Last Hardrock Outsider

VIDEO REACTOR - Nerozsvícené hvězdy hair-metalu - první třetina - (10.)

Dávno pryč je doba, kdy vydání alba nebylo otázkou lusknutí prstu, ale museli jste přinejmenším zaujmout a přesvědčit lidi od vydavatelské firmy, aby s Vámi podepsali kontrakt a nainvestovali do Vás pár desítek tisíc dolarů. A když jste měli štěstí a proběhla i následná propagace do tisku a MTV a vaše desky se prodávaly, mohla se z vás stát hvězda takřka přes noc. Bohužel ne každé kapele se poštěstilo spojit všechny výše uvedené, značně zjednodušené kroky a orámovat svojí kariéru zlatými deskami a miliony na kontě. Po některých zůstalo jen uznání fanoušků a výborné desky, po jiných zůstaly skvělé, ale v dané době nepochopené písně a po některých zůstaly jen polovičaté nebo nepovedené desky. Všechny tyto odpadlíky si dnes budeme pouštět. Že vám názvy některých kapel nic neříkají? To je účel, ale všechny níže uvedené desky mám ve sbírce a velice často se k nim vracím. Přece si tu nebudeme povídat o půjčených nebo nedejbože stažených deskách. To by bylo hodně pod úroveň.


ASPHALT BALLET



https://youtu.be/w6DgVrYWw00


Kapela vydávající pod Virgin Records se na debutu stylizovala k motorkářské komunitě a jejich muzika tomu odpovídala. Zkrátka vysokooktanový, šlapající a syrový hard rock! A jak to tak bývá, do druhé desky jim začalo kafrat vydavatelství a požadovalo větší reflektování současných trendů. To zprudilo zpěváka Garyho Jeffriese a nechal se vystřídat Tommy Deanem. Druhá deska Pigs byla tedy plná hair metalu krosnutého grungem. Nepomohla ani hostovačka Axla ve skladbě Crash Diet. Inspirace k názvu švédských hvězd druhé vlny švédského hair metalu - nepotvrzena.



BROTHER CANE



https://youtu.be/ZhGUVmbIGQ8


Aneb když hrajete hair metal a vydáte debut v devádesátým třetím! Tak by se mohlo jmenovat nějaké posměšné meme a nic na tom nězměnila ani přítomnost Martiho Frederiksena (vydržte i jeho kapelu tu brzy představíme) na producentské židli. BROTHER CANE se ovšem uměli přizpůsobit době, změnili image, zmodernizovali muziku a vydali u Virgin ještě další dvě alba, než se rozpadli. Z kapely nicméně vzešel kytarista v dnešní době dobře známý a do nedávna působící v BLACK STAR RIDERS. Červení už vědí, že je to Damon Johnson a modří dokonce vědí, že na přelomu tisíciletí měl skvělý projekt (s Rockenfieldem a Grayem z QUEENSRŸCHE) pod názvem SLAVE TO THE SYSTEM.



BLACKEYED SUSAN



https://youtu.be/6ltqIMMWmPk


Když Dean Davidson opustil po druhé desce BRITNY FOX, založil tuto žlutou krasavici. Klipovka je takový rádiový slaďáček, ale celá deska se nese na vlně sleaze rocku pod výrazným vlivem rhythm and blues, mající asi nejblíž k první desce londýnských THE QUIREBOYS potažmo THE ROLLING STONES. Však to znáte ty vlivy, ne? Přepychová deska! Kde je kurva Dean Davidson, vždyť mohl za těch třicet let natočit takových skvělých desek.



BROKEN HOMES



https://youtu.be/V__u6xyD2D0


Tihle borci nejsou žádní teenageři s natupírovanou hlavou drhnoucí tříakordové popěvky, ale svěží třicátníci produkující velmi sofistikovanou rockovou hudbu, která má rozhodně blíž k riffům Ronnnieho Wooda než C.C. Devilla. Na třetí a jejich poslední desce Wing and Prayer pro MCA se nachází i vynikající klipovka Lock and Key. Jejich basák Jimmy Ashhurst hrával na deskách Izzyho Stradlina.



THE BEAUTIES



https://youtu.be/4phtQwm_jNE


Jason Nesmith bývalý kytarista losangeleských KILL FOR THRILLS, kde hrával po boku Gilbyho Clarka si založil novou kapelu a vydali jediné bezejmenné album pro label Gasoline Alley. Trošku divočejší pojetí, které se nebránilo, úkrokům třeba k funku nebo alternativním polohám. Výborná nadčasová deska.



BABY ANIMALS



https://youtu.be/UfSBCgix5O0


Austrálie. Pole neorané. Uzavřený svět, kde málokterá místní kapela prorazila do světa. A my tu máme soubor vedený pohlednou zpěvačkou Suzi de Marchi - disponující velice signifikantním sexy vokálem. Zbyla po nich dvě solidní rocková alba pro label Imago Records, kdy debut je mnohem divočejší jízda než následující zářez. Zajímavost: na druhém albu jim zahostoval sám velký Nuno Bettencourt. Roku 2008 ohlásili comeback a vystupují doma na kontinentu.



CIRCUS OF POWER



https://youtu.be/rP0ceER0Wio


Partička z New Yorku, která se na prvních dvou deskách vyprofilovala jako zlí motorkáři a měla na to být nástupcem ZODIAC MINDWARP. Něco se hovořilo i o pár koncertech pro Hells Angels a jejich zpěvák měl svaly jak Pepek námořník. Tolik z opěvované bible DIREKT od Kerrang! Já mám doma až třetí desku Magic & Madness od vydavatelství Columbia, na které je kapela zastižena pod vlivem probíhající hudební změny. Na desce hostuje v jedné písni Jerry Cantrell (viz klip), což také o mnohém vypovídá a v dalším songu zpívá božský Ian Astbury.



COMPANY OF WOLVES



https://youtu.be/bwX-vadMIbw


Jednoalbová atrakce do které však Mercury svědomitě investovalo v podobě dvou videoklipů. Kdoví proč to nezafungovalo, přitom debut vyšel v ´89 roce, přímo uprostřed hair-metal boomu. I písně byly více než obstojné. Prostě jedna z mnoha zapadlých. Mám je doma radši dvakrát, na cd i vinylu. Pro jistotu. Nicméně v kapele hráli bratři Conte-ové, z nichž zejména Steve to dotáhl nejdále a hrál s NEW YORK DOLLS anebo figuruje jako stálý člen kapely Michaela Monroea.


COLD SWEAT



https://youtu.be/pblQ_lyaCQQ


Když Marc Ferrari odešel z KEEL založil tuto jedno albovou kometku. Jako původní zpěvák byl zamýšlen Oni Logan, který má na albu i skladatelské kredity, ale nakonec si ho stáhl George Lynch do LYNCH MOB a desku nazpíval neznámý Rory Cathey. Album Breakout vyšlo roku ´90 pro MCA a je plné výborného Hard´n´Heavy.



03.04.2020Diskuse (17)spajk

 

horyna
05.04.2020 11:02

Po páde devadesátek se všechny styly tak nějak smázli a žádný už nebyl nahoře jako kdysi. Asi je to tak lepší :-) Každopádně v naší české kotlině není moc vyznavačů muziky o které tu (s láskou) bavíme. Pro mladé je to dávno mrtvé a starší buď dávno rezignovali, nebo přešli jinam. Čest nám/vyjímkám.

 

Stray
05.04.2020 11:01

Hm, škoda (páč Flesh and Blood je lepší deska).:-)

 

horyna
05.04.2020 10:57

oprava pochopitelně Native Tongue :-)

 

Stray
05.04.2020 10:12

Přesně ti rozumím. Prostě si vytípávám jen to dle mého silné z každého stylu (dělal jsem to i v případě britpopu). Záleží na tom, kdo jak má ten daný styl v srdci, lidi co primárně glam-metal moc nemusí, ale zas v sobě nemaj přímo odpor, většinou zobnou GUNS N ROSES, DEF LEPPARD možná SKID ROW, MÖTLEY CRÜE a v extrémním případě i POISON a jdou si svou cestou. Já mám ten okruh větší, zhruba 50 kapel, které mám vcelku rád, na druhou stranu se ale neřadím k těm, který by tím byli zaplavený a po celý svůj posluchačský život do sebe hrnuli platíčka street rocku, sleazu, hair metalu, glamu. To si radši zívnu a pustím si třeba PINK FLOYD, QUEENSRŸCHE nebo MONSTER MAGNET, než abych se zabýval padesátou kopií Gilbyho Clarka na jeho třetí sólové desce. Ta změna co proběhla v letech 1991-1994 byla pro očistu nutná, byť se jednalo o zhoršení v tom smyslu, že u kormidla byli tak trochu horší borci, jenže ti pak také odpadli, takže ted jde všechno vlastně správným směrem, nikdo není nahoře, nikdo dole, kdo chce hrát ten hraje, kdo chce poslouchat a kupovat, ten poslouchá a kupuje. PS: OASIS jsou pro mne víc než ROXX GANG!

 

horyna
05.04.2020 09:57

Chápu to. Když jsme ještě u toho hair/glamu, sleezu, streetu... no prostě povětšinou amerických kapel konce osmdesátých let, jelikož jsem zřejmě jen o pár let mladší než ty (dle Vinkláře:-), vzpomínám ještě na blížící se konec slávy MTV té doby, kdy tam tyto party zcela pravidelně rotovali. Už tam jsem dost přebíral a když to hnutí beru v globálu, vlastně jej moc rád ani nemám podobně jako grunge, který jsem po krátkém okouzlení jednu chvíli bytostně nesnášel, jelikož z užšího profilu vlastně zabil melodickou muziku (dnes však beru že byl moc potřebny/očistý a vyfiltroval zrna od plev). Z celého toho natupírovaného boomu mám rád jen nepatrný vzorek povětšinou alb pozdějších, která měla tento styl jako rámec a do svého repertoáru začlenila blížící se dobu a energii a na těchto nahrávkách nezněla už lacině, nýbrž velmi sofistikovaně. Když uvede pojmy jako 94-Motley C., Still Climbing od popelky, Dog Eat Dog od Warrant, Flesh and Blood od Poison.... což jsou u mne ty pravé klenoty té smrákající se doby, tak mi asi dokonale rozumíš.

 

Stray
05.04.2020 09:31

Cítím povinnost to ještě dovysvětlit a dát jeden příklad za všechny. V tom jak oceňuji originální DNA se to má asi takhle. Vezmi si AC/DC. To je kapela, která nepotřebuje měnit vlastní recepturu a taky to nedělá, nikdy neuhnuli ze svého, protože maj prostě originální DNA. jsou jedineční. Když uvažuješ nad AC/DC napadá tě vůbec otázka, zdali to je hard rock, heavy metal nebo rock n roll? Nenapadá. Není nutná. Jsou to prostě AC/DC. Jsou to víc AC/DC než aby to byl některej z těch stylů. Tohle je kumšt, tohle dokázat. Oni nemohou za to, že maj desítky a stovky nohsledů, co se je snaží napodobovat. A právě tyhle další kapely jsou většinou pěkná břečka, kapely bez ksichtu, co jedou podle stylovýho mustru danýho AC/DC, nemusím jmenovat. Přesně takhle to mám i s hair metalem, zde bylo pár desítek pozoruhodných věcí, kde každá světu dodala něco ne hair-metalovýho, o to ani tak nešlo, ale něco bytostně svýho, a pak tam bylo několik stovek dalších, který prostě svýho nedodali nic. Takže, to když řeknu, že nemám rád škatulky, tak to neznamená, že si vážím kapel, který hrajou na každé desce jinej styl, styl je nutnej, ale musí z něj být patrný, že mnohem víc je té kapely, než aby byl tak jako všeobecnej, kterej hrajou desítky dalších.

 

horyna
05.04.2020 08:37

Strayi mluvíš mi z duše. Asi i proto mám nejraději hudbu sedmdesátých let, kde se stylové bariéry naprosto stírali. A od toho se odvíjí i šíře poslouchatelného sortimentu. Už dávno nerozumím těm, kteří jsou půlku života zabudovaní pouze a jen v té své jedné svazující stylové škatulce. Ať už jde o hudebníky, nebo posluchače. O podobných aspektech jsme na Progboardu diskutovali tisíckrát a stále se najdou někteří, jež to nedokáží, nebo nechtějí pochopit či přijmout. Podbně jako zde nefrčí například jazz-rock, folk-rock, nebo jižaniny, na progu se přes prsty koukají na heavy, glam, či street-rock :-) Rozšířený zorný azimut výběru muziky je takřka nekonečný a možnost přehrabování v tolika směrech stává se pro konzumenta nesmírně obohacujícím.

 

Stray
04.04.2020 23:19

Právě. Mě třeba vadí všeobecně kapely, jejichž největší zájem tkví v dodržování stylových pravidel bez nějaké své nadstavby. Bez DNA. To přeci musí být největší deviza znít jako nikdo jiný a nemuset kvůli tomu ani dělat stylové kotrmelce a splacaniny.

 

Horyna
04.04.2020 22:57

Přesto, že zní Supertramp mnohdy až popově, nejsou vtíraví a kýčovití jako spousta A. O. R. kapel. Zní velmi vzdušně, obzvláště v precizních sborech, tam jsou zatraceně silní. Nedá příliš práce přistoupit na jejich hru. Kdysi když jsem je slyšel poprvé, byl jsem nadšený podobně jako ty.

 

Stray
04.04.2020 22:46

TOTO mám ve sbírce debut a čtyřku. Špica AOR, pompézní a zároveň přirození, jsou neobyčejní ve svém ranku. Zbytek alb je sice o něco horší, ale to nevadí. Jsou každopádně kapelou s přesahem, co se pohybuje mimo škatulky. Magnum moc nemusím, mám jen provizorně jedno album, to z roku 1987, nejsou zas až tak můj šálek, moc sladký a víc navázaný na hard n heavy. Supertramp jsem před měsícem ještě neslyšel ani jedno album. To se razantně změnilo. Stejně jako u Toto mám rád tu jejich navázanost na pop, hitovost, nesvázanost pravidly rocku, třeba ty hlásky jak od Bee gees nebo všechny ty dechové nástroje, to je přesně ono. Umí hity ale není to jednoduchý. Breakfast In America je nad vším. Pro mne i nad Toto, a dalece nad Journey, Boston, Foreigner...