bez konceptů, je to pro mně skvělá hudba k navození příjemné atmosféry.K té české scéně, chlapi, neblázněte, co si myslíte, že by mělo šanci prorazit na Západě - každá průměrná britská rocková kapela je mnohem lepší než kterákoliv naše Top kapela, oni to prostě mají, my to máme v nejlepším případě jen vydřené, nehovoře o tom, že tady máme stejně jen kopírky......potenciál na proražení na evropskou scénu měli kdysi Mišík a Pražský Výběr - těm to zatrhl bolševik, po revoluci mně žádná kapela nenapadá.....britská scéna je někde úplně jinde a ta americká, ta je mimo naše chápání....:-)

 

Stray
15.07.2016 07:51

Bluejamie75: I kdybychom se neshodli, vadilo by to snad? Já myslím že ne. Západní povýšenost, no ber to tak, že každej kdo má v sobě zakořeněný nepodložený předsudky, se svým způsobem ochuzuje, což se na něm v budoucnu nějak projeví. My sice nejsme tak bohatá země jako Británie, nemůžeme tolik machrovat a o druhých rozhodovat, ale to z nás ještě nedělá nějaký břídili, kulturně (teď myslím na proudy vycházející z historie) a vzdělanostně jsme na tom minimálně stejně dobře jako Britové, navíc čeština, jako nositelka duševního bohatství a povahy národa, to je prostě prog-metal mezi jazyky, vymazlenost! :-)Akorát si to prostě neuvědomujeme. Mě je naprosto u prdele, kdo kde venku prorazí, jakoby na tom v době jutuberů záleželo. Dneska se všude rozpíná odpad a je dosazován na roveň umění, odmítat ho není předsudek, naopak je dobré mít filtr. Odmítat kulturní brak není předsudek, odmítat něco proto, že je to české, je totální zhovadilost. Třeba na koncertě BLACK SABBATH jsem si uvědomil, že vůbec není třeba tyhle svoje stránky nějak propagovat, propasírovávat mezi lidi prostřednictvím facebookové propagace nebo něco na ten způsob, což jsem vlastně ani nikdy nedělal, vždyť množství vlastně vůbec nic neznamená. Padesát let fungování Crazy Diamonda něco podobného neovlivní. :-)

 

Bluejamie65
14.07.2016 20:13

To Stray: opět se docela shodneme, akorát, že mě ta "západní" povýšenost dost sere. Platí zde totiž taky jeden dost divný axiom, který k tomu přispívá: "Díky převaze jedno a dvojslabičných slov i sebehloupější anglický text dobře zní." Na druhou stranu jsem fandil a ani na žánru ani na smyslu mi nezáleželo,např. když Doga začala vydávat u Warnera, nebo když se o táborských Sunshine psalo v několika sousedních státech, případně když 13. století mělo klip v polské hitparádě a "milion" pozvánek na koncerty... Ono to ale ještě mnohem silněji působí v literatuře, pro většinu světa jsme nepřeložitelní:-)

 

Valič
14.07.2016 11:39

Stray: Já jsem to nikdy moc nerozlišoval, pro mě to byla víceméně jedna kapela (podobně jako třeba Hellhammer/Celtic Frost/Triptykon nebo Carnivore/Type O Negative). Rozdíl byl pouze v tom, že Mercyful Fate měli o dost blíž ke klasickému heavy metalu a texty jejich desek netvořily ucelený hororový příběh (nějaké příběhy tam sice byly, ale vždy pouze v rámci jednotlivých skladeb). Já jsem se o nich taky dověděl až později, ale to bylo dané spíš tehdejší špatnou dostupností informací (předpokládám, že i zahraniční časopisy se tenkrát soustředily na v té době aktuální Kingovy sólovky), nicméně si vzpomínám, že fanzin Metaliště tenkrát vydal speciál, kde byly překlady textů z desek Kinga Diamonda i Mercyful Fate. Význam prvních dvou řadovek pro vývoj metalu bych určitě nezlehčoval, četl jsem desítky rozhovorů, kde uznávaní muzikanti z nejrůznějších metalových subžánrů uváděli, že je dost výrazně ovlivnily. Mimochodem, Denner a Shermann teď vydali hodně povedenou desku Masters of Evil. Nebude recenze? https://www.youtube.com/watch?v=KdFlFM-OObw

 

Stray
14.07.2016 09:46

Já si nemyslím, že je v čechách nějaká chyba, POKUD JDE TEDY O TEN PRůLOM VEN, anglo-americkej svět to má prostě tak obšancnutý, že o něco z Čech prostě není zájem, ať by to bylo sebelepší, v kvalitě to nevězí. Jasně, je tady taky úplně jinej hudební vkus, takový to šmrncovní rockerství: jakože -> frajerství + chytlavost + jednoduchost = a přesto kvalita, to tu moc nejede, buď jsou tu intoši (minorita) a nebo balíci (většina), aby něco uspělo, musí to trochu smrdět putykou a hnojem, ale třeba co se týče textové složky některé české hudby, tak si dokonce myslím, že jde o špičku i ve světovém měřítku. A vůbec mě je úplně jedno, že o českou hudbu venku není zájem, podle mě to není naše blbost. :-)

 

Bluejamie65
14.07.2016 09:31

a to vlastně nepočítám Faerské ostrovy