VANDENBERG - Sin

70%

Čert ať vezme přelétavého a neosobitého žoldáka Ronnieho Romera, zkušený holandský kytarový střelec Adrian Vandenberg nalezl v Matsu Levénovi skvělého hardrockového pěvce. Kapela VANDENBERG tedy po tříleté pauze pokračuje svou pátou řadovou deskou, přičemž první tři alba vyšla již v osmdesátých letech, v době ještě před kytaristovým působením u WHITESNAKE, zatímco čtvrtá comebacková nahrávka připadla až na pandemický rok 2020. Stejně jako předchozí album, je novinka „Sin“ ryze hardrockovým materiálem. Svým vyzněním však odpovídá spíše americké scéně a pošilhává po známých látkách osmdesátých let, navíc však překvapivě přidává i trochu té hloubky a temnoty, se kterou měl právě Levén zkušenosti z působení u krajanů z CANDLEMASS.

Pro mne je právě zpěvákův výkon v pozitivním smyslu rozhodujícím prvkem kolekce, neb zde obsažené skladby nejsou až tak neobyčejné. Co na tom, že se Švéd tak trochu tlačí do poloh dobře známých od Davida Coverdalea z osmdesátek. Ono to napodobování slavných pěvců dávné minulosti klasického Hard N´Heavy bylo umělou inteligencí vynalezenému Ronnie Romerovi vlastně ještě bytostnější, viz Jihoameričanovi hlasové peripetie na téma Ronnie James Dio. Pro mne je podstatné, že z Levéna jde přirozenost a živelný zápal, stejně jako zde dokáže teskně a procítěně zapět v obstojné metalové baladě „Baby You´ve Changed“, je mu vlastní i potemnělá rocková poloha v rámci rozmáchlých a na kaskádových kytarových partech postavených číslech, jež zde představují bezesporu to úplně nejlepší. Jmenovitě jde o dvojici osudových a temných kompozic - „Sin“ a „Out Of The Shadows“.

Pak zde máme šlapající rockerské dusárny, koketující s párty polohou hair-metalových formací z LA osmdesátých let, nicméně v podání Vandenberga si vše drží gruntovní úroveň a přirozenou odžitost, neb za rok sedmdesátiletý kytarista je nejen pamětníkem, ale rovněž aktérem tehdejšího dění. Zvuk VANDENBERG se drží někde mezi ranými LYNCH MOB, SLAUGHTER a odmaskovanými KISS z konce stadiónových osmdesátých let. Úvodní jízda „Thunder And Lightning“, mejdanově rozparáděná „House On Fire“ nebo třeba naopak chmury prostoupená „Walking On Water“ mají neoddiskutovatelnou řemeslnou kvalitu, což podtrhuje i výtečná kytarová práce bez které by podobné album ani vzniknout nemohlo. 

U podobně zkušených rockerů už se dá očekávat, že se vydají cestou nostalgičtějších, dost často poloakustických kusů, stejně jako předpokládané najetí na rutinní předdůchodový režim, ale něco podobného zde opravdu nehrozí a fanoušci dostávají solidní kolekci prezentovanou sice po staru, ale energicky a od srdce. Tahle deska sice není žádný bůhvíjaký originál, připomíná totiž staré známé Hard N´Heavy látky z osmdesátek, nicméně oplývá stylem a muzikantskou úrovní, jež je v současné době hodná obdivu. Švédští EUROPE tento styl reprezentují v současnosti zřejmě nejlépe a nejstabilněji, ale buďme tedy rádi za každou podobnou párty jízdu. Spokojenost.

06.10.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz