VOIVOD - Sní androidi o heavy metalu? 1/2 (1983-1990)

„The sky above the port was the color of television, tuned to a dead channel.“

(William Gibson – „Neuromancer“)

Co dělat v Kanadě, když člověk zatouží hrát tvrdou muziku? Založit kapelu, pokud možno originální a se zbytkem dění na scéně nepoměřitelnou. Ponechme stranou Bryana Adamse a soustřeďme se na to opravdu zásadní, čím země javorového listu obdarovala rockovou scénu. Když pomineme progrockové kralevice RUSH, dere se na mysl i na jazyk jméno VOIVOD. Jedna z nejzásadnějších kapel, která se kdy na metalové scéně pohybovala. Troufám si říct, že jde o vůbec nejpozoruhodnější metalovou kapelu všech dob, i díky tomu, že těsnou škatulku svého hudebního výraziva už od počátku překračovala, jak jen mohla. VOIVOD byli vždy sví, stranou mainstreamového dění, vždy ale hotovi přijít s albem, které bez milosti vyhladí vše kolem sebe a vnímavým posluchačům poskytne materiál k přemýšlení na dlouhé týdny a měsíce. A to samozřejmě nemluvím o fanoušcích sci-fi, ti musí VOIVOD milovat až za hrob.

„Skynet begins to learn at a geometric rate. It becomes self-aware at 2:14 a.m. Eastern time, August 29. In a panic, they try to pull the plug.“

(Terminátor ve filmu „Terminátor 2: Den zúčtování“)

Koncept kapely, jejíž hudba bude evokovat atmosféru post-apokalyptického světa sužovaného jadernými katastrofami a nukleární válkou se zrodil v hlavě počítačového nadšence a vášnivého scifisty Michela Langevina, později známého pod přezdívkou Away. Nadaný výtvarník – na triku má veškerou grafickou prezentaci kapely – skvělý bubeník a vizionář. Je rovněž autorem postavy vampýra Voivoda, jehož příběh se více či méně táhne textovou složkou alb kapely. Nápomocni mu v uskutečnění jeho představ byli zpěvák Denis Bélanger, zvaný Snake, baskytarista Jean-Yves Thériault aka Blacky a hlavní strůjce nezaměnitelné atmosféry muziky VOIVOD, geniální kytarista Denis D’Amour, známější pod nickem Piggy. Komando začalo svou práci v roce 1982 a o dva roky později se společně se jmény jako OMEN, FATES WARNING, METAL CHURCH nebo OVERKILL ocitlo na pátém pokračování sampleru Metal Massacre. Jejich příspěvek se jmenoval „Condemned To The Gallows“. V témže roce čtveřice vypustila do světa svůj debutový počin, jadernou hlavici s všeříkajícím názvem „War And Pain“. Jen těžko by se našlo přiléhavější pojmenování, v devíti (na kazetové verzi deseti) skladbách se odehrávala skutečná apokalypsa. Jedovatý vokál, neslýchaná práce s kytarou, zuřivý Away za bicími a drtivá basa. K tomu všeříkající obal a textová složka, která zcela souzněla s tehdejší dobou ve znamení studené války a obav z jaderné katastrofy. Album je také plné takříkajíc mladické nerozvážnosti, v jádru jde o překotný thrash s nepřeslechnutelnými hardcoreovými a punkovými vlivy, ale zárodky pozdějšího drtivě originálního stylu se přeslechnout nedají.

„You still dont understand what youre dealing with, do you? Perfect organism.“

(Ash ve filmu „Vetřelec“)

VOIVOD vždy od desky k desce kráčeli dopředu mílovými kroky, a tak není divu, že druhé album s názvem „Rrröööaaarrr“, vydané o dva roky později, svého předchůdce jednoznačně překonává. Od prvních tónů otevíráku „Korgüll the Exterminator“ je jasné, že VOIVOD se svou hudbou chtějí podívat do zapadlých koutů vesmíru, kam ještě žádná noha nevkročila. K dokonalosti ale přece jen něco chybělo – a to „něco“ se odehrálo v roce 1987 na třetím řadovém a prvním „definitivním“ voivodském albu „Killing Technology“. Zde poprvé zaútočili v plné síle. Geniální skladby, neuvěřitelné provedení, scéna plná jaderného odpadu a kapajícího slizu. Nemá cenu rozebírat jednotlivé skladby, důležité je album jako celek. Ryzí výron kontrolované energie. Skupina zcela popírala tehdejší obecně zažitou představu o tom, jak by měl vypadat metal. Nezapadala do žádné škatulky – je to thrash? Těžko. Black? Ani náhodou. Tak co to vlastně je? Osobně jsem si pro charakteristiku jejich hudební řeči vypůjčil termín z oblasti vědeckofantastické literatury: cyberpunk.

Specifikum projevu VOIVOD spočívá jednak ve zcela nezaměnitelné chladné „kybernetické“ atmosféře, jednak ve zcela jedinečném přístupu ke skládání. Jejich songy se mění před očima, rostou, smršťují se a zase rozpínají. Na první poslech budí zdání naprostého chaosu, ale při pečlivějším průzkumu odhalíte jejich dokonale promyšlenou strukturu. Nic se neděje náhodně, vše má svou příčinu. Ať už Snakeův typicky punkově zabarvený jedák, záměrně znervózňující vedení bicích a samozřejmě Piggyho nezaměnitelná kytarová hra, v níž se preciznost metalových beglajtů a riffů mísí s chaosem a sonickým bordelem. Spanilá jízda kanadských terminátorů pokračovala druhým dílem pomyslné trilogie, nazvaným „Dimension Hatröss“. Zvukově, textově i hudebně navazuje na předchozí počin, ale zároveň jej po všech stránkách převyšuje. VOIVOD jsou ještě nepolapitelnější, svobodnější, v jejich hudbě zaslechneme i ozvěny industriálu. Ne náhodou se v té době nechávali fotit v tričkách s emblémem EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN. Nejširší metalová veřejnost, zvyklá na chytlavé riffy a snadno zapamatovatelné melodie tyhle běsnící androidy víceméně ignorovala, ale na stejnou strunu naladěná menšina našla objekt takřka kultovního zbožňování. Zvlášť když VOIVOD doplnili svatou trojici zcela geniálním opusem „Nothingface“. Osm nových skladeb plus zdařilá předělávka „Astronomy Domine“ od PINK FLOYD představovala dosavadní vrchol snažení kapely. Zdálo se, že dál už zajít nelze. Album v každé vteřině oslepuje invencí, umem a vizionářstvím. Neexistovala kapela, která by si dovolila znít podobně.

13.01.2013	Diskuse (4)	wuxia jindrich.goth@gmail.com