Last Hardrock Outsider

VOLA - Witness

Když při tvůrčím procesu spojíte PINK FLOYD s MESHUGGAH, vdechnete skladbám cítění třeba takového Stevena Wilsona a celou dobu se budete snažit nebýt až tak moc vzdáleni projevu norských LEPROUS, je dost pravděpodobné, že pokud se vám práce vyvede a bude obsahovat moderní feeling a sem tam opravdu dobrou skladbu, přiblížíte se tvorbě dánských VOLA. Stále ještě neoposlouchané a vlastně i nenápadné kometě na poli alternativní metalové scény dneška. Jejich třetí deska „Witness“ nadále s vkusem rozvíjí vše, co bylo kapelou vyřčeno již na obou předchůdcích. Svým způsobem je album plnější než předchozí, poněkud klidnější počin „Applause Of a Distant Crowd“, obsahuje více masivních riffů a metalového burácení, to ovšem neznamená, že by ztrácelo na poutavé atmosféře. Hlas Asgera Myginda stále dokáže vykreslit uchu lahodící vokální ornamenty, o čemž jsem se přesvědčoval již v rámci postupně vypouštěných video-singlů týdny a měsíce před realizací „Witness“.


VOLA jsou každopádně tělesem reprezentujícím novodobější náhled na metalovou hudbu. Technicky vyspělí hudebníci, kteří mají přehled o tom, co se dnes kolem nich děje. Svým moderním soundem, jenž spojuje atmosférický žánrový kontext s trochou té rytmické matematiky, dokonale zapadají do mozaiky aktuálního dění. Je úplně jedno, zdali jejich největšími vzory byli kdysi Angličané PORCUPINE TREE a nebo třeba kanadský všeuměl Devin Townsend. Old-school rocker bude mít s nimi možná problémy, vzduchem by při konfrontaci s ním mohli z jeho směru lítat slova jako sterilita, nedostatečná emocionalita, či v extrémním případě i absence věcí prezentovaných od podlahy, ale na to by došlo jen díky střetu dvou světů, které spolu v zásadě pramálo souvisí. Někdo jiný bude samozřejmě hovořit spíše o kultivovanosti a zvukové estetice a těch tzv. jiných opravdu není málo. Naštěstí. Svět se hnul a produkce devadesátých let přestává být již dávno normou. Za poslední dvacetiletku se v rámci scény utvořila poměrně početná skupina fanoušků vyloženě sledujících právě ono modernější dění. Fúze mezi dříve nesourodými tábory popařů, tvrďáků a alternativců již dávno nejsou nemyslitelné. Kdo tohle nezaznamenal, jezdil po roce 2005 v létě za hudbou pravděpodobně jen do Vizovic.



Skladby Dánů se už z prvého plánu velmi dobře poslouchají, přesto bych se zdráhal jejich tvorbu nazvat podbízivou. Myslím, že se kapele daří vyvažovat popový prvek chytlavosti s uměleckou stylizací odkazující do sfér metalové alternativy a to bez větších zádrhelů. „Straight Lines“ je osvěžující otvírák postavený na chytlavém refrénu a v rámci své instrumentace na repetetivních postupech příslušících k moderní metalové abecedě. Kombinace rytmiky, kytar a dominantních klávesových ploch není žádnou originalitou, je však režírována s citem pro docílení podnětných songů. Futuristický zvukový rámec platí za silnou složku tvorby VOLA.


Dvojka „Head Mounted Sideways“ působí o něco nahuštěněji, neboť do popředí se dostávají zlovolné těžkotonážní riffy prodírající se neochvějně terénem umělého cyber-chaosu, který zde slouží jen jako kulisa a doplněk k nosným melodiím. Kosmický výlet „24 Light-Years“ patří k dalším nápadně melodickým položkám, k čemuž znatelně přispívá teskná atmosféra a líbivá zpěvová linka vedená stranou mathových ambic. Ve čtvrté písni These Black Claws“ si zde hlasově zahostuje raper Shahmen, což podtrhuje nápadně futuristickou stylizaci díla a kapele navíc umožnuje rozšířit své pole působnosti do nadžánrových oblastí. Ostatně, song s jednoduchým a výrazným rytmem zde tu a tam krájí dominantní riff jak od německých RAMMSTEIN. Umění balancovat na tenké hranici s muzakovým prázdnem a ani na chvíli do něho nesklouznout ostatně považuji za velkou devízu Dánů. 


V druhé polovině alba se sice může leckomu zdát, že kapela přepnula na údržbu, ale i zde si dokážu najít skladby se zajímavým potenciálem. Ať už jde o melancholickou a oproti zbytku alba komornější „Freak, kde se plně rozvinou skladatelské schopnosti lídra od mikrofonu a umění pracovat i se subtilnějšími akustickými motivy, plíživě jedovatou „Napalm, a nebo další zářivý příklad chytlavého songwritingu v podání „Future Bird, mám pocit, že se nořím do útrob zajímavého moderního díla, které může oslovit posluchače napříč širokou žánrovou mapou a zůstane ve výsledku trvanlivé. Pokud v něčem VOLA mohou posílit svůj potenciál, je to pravděpodobně jen otázka osobitějšího skladatelského vkladu a snahy o větší vymezení se od módní masy. Jenže při potřebě zachování pohodlné poslouchatelnosti to možná bude pro kapelu těžší oříšek. Za mne, bez problému poživatelné, moderní a chytlavé metalové album.


24.06.2021Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
24.06.2021 14:40

Doplněk - má to skvělý obal a o to víc mě mrzí, že s ním nekoresponduje hudba.

 

DarthArt
24.06.2021 14:37

Vlastně se to docela dobře poslouchá, melodie a produkce vytvoří příjemný mystický mrak, ve kterém není špatné strávit hodinku-dvě, ale nějak mě nic nemotivuje, jít si tuhle desku koupit nebo vyrazit na koncert. Jako bych podobnou hudbu už někde slyšel - třeba v hotelovém výtahu na dovolené. Tam by dobře zapadla a vlastně i kamkoli jinam ... a to je vlastně něco, co mě na hudbě zoufale nebaví. Je to dobré, ale nemá to faktor nebezpečí, neznáma, zaujetí. Když si pustím hudbu, chci slyšet marťány, šílence, excentriky ... ne hodný kluky ze sousedství. A pozor, takový šílenec může klidně hrát na španělku, o distoršnech to není...