Last Hardrock Outsider

VOIVOD - Směr bojiště Země 2/2 (1991-2012)

„I’ve seen things you people wouldn’t believe.“

(Roy Batty ve filmu „Blade Runner“)


Hordy voivodských obdivovatelů, sdružené pod hlavičkou Iron Gang, napjatě očekávali, s čím kapela přijde dál a výsledek šokoval všechny. Ať už v dobrém, nebo ve zlém. Deska „Angel Rat“ je totiž i na poměry nevyzpytatelného tělesa unikum. O mnohém svědčila už změna loga a což teprve, když se rozezněly první tóny úvodní „Panorama“. Ano, jsou to Snake, Away, Piggy i zvolna se loučící basák Blacky, který se na albu podílel už jen jako speciální host, ale co to celé má sakra znamenat? Radioaktivní mrak se rozptýlil, písničky jsou snadno přístupné, chytlavé, prosté dřívější zuřivé agrese. Pop ála VOIVOD. Cyber pop. Anebo hard rock, vyberte si, co libo. Každopádně po pečlivém prozkoumání bylo jasno, tohle byla stále táž kapela. Vyjadřovací prostředky se nezměnily, ani nezbytný sci-fi odér, jen je podáván na jiném talíři. Nelze dštít síru donekonečna, někdy je třeba zvolnit tempo a ztišit se.



Jak už bylo řečeno, na „Angel Rat“ to byli VOIVOD a zároveň nebyli. Druhdy nerozbitný klan se začal štěpit, Blacky se zhlédl v poněkud jiné muzice a rozhodl za sebou zavřít dveře. Na následujícím výlisku „The Outer Limits“ jeho post zaujal studiový hráč Pierre St-Jean. Byla to zvláštní deska. Ne netradiční, onoho „černého Petra“ vyměklého alba, na němž si VOIVOD tykali s chytlavými melodiemi, třímá „Angel Rat“. Zvláštní ale určitě, i na poměry téhle kapely. Michel Langevin v pozdějších rozhovorech připustil, že jde o desku na objednávku firmy, ale ukažte mi kapelu, která dostane zadání natočit komerční desku a dodá pecky jako „Moonbeam Rider, The Lost Machina“ nebo úžasný sedmnáctiminutový epos „Jack Luminous“? Klíčem k pochopení a uchopení alba je atmosféra. Snivá, melancholická. Vesmír jako kdyby náhle pro VOIVOD nebyl hrozivou prázdnotou, kde „nikdo neuslyší váš křik“, ale místem, kde je možno se vznášet, meditovat. A snít – třeba o elektrických ovečkách. „The Outer Limits“ je nádherné, intimní album, které v diskografii VOIVOD nemá obdoby. Bylo by chybou jej opomínat, jakkoliv občas opomíjeno bývá.


„What is real? How do you define real?“

(Morpheus ve filmu „Matrix“)


Bylo by logické, kdyby VOIVOD na následujících deskách pokračovali v duchu „Angel Rat“ a „The Outer Limits“. Natáčeli by posluchačsky přívětivé desky s občasnými vzpomínkami na minulost i na budoucnost a udržovali by své fanoušky ve stavu blahosklonného a jaksi automatického očekávání nové desky. Dychtivý pocit očekávání neznámého a dosud neslyšeného by byl ten tam. Jenže podobné uvažování se hodí tak maximálně pro nějaké rockové důchodce, nikoliv pro kapelu na vrcholu sil. A to VOIVOD v té době bezesporu byli, byť je krom odchodu Blackyho postihla další personální změna – a to docela zásadní. Zpěváka Snakea více než kapela začaly zajímat rozličné chemické substance. Stručně řečeno drogy. Řešení se nabízelo drastické, ale jediné možné, Denis se odporoučel a jeho místo zaujal Eric Forrest. Zpěvák a baskytarista v jedné osobě. VOIVOD se zredukovali na trio a dostali novou chuť bořit a tvořit. S novou energií v žilách natočili album „Negatron“, kterým zase jednou – pokolikáté už – odsoudili konkurenci do rolí pouhých statistů. Tam, kde se jakože moderní tvrdé kapely jako FEAR FACTORY snaživě oháněly ševcovským kladívkem, VOIVOD demolovali a ničili na prach ocelovým bucharem. Tady stál nový VOIVOD. S novým logem a novou energií, chladný a tvrdý jako nikdy předtím. Songy jako „Nanoman“, „Reality?“ nebo „Cosmic Conspiracy“ za sebou nechávaly spálenou krajinu a zmar. Na hysterický, až deathmetalově laděný Ericův chrapot si bylo nutno chvíli zvykat, ale monstrum bylo opět v plné síle, ničivější než kdy předtím. Znovuzrození potvrdilo deskou „Phobos“, snad ještě lepší než jeho předchůdce. Ty mezihry, ta atmosféra! Eric Forrest se sžil s kapelou, působí mnohem tvárněji a uvolněně. „The Toner“, „Forlorn“, „Bakteria“ a jako třešinka parádní cover „21st Century Schizoid Man“ od KING CRIMSON. Jaksi se nedostává superlativů, ale tohle je dílo, které pořád ještě čeká na docenění.


„Wake up! Time to die!“

(Leon ve filmu „Blade Runner“)



Do třetice všeho dobrého, říká se, ale v případě Voivod s pořekadly nic nezmůžete. Kdo očekával zakončení forrestovské trilogie, byl zklamán. Naopak potěšen byl ten, komu se stýskalo po trademarkovém Snakeově zpěvu. Za všechno mohla jedna nešťastná autonehoda, kterou prodělal v roce 1998 na německé dálnici. Podrobnosti jsou dodnes ne zcela jasné a skutečnou pravdu znají jen obě strany, ale v zásadě se stalo to, že se VOIVOD v důsledku Forrestovy indispozice na nějaký čas rozpadli. Ke znovu obnovení došlo v docela překvapivé sestavě – nový basák a zpěvák byl mimo hru, za mikrofon se vrátil Snake a k baskytaře nastoupil Jasonic. Občanským jménem Jason Newsted, který se rozžehnal s nadutou METALLICOU a rozhodl se věnovat se hudbě blízké svému srdci. Comebackové album se mělo původně jmenovat „Multiverse“, ale nakonec uzřelo světlo bez názvu. Jako kdyby tím kapela chtěla naznačit začátek nové éry. Konečně šťastné, bez osudových karambolů? Nikoliv, bohužel. Kapela se vyrovnala s odchodem několika zdánlivě klíčových členů, ale co počít, když vám odejde muž na klíčovém postu – a to rovnou definitivně? Datum 26. srpen 2005 bude navždy v pomyslné knize kapely zapsán černým inkoustem, neboť právě v ten den navždy odešel Denis D’Amour, který podlehl boji s rakovinou tlustého střeva. Co teď? Sklopit oči, bilancovat, přemítat, jak dál.


Zbyly po něm nahrané nápady a riffy, z nichž pozůstalí utkali alba „Katorz“ a „Infinity“. Obecně se čekalo, že půjde o jakési voivodské requiem a poté se kapela v tichosti rozejde, ale nestalo se tak – byť jsem v to ve skrytu srdce doufal i já. Bez signifikantní Denisovy hry jsem si těleso nedokázal představit, ale Away a spol. laserové dělo do žita nehodili, naopak. Povolali zpět ztraceného syna Blackyho, místo Piggyho zaujal kytarista Daniel Mongrain, používající v souladu s kapelovým územ přezdívku Chewy.


Jeho prvním počinem v řadách VOIVOD bude deska „Target Earth“. A premiéru zažijí i fandové kapely, poprvé se budou muset popasovat s deskou, na níž chybí Piggyho vklad. Možnosti jsou dvě – buď ocelová bestie chytne už poněkolikáté druhý dech, nebo půjde o nostalgické vzpomínání na staré časy. To nejhorší, co by VOIVOD mohlo potkat, by bylo, kdyby album prošumělo bez povšimnutí. Ale to snad ještě nehrozí.


19.01.2013Diskuse (0)wuxia
jindrich.goth@gmail.com