Last Hardrock Outsider

V.A.R. - Personal Destruction

Na severu Čech, konkrétně na Liberecku, to s metalovými kapelami byla vždycky poměrně bída. Samozřejmě i tady fungovala a stále fungují nějaká ta tvrdě rocková seskupení, ale výraznější partu, známou i mimo okresy v podhůří Jizerských hor, aby člověk pohledal. Když pominu KRUCIPÜSK, kteří začínali jako skate-metal a dnes jsou ve fázi jakéhosi tvrdšího bigbítu, snad jedinou výraznější metalovou skupinou v regionu, která se v devadesátých letech dostala do celorepublikového povědomí, jsou liberecko-vratislavičtí V. A. R.. No a protože se právě tahle thrashmetalová banda zúčastnila sampleru „Ultrametal“, který pořád ještě nepřímo mapujeme, a vzápětí vydala velmi slušné album „Personal Destruction“, přišel správný čas si debut připomenout.


Alkoholický rachot


Jak tak V. A. R. ty roky po očku sleduju, přijde mi, že v téhle kapele šlo vždycky o něco trochu jiného než smrtelně vážně honit kariéru a dobývat metalový svět. Byla to zřejmě od začátku spíš parta kámošů, co chodili do hospody, hráli muziku a prostě je to bavilo. Ve své době ale dosáhli poměrně slušného ohlasu a i když nebyli hvězdami typu DEBUSTROL nebo KABÁT, jejich jméno bylo alespoň v první polovině devadesátých let mezi metalisty všeobecně známé.


Synonymem pro V. A. R. byl v době jejich demáčů a debutu jednoznačně chlast. Když rozklíčujeme jejich zkratku, vyjde nám Vratislavický alkoholický rachot, případně anglicky Vratislavice Alcoholic Roar. Pro neznalé – ony Vratislavice jsou průmyslové předměstí Liberce, kde se například narodili fenomenální konstruktér Ferdinand Porsche a fašoun Konrad Henlein, v místní fabrice byl utkán druhý největší koberec na světě, ale hlavně tady stojí pivovar, který produkoval pivo značky Vratislav. To se na začátku devadesátých let stalo poznávací značkou kapely V. A. R., která se po nějakých začátečních personálních výměnách ustálila v sestavě Pavel „Berun“ Berger (zpěv), Jan „Šnek“ Brtko a Martin „Šupy“ Šmejc (kytary), Jiří „Vyčka“ Vyčítal (baskytara) a Jan „Jeny“ Janota (bicí). Zajímavé je, že tahle sestava se od začátku devadesátých let téměř čtvrt století nezměnila a nebýt úmrtí kytaristy Šneka v roce 2014, zůstala by pravděpodobně stejná až do dneška.



Složitá cesta k desce


Na startu kariéry V. A. R., kteří se dali dohromady v roce 1989, figuruje demo „Není se kam skrýt“ z února 1990. To v těsně porevolučním metalovém kvasu vyvolalo značný zájem a zřejmě proto kapela dostala pozvánku na sampler „Ultrametal“. Tam přispěla dvěma peckami „Proti vizím“ a „Poslední sen“, navíc v březnu 1991 vyvrhla druhé demo „Brutální chaos“, a další vývoj tedy směřoval celkem logicky k albu. Jenže cestou na jeden koncert se V. A. R. dostali do ošklivé bouračky. Sešrotované bylo nejen auto, ale hlavně všichni členové kapely, takže místo nahrávání a koncertování leželi v nemocnici. V době, kdy skupina měla možná nejvíc našlápnuto, tak úplně zamrzla, stála a nemohla s tím nic dělat.


Do studia se V. A. R. po vyzdravění dostali v listopadu 1991, výsledná nahrávka tedy vyšla až v roce 1992. Album dostalo přiléhavý název „Personal Destruction“ – nejsem si ale jist, jestli je to odkaz na onu bouračku nebo spíš na sebedestruktivní životní styl muzikantů :). Na obalu se „usmívají“ členové kapely zpoza baterie půllitrů, flašek, cigár a dalších hospodských propriet a vnitřňák zdobí rentgenový snímek kosti jednoho z hudebníků prošpikovaný asi dvaceti šrouby. Monitor sice prý uvažoval o obalu ve stylu, kdy thrasheři leží rozhadrováni po nehodě a zachraňuje je jakýsi metalový anděl, tenhle podivný nápad byl ale naštěstí zapomenut.


Osobní destrukce


Základní verze alba, tedy elpíčko, obsahuje třináct songů vybraných z předchozích dvou demáčů. Vratislavičtí alkoholici na „Personal Destruction“ disponují poměrně svojským výrazem, identifikovatelným mezi jinými podobně laděnými kapelami, a zásobou kvalitních riffů a melodií, které dávají některým skladbám až hitový potenciál. To platí třeba o klipovce „Prdel Evropy“nebo výrazným refrénem oplývající „České tragédii“. Lokálním hitem alba je určitě „Vratislav“ – óda na kapelní chlastačky ve vratislavické hospodě „U prasete“. Větší část skladeb na desce je postavena na už zmíněných dobře šlapajících riffech a typicky thrashových konstrukcích – výborné jsou silnými melodiemi prošpikované kousky „Konec světa“ nebo „Krvavej kšeft“, méně nápadná, ale dobře stavěná skladba „Bez tváře“ nebo třeba další songy z B-strany „Podivnej život“ a „Útěk do tmy“.


Trochu škoda je, že zrovna tři první položky na desce – intro „Brutální chaos“, „Sebevražda“ a „Není se kam skrýt“ – nepatří k těm nejvýraznějším skladbám, deska se trochu ztěžka rozjíždí a posluchač nedostane na začátek tu potřebnou thrashovou šlehu. S každým následujícím pořadovým číslem ale V. A. R. dodávají lepší a lepší skladby a nakonec tak máme na hromádce sbírku velmi slušného thrashového materiálu oldschoolového střihu. Majitelé cédéčka si k uvedeným třinácti trackům mohou připsat ještě tři položky. Jedním z bonusů je už z „Ultrametalu“ známá věc „Proti vizím“, následuje srandička „Keeper Of The Severn Beers“ a poslední skladba „Káčulovo zrození“ s pěkným refrénem a šlapavým thrashingem.



Zpátky do undergroundu


Vydání „Personal Destruction“ nebylo v celorepublikovém měřítku zas takovou událostí jako třeba „Neuropatolog“, deska je ale dobrá a V. A. R. na ni měli, myslím, odpovídající příznivý ohlas. Poměrně dost koncertovali, v žebříčku prodejnosti dosáhli na slušnou pozici a videoklip „Prdel Evropy“, natočený v jakési podzemní garáži, se objevil v televizní hitparádě. Doba pro thrashové kapely už ale nebyla ideální, protože masmédia postupně přelila vlna grunge a dalších nemetalových hudebních odvětví, a i nejúspěšnější tvrdé kapely tehdy moc nevěděly, co dál a jak udržet pozice. Firmy, dříve tak lačné po čemkoli ostřejším, o metal najednou přestaly mít zájem a dohodnutým kapelám vypovídaly smlouvy. Pro V. A. R. to vlastně ne tak moc dlouho po vydání debutu znamenalo návrat do undergroundu.


Duch „Personal Destruction“ kapelu tak trochu provází dodnes, o čemž svědčí i jeho znovuvydání v roce 2012, při příležitosti dvacátého výročí vzniku alba. Samozřejmě je už dnes úplně jiná doba a u nové edice prvotiny V. A. R. jde především o připomínku starých časů, já osobně si ale tuhle desku, která mě kdysi naplňovala pořádnou lokální metalovou pýchou, vždycky rád poslechnu.


06.10.2017Diskuse (0)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz