VANESSA - Liberec, Bunkr, 7.února 2020

O uplynulém víkendu jsem se nečekaně vyskytl ve městě pod Ještědem (ne, neúčastnil jsem se Jizerské 50, nebojte) a jelikož tam ve stejný termín zavítala i na tomto webu nedávno recenzovaná česká EBM legenda, využil jsem příležitosti a odskočil si rozšířit svůj rockově metalový obzor směrem tuzemský industrial.

V případě VANESSY šlo z mého pohledu o atrakci dosud nepoznanou, takže otázkou bylo, kdo vlastně jsou její fanoušci a kolik jich na akci přijde? Přeci jen EBM anebo industrial made in ČR žádný neznám, takže jsem netušil. Kapelu VANESSA beru spíš jako takovou výjimku, solitéra, který o sobě sice dává pravidelně vědět, nicméně spatřuji v jeho konání spíše vděčné sousto pro kontroverzi milující novináře, než nějak významnou hudební událost. A na nějaké věrné fanoušky z devadesátek bych v roce 2020 při návštěvě koncertu už moc nesázel.

A jaká byla tedy realita? Nevím, jak v jiných městech, ale v Liberci to, co do účasti, plný dům nebyl. Ve středně velkém klubu Bunkr těch cca 80 lidí nevypadalo (za šera) špatně, nicméně nebudu lhát, zadní polovina prostoru zela prázdnotou. Na druhou stranu bych to nepřičítal ani tak vystupující kapele, jako spíš faktu, že Liberec je pro tento typ avantgardně – nezávislé kultury špatné místo. Pominu-li Prahu, tak třeba Ostrava nebo Plzeň by mohla být lepší. Co se týče druhé části otázky, a sice skladby publika, tak to zde bylo různorodé. Vylouplo se pár dredařů, něco málo tatíků 45+, kteří vyrůstali v těch devadesátkách, plus několik mladých, vyloženě ne-rockově vyhlížejících intošů. Zbytek byli standardní opilci. Holek každopádně málo. Těžko paušalizovat, ale skladba publika nevypadala, že by ti lidé měli něco společného.

Pojďme ale konečně k vystoupení. Na pódiu se o zábavu staraly čtyři persony, konkrétně dvakrát klávesy, sólo zpěv a živé bicí. Kytara živě na pódiu nebyla, a pokud ji bylo třeba, jela ze sampleru. Ne, že bych ji čekal nebo že by mi to vadilo, uvádím to jen pro vykreslení situace. Tvrdé beaty plus klávesy doplněné dalšími elektro efekty hrály tedy prim a to tak, že se ve zvuku ztrácely i ony živé bicí. Hudebně tedy industriál po všech stránkách, což ovšem za dané situace bylo sympatické. Kapela zněla tvrdě, nekomerčně, prostě žádný taneční Bruno Ferrari, tohle byli spíš FRONT242 nebo COMBICHRIST, takže v pořádku. Některé skladby vyzněly skutečně dost dobře, hlavně ty závěrečné (Smutný pán, Prokopat se ven) měly tempo a drive. Na druhou stranu, některé pomalejší momenty lehce drhly (Matka je zlo). Mám za to, že v tomto stylu se na nějaké extra nápady a inovace nehraje, zde jsem se však neubránil pocitu, že trochu více originality, by hudbě prospělo. Celkově ale vystoupení bylo v pohodě, kapela měla charisma a vystoupení bavilo.

Nakonec všem je asi jasné, že originalita VANESSY nespočívá v hudbě, jako spíš v osobě Samira Hausera, resp. jeho zpěvu a textech. K mé velké škodě se však v tomto momentě s frontmanem úplně nepotkáváme. Nejsem žádný puritán a spousty kontroverzních umělců uznávám, v explicitních textech VANESSY však uspokojení moc nenacházím. Možná bych to vzal lépe od mladého, drzého floutka, než od postaršího, korpulentního pána, od kterého mi to pod kůži ten večer nelezlo. Nechci jej ale kritizovat, protože chápu, že právě v jeho osobě se nachází pointa, díky které kapela kdysi vešla do povědomí. Navíc takto s odstupem několika dnů beru Samira Hausera o něco lépe. Toho člověka prostě chvíli trvá zpracovat a strávit. 

Ve finále tedy akce nebyla špatná. Zpola zaplněný klub aplaudoval a kapelu vybičoval dokonce k dvojitému přídavku a následně i pokecu na baru, což znamená zpravidla oboustrannou spokojenost. Osobně jsem pochopil, proč je VANESSA výrazný tuzemský originál, který zaslouží respekt, a je klidně možné, že jestli bude nějaké příště, tak zase zajdu.

Fotky pouze ilustrační.

11.02.2020	Diskuse (2)	Sicky