Last Hardrock Outsider

V.A.R. - Personal Destruction

Na severu Čech, konkrétně na Liberecku, to s metalovými kapelami byla vždycky poměrně bída. Samozřejmě i tady fungovala a stále fungují nějaká ta tvrdě rocková seskupení, ale výraznější partu, známou i mimo okresy v podhůří Jizerských hor, aby člověk pohledal. Když pominu KRUCIPÜSK, kteří začínali jako skate-metal a dnes jsou ve fázi jakéhosi tvrdšího bigbítu, snad jedinou výraznější metalovou skupinou v regionu, která se v devadesátých letech dostala do celorepublikového povědomí, jsou liberecko-vratislavičtí V. A. R.. No a protože se právě tahle thrashmetalová banda zúčastnila sampleru „Ultrametal“, který pořád ještě nepřímo mapujeme, a vzápětí vydala velmi slušné album „Personal Destruction“, přišel správný čas si debut připomenout.


Alkoholický rachot


Jak tak V. A. R. ty roky po očku sleduju, přijde mi, že v téhle kapele šlo vždycky o něco trochu jiného než smrtelně vážně honit kariéru a dobývat metalový svět. Byla to zřejmě od začátku spíš parta kámošů, co chodili do hospody, hráli muziku a prostě je to bavilo. Ve své době ale dosáhli poměrně slušného ohlasu a i když nebyli hvězdami typu DEBUSTROL nebo KABÁT, jejich jméno bylo alespoň v první polovině devadesátých let mezi metalisty všeobecně známé.


Synonymem pro V. A. R. byl v době jejich demáčů a debutu jednoznačně chlast. Když rozklíčujeme jejich zkratku, vyjde nám Vratislavický alkoholický rachot, případně anglicky Vratislavice Alcoholic Roar. Pro neznalé – ony Vratislavice jsou průmyslové předměstí Liberce, kde se například narodili fenomenální konstruktér Ferdinand Porsche a fašoun Konrad Henlein, v místní fabrice byl utkán druhý největší koberec na světě, ale hlavně tady stojí pivovar, který produkoval pivo značky Vratislav. To se na začátku devadesátých let stalo poznávací značkou kapely V. A. R., která se po nějakých začátečních personálních výměnách ustálila v sestavě Pavel „Berun“ Berger (zpěv), Jan „Šnek“ Brtko a Martin „Šupy“ Šmejc (kytary), Jiří „Vyčka“ Vyčítal (baskytara) a Jan „Jeny“ Janota (bicí). Zajímavé je, že tahle sestava se od začátku devadesátých let téměř čtvrt století nezměnila a nebýt úmrtí kytaristy Šneka v roce 2014, zůstala by pravděpodobně stejná až do dneška.



Složitá cesta k desce


Na startu kariéry V. A. R., kteří se dali dohromady v roce 1989, figuruje demo „Není se kam skrýt“ z února 1990. To v těsně porevolučním metalovém kvasu vyvolalo značný zájem a zřejmě proto kapela dostala pozvánku na sampler „Ultrametal“. Tam přispěla dvěma peckami „Proti vizím“ a „Poslední sen“, navíc v březnu 1991 vyvrhla druhé demo „Brutální chaos“, a další vývoj tedy směřoval celkem logicky k albu. Jenže cestou na jeden koncert se V. A. R. dostali do ošklivé bouračky. Sešrotované bylo nejen auto, ale hlavně všichni členové kapely, takže místo nahrávání a koncertování leželi v nemocnici. V době, kdy skupina měla možná nejvíc našlápnuto, tak úplně zamrzla, stála a nemohla s tím nic dělat.


Do studia se V. A. R. po vyzdravění dostali v listopadu 1991, výsledná nahrávka tedy vyšla až v roce 1992. Album dostalo přiléhavý název „Personal Destruction“ – nejsem si ale jist, jestli je to odkaz na onu bouračku nebo spíš na sebedestruktivní životní styl muzikantů :). Na obalu se „usmívají“ členové kapely zpoza baterie půllitrů, flašek, cigár a dalších hospodských propriet a vnitřňák zdobí rentgenový snímek kosti jednoho z hudebníků prošpikovaný asi dvaceti šrouby. Monitor sice prý uvažoval o obalu ve stylu, kdy thrasheři leží rozhadrováni po nehodě a zachraňuje je jakýsi metalový anděl, tenhle podivný nápad byl ale naštěstí zapomenut.


Osobní destrukce


Základní verze alba, tedy elpíčko, obsahuje třináct songů vybraných z předchozích dvou demáčů. Vratislavičtí alkoholici na „Personal Destruction“ disponují poměrně svojským výrazem, identifikovatelným mezi jinými podobně laděnými kapelami, a zásobou kvalitních riffů a melodií, které dávají některým skladbám až hitový potenciál. To platí třeba o klipovce „Prdel Evropy“ nebo výrazným refrénem oplývající „České tragédii“. Lokálním hitem alba je určitě „Vratislav“ – óda na kapelní chlastačky ve vratislavické hospodě „U prasete“. Větší část skladeb na desce je postavena na už zmíněných dobře šlapajících riffech a typicky thrashových konstrukcích – výborné jsou silnými melodiemi prošpikované kousky „Konec světa“ nebo „Krvavej kšeft“, méně nápadná, ale dobře stavěná skladba „Bez tváře“ nebo třeba další songy z B-strany „Podivnej život“ a „Útěk do tmy“.


Trochu škoda je, že zrovna tři první položky na desce – intro „Brutální chaos“, „Sebevražda“ a „Není se kam skrýt“ – nepatří k těm nejvýraznějším skladbám, deska se trochu ztěžka rozjíždí a posluchač nedostane na začátek tu potřebnou thrashovou šlehu. S každým následujícím pořadovým číslem ale V. A. R. dodávají lepší a lepší skladby a nakonec tak máme na hromádce sbírku velmi slušného thrashového materiálu oldschoolového střihu. Majitelé cédéčka si k uvedeným třinácti trackům mohou připsat ještě tři položky. Jedním z bonusů je už z „Ultrametalu“ známá věc „Proti vizím“, následuje srandička „Keeper Of The Severn Beers“ a poslední skladba „Káčulovo zrození“ s pěkným refrénem a šlapavým thrashingem.



Zpátky do undergroundu


Vydání „Personal Destruction“ nebylo v celorepublikovém měřítku zas takovou událostí jako třeba „Neuropatolog“, deska je ale dobrá a V. A. R. na ni měli, myslím, odpovídající příznivý ohlas. Poměrně dost koncertovali, v žebříčku prodejnosti dosáhli na slušnou pozici a videoklip „Prdel Evropy“, natočený v jakési podzemní garáži, se objevil v televizní hitparádě. Doba pro thrashové kapely už ale nebyla ideální, protože masmédia postupně přelila vlna grunge a dalších nemetalových hudebních odvětví, a i nejúspěšnější tvrdé kapely tehdy moc nevěděly, co dál a jak udržet pozice. Firmy, dříve tak lačné po čemkoli ostřejším, o metal najednou přestaly mít zájem a dohodnutým kapelám vypovídaly smlouvy. Pro V. A. R. to vlastně ne tak moc dlouho po vydání debutu znamenalo návrat do undergroundu.


Duch „Personal Destruction“ kapelu tak trochu provází dodnes, o čemž svědčí i jeho znovuvydání v roce 2012, při příležitosti dvacátého výročí vzniku alba. Samozřejmě je už dnes úplně jiná doba a u nové edice prvotiny V. A. R. jde především o připomínku starých časů, já osobně si ale tuhle desku, která mě kdysi naplňovala pořádnou lokální metalovou pýchou, vždycky rád poslechnu.


06.10.2017Diskuse (71)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Stray
11.10.2017 23:23

V Plzni stále vzpominame jak v 2013 roce přijelo několik stovek členů fan jádra Ruch Chorzov na 3.předkolo Ligy mistrů, to byl hukot. Znam lidi, co byli i u nich a byl to průchod Stínadly, šlo takřka o kejkak.:-)

 

DarthArt
11.10.2017 21:01

Jinak Stray má pravdu s tím odbojem za WWII - zatímco v Praze byl klid a německej voják službu v Praze považoval za požehnání, Varšavy se naopak děsil. Je ale pravda, že Poláci byli v úplně jiný situaci - nacisti je v podstatě už ve druhý vlně určili k vyhlazení a tak Poláci vlastně bojovali o holej život. To, co v Generálním gouvernementu dělaly stvůry jako Frank, Krüger nebo Globocnik bylo strašný.

 

DarthArt
11.10.2017 20:55

Poláci jsou fajn lidi, maj nás rádi a jsou k nám přátelští. Já to znám třeba na Krkonoších - polští turisti jsou hrozně fajn. Navíc jsou ještě takový normální - vidíš krásnou dvacetiletou holku, která jde normál s kletrem po horách, její český ekvivalent by pravděpodobně seděl někde ve Špindlu v lifestylovým podniku a jezdil tágem pod sjezdovku ::) Samozřejmě to neplatí na všechny, ale mám pocit, že Polky ještě zdaleka nejsou takový ty moderní fifleny jako je to třeba úplně normální v Praze... taky Polsko je víc otřískaný, míň kancelářskejch superbaráků, míň panneterií a podobnejch píčovin - ta globalizace to tam prostě ještě nepohltila. U nás minimálně v Praze bohužel jo.

Poláci jsou družní lidi.. jedeš v neděli po zapadlý vesnici, a na tý jedný ulici spousta lidí, bavěj se, většinou do kostela nebo pro flašku (nebo obojí), když pak přejedeš do první český vesničky, máš pocit, že tam všichni vymřeli na mor.

Taky je ale pravda, že Poláci jsou extrémisti... když někdo dělá největší bordel na fesťáku, budou to Poláci, když si budeš číst o hooligans, nejhorší kriminálníci mezi nima jsou zase Poláci. Takže suma sumárum - fajn Poláka rozhodně nesmíš minout, debila Poláka obejdi ale opravdu velkým obloukem. A ty prochlastaný od vodky ještě větším.

 

zdenos11.10.2017 17:50

Ohněm a mečem :) a na MS by mohli být silní, to jo, ale kvalifikační skupinu neměli tak extra těžkou.

 

Valič
11.10.2017 16:12

Stray: Pane domácí, jak jste mě nedávno nasral s tou Chelsea Wolfe, tak teď jste si u mě zase dost šplhnul. Já jsem se teprve před několika lety dověděl, že jsem z jedné šestnáctiny Polák. :-) Sice mě to dost překvapilo, ale zároveň se tím hodně věcí vysvětlilo. Třeba to, proč v dětství k mým oblíbeným seriálům patřili Čtyři z tanku a pes, Pan Wolodyjowski a Slavný lovec Pampalini. :-)

 

Stray
11.10.2017 15:33

"Dla Zcego" :-)))) Je ale fakt, že kdykoliv čtu o nějakém polském hrdinství v nějaké historické literatuře, tak mě to dokáže hodně vybudit, zasáhnout, dojmout, prostě oslovit. S tím národem nemám vůbec nic společnýho a přesto jim fandím a mám k nim kladný vztah. Tak třeba protinacistickej odboj za 2.světové války, čelení ruským usurpátorským snahám trvajícím staletí a hlavně jak dokázala jejich výtečně organizovaná jízda vypráskat Turky od Vídně roku 1699, to byl vyloženě husarskej kousek :-), oni šli do všeho totálně naprudko. Navíc mám pocit, že nás maj v oblibě (před dvěma lety jsem si zajel do Drážďan a trochu nacamranej jsem tam v noci natrefil u Labe na nějakýho Poláka, kterej když se dozvěděl, že jsem Čech, tam se hned smál, začal mě plácat po ramenou (s tím že "česki švejk") a mával za mnou snad sto metrů :-) hele, já jim budu na fotbalovém MS fandit a jsem přesvědčen, že teď maj nejsilnější tým za posledních 35let, kterej má šanci tam urval třeba i semifinále (jsou schopný vyřadit Němce, když budou mít den). Asi je to blbý, ale já bych jim fandil i proti Slovensku.

 

carcass
11.10.2017 12:35

Thrash The Trash bylo ve své době zjevení, to byla totálně našlapaná deska, jak psali kolegové níže - byla na úrovni tehdejší širší thrashové špičky, což se mi například potvrdilo v Polsku na jejich metalmánii, kde Arakain totálně dostal polské fans a Aleš s velkým dojetím pak místo "proč" ječel polsky "Dla Zcego" :-), s kámošemi jsme si navzájem potvrdili, že na takový Arakain mají jen ty největší thrasové spolky :-). Také se podepisuju pod názor, že tato deska je tak dobrá, protože ty songy byly časem pořádně prověřené a byly to všechno koncertní tutovky, líbí se mi názor, že to bylo jako by Kreator místo Endless Pain vydal rovnou Extreme Aggression, což na tu desku skvěle sedí, samozřjemě že Extreme je kvalitou o level výše, ale ten princip sedí...:-). Pak už to ale nikdy nebylo takové terno jako v té době, s výjimkou obodbí Apage Satanas, kdy Arakain chytil druhý dech. Kdyby Arakain byli z Německa, tak dneska jsou už dávno finančně za vodou a jejich desky jsou v metalové siní slávy, takhle zůstali na pozici špičkové lokální party, která kdysi měla potenciál prorazit....a takových part v našem metalovém rybníce opravdu mnoho nebylo. Další podobnou partou, možná i s dost podobným osudem byla slovenská Tublatanka, to byly ve své době 2 jasně nejlepší kapely ve federálním prostoru, koncerty Tublatanky v odbobí 88-91 byly kultovní záležitostí
https://www.youtube.com/watch?v=t8mUb3rNrEE&t=698s

 

Valič
11.10.2017 10:07

Schizofrenii jsem si včera večer pustil a po hudební stránce opravdu není špatná. S těmi texty musím bohužel souhlasit. Ty dva níže zmíněné podle mě patří vůbec k tomu nejhoršímu, co Aleš kdy napsal.
Ještě bych se vrátil k tomu Kladivu na čarodějnice. Kdysi jsem v nějakém článku četl, že pro Törr napsal nějaké texty, ale nikde se mi nepodařilo zjistit, které to byly. Vzhledem k nevalné úrovni ostatních textů kapely z té doby (v některých případech se jednalo pouze o slepence úryvků špatně přeložených textů zahraničních kapel jako Venom, Possessed a Celtic Frost, které moc nedávaly smysl), bych řekl, že pro ně Aleš napsal pouze ten jeden (někde jsem četl, že byl původně určený pro Arakain, ale kapele se zdál příliš temný, nicméně se může jednat pouze o nepodloženou spekulaci).

 

Norr
11.10.2017 09:40

Tak se tu s hrůzou dovídám, že prý první deska Arakainu je horší, nežli druhá. No to sem se dožil časů, to vám povím ;o) Já si celý dlouhý roky myslel, jak Schíza nemá už ty koule a dost nestíhá za TTT a to jak hudebně, tak textově (byť ten občasný, ale pravidelný a o to hlubší propad na textové bahno přišel až později) a ono jakože ne? Asi budu za blbce, ale pro mě je TTT nejlepší deska Arakainu, ať kdo chce říká co chce ;o)

 

Pekárek
11.10.2017 09:04

Proto je také nejlepší Sedmá pečeť:)