Last Hardrock Outsider

UGLY KID JOE - Uglier Than They Used Ta Be

Když už se v současnosti vracejí na scénu i UGLY KID JOE, pak dle mého zánik nehrozí žádné ze známých rockových kapel první poloviny devadesátých let. Kalifornská funny kapelka, která si své jméno vybudovala díky dvěma singlům vypuštěným v roce 1992, mě vlastně nikdy nepřišla jako nějaké bůhvíjak svébytné těleso, kterému by šlo o postupné tvoření vlastního hudebního ksichtu. Vůbec netvrdím, že se jedná o špatný band, ale v éře mamutích vydavatelství a největších prodejů CD nosičů v historii tohoto průmyslu platili právě chlapci okolo Whitfielda Cranea za skupinu z čista jasna předloženou širokému poli potencionálních fanoušků za účelem rychlého zisku. S něčím velmi podobným tomuto mému tvrzení vlastně UGLY KID JOE bojovali celou svou někdejší kariéru, kterou zakončili po třetí řadovce v roce 1998. I když byli často házení do škatulek grunge, skate-rock nebo dokonce crossover, jednalo se prakticky o normální bigbeat, zaměřený na chytlavé bezproblémové songy. Přes velkou snahu zahrát na své druhé a třetí řadové desce na trochu vážnější strunu a přijít s mnohem méně prvoplánovým a po všech stránkách hutnějším rockem se jim nikdy nepodařilo překonat svůj debut „America´s Least Wanted“, na kterém se vlastně nacházely ony dva slavné singly „Cats In The Cradle“ a „Everything About You“. Dnes jsou zde po nějakých osmnácti letech ticha s comebackovou deskou, která byla nazvána „Uglier Than They Used Ta Be“.



Vezmu to tedy popořadě. Úvodní song „Hell Ain´t Hard To Find“ značí velkou naději, protože příjemně gradující skladba je vystavěna po vzoru stadiónových hitovek třeba takových FOO FIGHTERS a Whitfield Crane v ní především dokazuje, že mu nižší hlasové polohy sedí více než jeho někdejší hlasový projev z debutu (dokonale tam kopírující hlas Vince Neila z MÖTLEY CRÜE) a dělají tak podobné bohorovně rockové věci zajímavějšími. UGLY KID JOE každopádně hned na úvod svůj původ v devadesátkách nezapřou. Bohužel už to stejně dobré na jejich čtvrté desce nikdy nebude, byť první polovina nosiče ještě několik chuťovek nabídne. V „Bad Seed“ zaujme tvrdší, skoro až metalové, jádro a Whitfieldovo zanícení, stejně jako dobrá práce obou kytaristů, kteří se zde, i vlastně v dalších skladbách, vytasí s povedenými sóly. Pořád je to všechno v naprostém pořádku, přejděme dál.


Čtyřka „Mirror Of The Man“ se může brzy stát hymnou většiny ztracenců, junks a pouličních outsiderů, charakterizuje jí totiž hypnotická atmosféra, výrazná akustická kytara, houpavý rytmus a jakoby vyklidněný vokál. Jinak celá tahle příjemná a zároveň bezcílná věcička působí, jako když se ex-zfetovaní MONSTER MAGNET rozehřívají před nějakou svou ďábelskou mordou. Ještě následná „She´s Already Gone“ platí za příjemně poslouchatelnou věc ve stylu nekomplikovaného amerického rocku, který si pustím raději než cokoliv od džínových fotříků z NICKELBACK, ale k definitivní bombě už má tahle skladba, i všechny následné, hodně daleko. Balada „Nothing Ever Changes“ zahraje na povědomou nostalgickou notičku svou procítěností a kombinací akustické kytary a piána, ale přes veškerou snahu se jí chytlavosti mega-hitu „Cats In The Cradle“ dosáhnout nepodaří. 


Dál už deska příliš zajímavého nenabídne, protože tím jediným elementem, jenž trochu rozvíří její ospalý dojem, je předělávka „Ace Of Spades“ od MOTÖRHEAD, tedy skoro stejně notoricky známá skladba jako je třeba „Smoke On The Water“ od DEEP PURPLE. Ptám se tedy - k čemu? Komu? Po nadějném rozjezdu se album dost nepochopitelně rozteče do jakéhosi alibistického formátu, který je použitelný kdekoliv, třeba pro nedělní odpolední pobavení rodinek z dětmi na nějakém pikniku při grilování steaků. I kdyby se v příštích letech s kapelou stalo cokoliv, tohle zkrátka nikomu chybět nebude. UGLY KID JOE se znovu nepodařilo udělat velkou desku, protože tahle sada je naprosto zaměnitelná s kterýmkoliv průměrným rockovým albem, jenž za Velkou louží vyšlo v posledních pětadvaceti letech nějaké tak trochu známé a trochu nezajímavé kapele. Nevím, jestli byl záměr přijít na světlo s deskou, která jen oznámí, že UGLY KID JOE existují a nic zas až tak zásadního nenabídne, ale přesně taková novinka opravdu je – chvíli líbivá, chvíli normální, vůbec nikoho nepohoršující, natož aby někoho chytla za srdíčko. 


05.11.2015Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz