Boomer Space

VOIVOD - The Wake

Je obdivuhodné, jakým způsobem kanadští vizionáři dnes zrají. Ani jejich nejnovější počiny totiž nenesou žádné stopy opotřebovanosti a přichází vždy s vrcholně progresivní formou. VOIVOD si zkrátka jedou všechno po svém (stranou hlavního proudu) a nezajímají se o to, co kde náhodou letí. Umělecké hledisko jejich produkcí je pro ně zkrátka zásadní a oni, posíleni pětatřiceti lety muzikantské práce, mají natolik velký nadhled, že nikdy nedopustí zaváhání nebo přešlapování na místě. V každém svém okamžiku značí novinka „The Wake“ další skvělé album. Je pravda, že kapela pro tentokrát více tíhne k prog-rocku a s jejich klasickým cyber-thrashem se ve zvuku dost často mísí struktury příznačné právě pro rockové progresivisty a new wave pionýry. Faktem je, že před šesti lety (s příchodem kytaristy Daniela Morgraina) chytili druhý dech. A musím říct, že slavnost nekončí, protože s každým okamžikem této novinky potvrzují další zajímavý směr své nápadité skladatelské stránky. Vždyť která metalová kapela si dokáže udržet vývoj a osobitost po tak dlouhou dobu? VOIVOD jsou navíc schopni do své hudby fikaně zapasovat jemné inspirace z tvorby např.KING CRIMSON. Jako zářný příklad může sloužit vymazlená palba „The End Of Dormancy“, zde díky pochodovému rázu svého úvodu skladba osciluje na hranici chladného cyber-rocku a new wave bláznivin a přesto všechno v sobě udržuje neskutečně horoucí jádro, což se brzy projeví na té skoro až divadelní katarzi, do které se song vyvine.

 

Už při pohledu na obal trochu zatrne. Skvělý bubeník, šéf kapely a její mozek, ale také fanoušek sci-fi a znamenitý kreslíř Michael Langevin, zjevně zmítán nočními můrami a posléze postaven na nohy hrstěmi antidepresiv, vykreslil letos na cover novinky skutečně „hnusnou partu“, teď nenarážím na lídry proti-liberálních proudů v české politice, jak by si mohl někdo domýšlet, ale na bytosti jim podobné, tedy onu čtveřici prapodivných duchů hledících z krvavě rudé obálky nového alba, která upoutá výrazně černými a trhaně vedenými konturami. Obrázkové složce však odpovídá i jedovatý obsah. Kanaďané už za svou dlouhou kariéru přišli s lecčím, mnohokrát se jejich album zařadilo mezi to úplně nejzajímavější, co daný rok na světové scéně vyšlo, ale letos to platí obzvlášť. Nejenže materiál snese srovnání s největšími milníky jejich diskografie (a že jich v celkovém součtu je), ale působí jako sebejistý, do detailu propracovaný debut nějaké mladé, nápady nabušené prog-metalové partičky, která se v následujících letech chystá dostat scénu pod palec.


 

Psychotický ráz nahrávky je opět všudypřítomný a s hlasem Denise Belangera alias Snakea se do zvuku VOIVOD vždy dostane pořádná dávka takové té art-punkové vyšinutosti. Jenže deska neztrácí ani muzikantskou preciznost a hlavně nápaditost. Skladby v sobě s neuvěřitelnou samozřejmostí kloubí ostré riffové výpady se skoro až snovou a rozvláčnělou atmosférou, ve které vynikají právě hladivě rockové party nového kytaristy Chewyho. Komplikovanost skladeb však v žádném případě nepřebíjí plynulý tok poslechu a kapela tak akorát vyvažuje tah na branku a poslechovou atraktivitu se složkou pro fajnšmekry a náročnější posluchače. Song jako „Event Horizon“ asi nejvíc osloví všemožné progresivisty, naopak třeba takové výpady jako „Obsolete Beings“ či „Orb Confusion“ potěší především thrashovější fans starých VOIVOD z konce osmdesátých let, přičemž je poznat, že nyní kapela dosahuje ještě preciznější aranžerské práce a ve výsledku si dokáže se songy vyhrát. Album vlastně, díky své rockovější podstatě, má nejblíže k nahrávce „The Outer Limits“ z roku 1993 a já mám z té momentální pestrosti jejich nového materiálu ohromnou radost, tak třeba dokonalé hyperprostorové čarování v „Iconspiracy“, kde nejen Chewyho kytara dotahuje koncept k dokonalosti, ale mnohdy se dostane i na teskně vyznívající symfonické aranže a sláčiky.

 

Kdo čekal pokračování formy z „Target Earth“, desky vskutku pozoruhodné, která vrátila kanadským VOIVOD kovový lesk dávných epoch, ten nejen že musí být z „The Wake“ ve všech směrech nadšen, ale navíc pociťuje doslova přívaly té na nápady bohaté nadstavby, kterou jsou zdejší skladby prostoupeny. Tak třeba když dáte šanci druhému singlu „Always Moving“, budete mít na ploše pěti minut možnost vychutnat si tu neuvěřitelnou pestrost a skladatelskou dokonalost, neboť se skrze ostrý thrashový riffing jakoby samo sebou přenesete do zcela jiných teritorií naplněných  halucinační atmosférou a to prostřednictvím blouznivých art-rockových pasáží, aby jste měli po návratu z té několika minutové výpravy pocit jako po obletění půlky vesmíru. Nebo když v závěrečné dvanáctiminutové suitě „Sonic Mycelium“, platící zde jako celý koncept shrnující overtura, jsou dokonce použity party smyčcových nástrojů. Kanaďané tedy znovu nezklamali a přišli s další vynikající nahrávkou. Se superlativy zde není možné šetřit – VOIVOD jsou dnes totiž velmi blízko absolutnímu vrcholu!


24.09.2018Diskuse (31)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
09.08.2020 22:13

Kde to můžu podepsat?:-)
Stopové množství M.Delty v kytarách v pár skladbách - prostě mi skutečně vytanulo. Kapela je opravdu silná na všech postech. Každý z nich tvoří, proto ta síla.

 

Valič
12.10.2018 01:42

Album se mi zatím zdá minimálně tak dobré jako Target Earth, ale geniality desek jako Dimension Hatross nebo Nothingface tak úplně nedosahuje (ale to snad ani nikdo nečekal). Každopádně se jedná o jednu z mála starých metalových kapel, u kterých má vydávání nových studiových nahrávek ještě pořád nějaký smysl. :-)

 

J.Rose
29.09.2018 19:48

Introvert jsem taky, právě proto mě ta nostalgie tak bere a dohání. Rád jsem se vracel z hospody, společensky mírně unaven. Zapnul jsem své obstarožní PC a najel na Metalopolis. Recka.....co já vím na nové Slayer, hned jsem najel do diskuze a četl a četl. Bavilo mě číst ty názory jiných lidí a srovnávat je s mími. Do toho hudba relax..... Za svá slova se nestyď, máš pravdu. Tady zažívám podobné pocity. Jen už mi není 16 :-) Navíc máš rád GnR, takže mám pro tvé články slabost už od počátku :-)

 

Stray
29.09.2018 18:33

Je mi jasný, že tímto předchozím příspěvkem se domácí autor definitivně zařadil mezi astronauty. :-)))

 

Stray
29.09.2018 18:21

Je mi to jedno, ale zřejmě nemám v plánu vyrazit o víkendu do Českého ráje a dýchat tam, až se mi roztáhne hrudní košíček. Mnohem radši zůstanu doma, něco si přečtu, něco napíšu, skouknu nějaký videa, poslechnu nějakou desku, uklidím, uvařím, jdu se projít na dvě piva a celkově mám danou takovou tu absolutní nevzrušivost, já vlastně hrozně rád v tomhle vzpomínám na takový to raný dětství, když už člověk vnímal televizi, ale ještě ho nebrali holky, třeba začátek základní školy... když ležel doma každou zimu dvakrát s chřipkou nebo angínou čuměl na Studio kamarád nebo poprvé viděl Sedm statečných či Vinnetoua. :-) O tenhle stav usiluji celoživotně, klídek, ve kterém se člověk může zabývat svými koníčky. Hele, to jsem asi přehnal, ...ale nějaké kouzlo to taky má, zvlášť pro někoho, kdo je fakt silně introvertní a nemá potřebu se furt naživo s někým dohadovat.

Napsal jsem tam sice, že web jede, ale to jsem myslel tak, jako že jim tam padaj pořád nový články, ale když ty články proberu, tak nepoznám, kterej je nějak stěžejní, díky kterému bych se měl vracet, tam chybí takový ty článkový highlighty, nikdo nic neřídí, nemá plán jak to posunout, není výhled na nějakou kompletaci či seriál, zveřejnit při absenci mnoha metalových recenzí na alba vyšlá v posledním roce Užasňáky, tak to rovněž považuju za výsměch, pak vyjde nějaká Ripova reportáž z festu, kde vousatí blbečci otvíraj hubu do mikrofonu a vystavují čouhající zadky z kraťas, ještě zmínka o veganském zázemí festu a bude to komplet zastoupení pro hudební složku webu. Tohle by měl někdo hlídat a prokládat to článkama pro normální lidi. Ano, funguje web ...ale přijde mě to dělaný tak, aby to co nejmíň lidí mělo chuť sledovat, něco na způsob časopisu FULLMOON, což je z mého pohledu na hudební časák docela zoufalost, respektive je dělanej pro pár stovek lidí co chodí na Sedmičku a na Náplavku a o kterých 90% republiky nikdy neslyšelo, protože sledujou hudbu, která se má schopnost taky zalíbit.

 

J.Rose
29.09.2018 16:50

Svím spůsobem ti to může být jedno. Tady ti to šlape tak co :-)

 

J.Rose
29.09.2018 16:45

Ty znáš ty lidi osobně, navíc řadu let. Pokud to opravdu nevidí, nebo a to je horší, nechtějí to vidět, pak je mi to líto. To je ale vše co s tím můžu dělat. Už ten nový "vizuál" jasně naznačuje jistou změnu, která se mi nezamlová a vůbec nevím kam ti lidé směřují. Jako by tam chyběl jasně daný směr. Jasně čas letí, priority se mění. Rodina, věk .. co já vím. Články tam vychází celkem pravidelně, ale je to jiné. Nemám nic proti recenzím na film....hru... občas. Nicméně web s názvem Metalopolis, by měl být takový....jako v roce 2006 :-)

 

Stray
29.09.2018 15:46

Věř že tyhle glosy nepíšu rád, chvílema si dokonce připadám jako když se Miloš zeman nechává slyšet a vypustí nějakej postřeh na něčí adresu, ale furt mě je divný, že to sami nevidí, že jim je to jedno, pro mě by to bylo za trest být součástí a řízen kýmsi kdo nechce aby se jelo.:-)

 

J.Rose
29.09.2018 13:56

Tak jsem zvědav :-) Jsem rád že ti to tu frčí. Sem tam kouknu na metalforever nebo na progboard, ale tady je to prostě jistota. Vybudoval si takové menší leč plně funkční imperium s pohodovou komunitou. Co víc si přát.

 

Stray
29.09.2018 13:36

Ještě něco ale chci, a teď odhalím zákoutí vlastní kuchyně a nemyslím to jako moralizování nebo poučování. Mám teď v zásobě ve skladu nějaký povedený články od Subeera, Limy, no a DarthArt mám taktéž již hotovo několik dílů QUEEN dopředu, ale prostě jsem připravenej to chvíli pozdržet, zasednout na den dva ke kompu, abych napsal něco co napsat už dlouho chci a zveřejnil to před nima, protože cítím, že teď je řada na mě.